Ačkoliv je Josef Lada známý spíše jako autor ilustrovaných knížek pro děti, kreslené postavičky vojáka Švejka a zasněžených hrusických selanek, stál také u vzniku českého komiksu. Tuto pozapomenutou část jeho tvorby dokumentuje publikace Nezbedné komiksy.
Skutečnost, že Josef Lada výrazně přispěl ke zrodu českého obrázkového seriálu či komiksu, zůstávala dlouho trochu ve skrytu. Kritici a historikové české ilustrace a kreslených příběhů druhé poloviny 20. století sice tento jeho přínos konstatovali a Ladovy zvířecí cykly často v ideologickém gardu kladli do pozice „hodnotného“ antipodu imperiálního škváru, v širším společenském povědomí se však Lada nadále kanonizoval především díky Mikešovi, vodníkům na vrbě a vánočním pohledům. Současné vydání kreslířových raných obrázkových seriálů Nezbedné komiksy může snad tento zažitý obraz trochu pozměnit. Luxusně vyvedená publikace nakladatelství Plus, jejímž editorem je Tomáš Prokůpek, totiž zásadním způsobem přispívá k poznání počátků domácí komiksové tradice a navíc kvalitou svého zpracování nabízí takřka ideální vzor pro další archivní komiksové edice.
Humoru spíše mdlého
Ladovy sekvenční kreslené vtipy a obrázkové cykly, které přetiskoval v Humoristických listech mezi lety 1908 a 1916, dobře zachycují konstituování autorova výtvarného stylu, zároveň ale devítileté rozmezí do knihy zahrnutých prací nabízí prostor pro uvažování o jeho dozrávání vypravěčském. Nečetné cykly z prvních let ještě v podstatě těsně přiléhají k dobovému – z dnešního pohledu obzvláště těžko stravitelnému – standardu humoru „Humorů“. Potom už se však začínají objevovat pro Ladu příznačné příběhy se zvířecími protagonisty, jež pak zhruba od roku 1913 nabývají na četnosti. Nezbedné komiksy tedy svým čtenářům nabízejí seznámení s prototypickými verzemi a variantami částečně antropomorfizovaných charakterů, jejichž genetičtí následníci později sehrávali ústřední role ve vrcholných Ladových obrázkových cyklech dvacátých a třicátých let.
Těžko přitom zastírat, že posuzovány čistě z hlediska zábavnosti působí dnes rané Ladovy anekdotické cykly poněkud vyšeptale: banálně pointované, pro dnešního recipienta často daleko za hranicí nechtěné trapnosti prodlévající anekdoty zubu času neodolaly – pokud ovšem nepůsobily strnule již v době svého vzniku. Ostatně dějiny českého zábavního tisku poskytují dostatek případů takovýchto trapnosnubných periodik: od Humoristických listů a Švandy dudáka přes zlatá léta s Dikobrazem až k dnešnímu Sorry či Trnkám brnkám. Přínos předkládaného svazku je tak především badatelský. Přítomné vydání totiž poprvé přetiskuje Ladovy originální kresby spolu s přiléhajícími textovými komentáři, jež byly dosud v ladovských monografiích, tradičně akcentujících čistě autorovo dílo výtvarné, opomíjeny. Soubor tak nabízí cenný materiál nejen pro česká (proto)komiksová bádání, ale mohl by snad poskytnout i zásadní impuls skomírajícímu českému myšlení o karikatuře a kresleném vtipu.
Konečně skutečná edice
Zvláštní ocenění si zaslouží precizní ediční a technická příprava svazku, zejména pokud uvážíme, jak častým neduhem domácího trhu s kolekcemi archivních komiksových příběhů bývá jejich žalostná ediční a reprodukční podoba. Nezbedné komiksy prostředkují kvalitně digitálně vyčištěné a do posledního detailu odladěné reprodukce originálů dochovaných v Památníku národního písemnictví. Dobrou, ale zdaleka ne obvyklou praxí je pak i soupis prvních časopiseckých vydání a odborný přínos celé edice ještě podtrhuje fundovaná doprovodná studie, ve které Prokůpek shrnul Ladovo komiksové působení a ve zkratce nabídl i základní sledování ladovských inspiračních impulsů u pozdějších domácích tvůrců.
Drobné pochybnosti nad dílčími aspekty edičního řešení tak spíše než jako výtky vnímejme jako nadějeplné přípodotky pro ještě lepší příští. Poučka „Textový doprovod byl přizpůsoben současnému pravopisu“ by si jistě zasloužila aspoň několikavěté rozvedení, lítost ale vzbuzuje zejména rozhodnutí v ediční poznámce konstatované formulací: „Z obsahových důvodů byla vypuštěna pouze díla, jež se vztahovala k dobovým politickým událostem a pro dnešního čtenáře by postrádala elementární srozumitelnost.“ Z hlediska komerčnějšího zacílení publikace se zřejmě jedná o volbu logickou, kvalitním komentářem ošetřené v podstatě každodennostně žurnalistické karikatury by ale své oprávněné místo v edici jistě měly a poskytly by zase další originální vhled do českého kresleného humoru počátku minulého století – jedno, zda anekdoticky-karikaturnímu či komiksovému.
Autor je bohemista.
Josef Lada: Nezbedné komiksy. Obrázkové seriály z Humoristických listů 1908–1916. Plus, Praha 2012, 112 stran.