Poezie je polská specialita

Vaše nakladatelství Biuro Literackie vydává knihy, organizuje literární festival, provozuje internetový portál a produkuje televizní pořady. Kdy a jak vzniklo?

Festival i nakladatelství mají počátky ve festivalu, který se jmenoval Německo-polská setkání mladých spisovatelů a který jsem organizoval společně s Berliner Festspiele v první polovině devadesátých let. V roce 1996 jsem se přestěhoval do Legnice, přijal jsem nabídku pracovat v tamním divadle a rozhodl jsem se, že se ve volných chvílích budu věnovat literatuře. O několik měsíců později proběhla akce nazvaná Evropské setkání spisovatelů, která inspirovala náš festival. Okruh německých a polských spisovatelů jsme doplnili českými autory. Název akce Europejski Port Literacki [Evropský literární přístav] byl trochu nadnesený, ale po patnácti letech naplnil své ambice. Knihy jsme začali vydávat v roce 1997, byly to doprovodné publikace k setkáním, která jsme organizovali. Naším prvním zahraničním titulem byl útlý svazek Seamuse Heaneyho, který v té době zrovna dostal Nobelovu cenu. Projekt se začal velmi rychle rozvíjet, a tak jsem odešel z divadla a začal budovat nakladatelství Biuro Literackie. Začátky nebyly snadné, ale i přesto se po čase ukázalo, že pracovna dva krát dva metry doma v ložnici už nestačí. Pomohla nám Vratislav. Na novém místě nabral festival rychle vítr do plachet. Také činnost nakladatelství byla čím dál úspěšnější.

Biuro Literackie je v Polsku jedním z hlavních vydavatelů poezie. Jak se v podmínkách volného trhu poezie prodává?

Knihy básní se v Polsku určitě prodávají stejně jako v jiných zemích světa. Průměrný náklad je 500 kusů. Jsou tituly, které si nenajdou ani sto čtenářů, máme ale i knihy, kterých jsme díky prestižní literární ceně prodali skoro deset tisíc exemplářů. Postupem času distribuci knih převzaly nejdůležitější polské knižní velkoobchody. To by však nebylo možné, kdyby naši autoři a jejich knížky nezískali mnoho ocenění.

Jaké polské literární ceny mají dnes vliv?

V posledních letech v Polsku vzniklo několik cen, přičemž v některých ročnících každá čtvrtá knížka nominovaná na některou z hlavních literárních cen pocházela z Biura. Máme tedy docela dobré povědomí o tom, jak nominace a ocenění ovlivňují přijetí literatury. Nejprestižnější a nejvlivnější, pokud jde o prodej knih, je cena Nike. Velmi dobře se rozvíjí také Nagroda Literacka Gdynia.

Které básníky jste uvedli na literární scénu?

Když jsme na první ročníky festivalu zvali Andrzeje Sosnowského nebo Marcina Świetlického, vydali každý dvě, tři knihy. Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki poprvé veřejně předčítal právě na našem festivalu. Přelomové bylo také vystoupení Krystyny Miłobędzké, která byla předtím téměř čtyřicet let mimo hlavní okruh čtenářů. Samozřejmě, že by si zmiňovaná čtveřice autorů výborně poradila i bez nás, nicméně jsme dokázali, zejména díky festivalu, obrátit pozornost na jejich dílo a v důsledku toho i na činnost nakladatelství. Podpořili jsme také prvotiny téměř sedmdesáti mladých autorů. Nejčastěji oceňovanými debutanty byli Sławomir Elsner, Julia Fiedorczuk, Łukasz Jarosz, Anna Podczaszy nebo Julia Szychowiak. V uplynulém roce jsme vydali další tři debuty: knihy Katarzyny Fetlińské, Katarzyny Jakubiak a Filipa Wyszyńského. Všechny vzbudily ohlas. Předtím jsme skoro tři roky prvotiny nevydávali. Stálo za to si počkat.

Provozujete také internetový portál. Jaký je jeho profil? Jaké funkce dnes plní internet ve vztahu k tradiční knize?

V současné době máme několik internetových projektů. V rámci portálu portliteracki.pl funguje mimo jiné společenský servis, literární internetová televize a je zde i bohatá knihovna textů, sloupků, recenzí, rozhovorů a ukázek knih několika stovek polských i zahraničních spisovatelů. Web na adrese biuroliterackie.pl zase představuje především katalog všech našich publikací a stránky našich autorů. Postupem let jsme vypracovali plán aktivit na internetu. Každá knižní premiéra přináší premiérové texty, sloupky, rozhovory s autory, autorské komentáře a dále audio- a videomateriály, doprovodné debaty a diskuse. Celek doplňují soutěže typu Natoč báseň a rubriky jako Komiks básní, které ke čtení našich knih přitahují představitele jiných druhů umění.

Jaký je zájem o takovou formu prezentace literatury?

V polovině minulého desetiletí jsme měli denně dva až tři tisíce návštěvníků. Dnes je to kolem tisíce osob. Literatura na síti prochází mírnou krizí.

Současná polská poezie se z českého pohledu zdá být mnohem živější, jako by měla silnější pozici než ta česká. Je to pravda, nebo jen zdání?

Polská poezie, to není jenom Herbert, Miłosz, Szymborska nebo Różewicz. Čím dál více překladů mají také básníci narození v šedesátých a sedmdesátých letech. A nejsou to jenom překlady publikované v Evropě – jejich knihy vycházejí dokonce i v Latinské Americe. Poezie je polská specialita. Češi jsou mistři prózy, která je v Polsku až na výjimky v současné době obecně mnohem méně zajímavá než poezie.

Je možné v současné polské poezii najít nějaké proudy?

Impulsy se mění každých několik let. V devadesátých letech byly silné vlivy newyorské poezie, zejména Franka O’Hary. Tehdy byla velmi populární lyrika Jacka Podsiadła a Marcina Świetlického. Na počátku minulé dekády přišla ke slovu avantgarda a literatura, která neřeší ani tak existenciální, jako spíše literární problémy. I v tomto případě byl východiskem americký básník, tentokrát John Ashbery. Nejvýznamnějším hlasem v polské poezii byla tvorba Andrzeje Sosnowského. V posledních letech dominuje Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki, který nejenže obdržel všechny hlavní literární ceny, ale jeho lyrika si získala i nemalou skupinu čtenářů a následovníků.

Kdo podle vašeho názoru patří k nejzajímavějším současným polským básníkům?

Prim stále hrají básníci, kteří debutovali v devadesátých letech. Mezi debutanty z posledních patnácti let bohužel není vidět tak výrazné postavy, jakými jsou autoři, které jsem zmínil před chvílí. Mladá generace se teď bouří právě proti této generaci. Snad se i zde opět objeví autoři, kteří redefinují polskou poezii pro další roky. Moc bych si to přál.

Z polštiny přeložila Anna Plasová.