Ve skrytých záhybech internetové sítě se ukrývají nepolapitelní básníci nového věku, kteří pomáhají na svět společenskému řádu, jehož produktivita se odvrací od práce. Následující fantasmagorický manifest či kyberpoetická vize je především pokusem vrátit poezii revoluční potenciál.
Polský stát ani úřady samosprávných celků neplánují v nejbližší době zřizovat úvazky pro básníky, a tak jsou autoři básní, včetně těch uznávaných, pouze příležitostně najímáni vydavateli a organizátory literárních večerů. Většina z nich má jiné zaměstnání, které nabylo trvalého charakteru – podporují současný systém. Proto pracují jako řezníci, právníci, zaměstnanci bank, bachaři, kulturní referenti, redaktoři atd. Mnoho básnířek a básníků je zcela jistě ve školním či důchodovém věku. Také vězňům pomáhá psaní básní zabíjet nudu. Všimněme si, že většina básnických produktů se nikdy nedostane na trh a nepromění se ve zboží (na tento fakt už poukázal v jednom ze svých esejů Hans Magnus Enzensberger).
Existují však také básníci odmítající přijmout zaměstnání v sektoru služeb či ve výrobě, které jim vnucuje kapitál. Volný čas, který je pro ostatní svátkem, oslavují každodenně zvyšováním náročnosti reproduktivní, neodcizující práce. Je to systematický trénink. Vyprodukování určitého nadbytku času výměnou za odmítnutí životního stylu založeného na zaměstnanosti pak staví básnickou praxi na roveň praxe životní a revoluční. Jelikož se však tato reproduktivní práce již nedostane na trh, její hodnota se nedá stanovit. Připusťme tedy, že básnická praxe je prostorem nové ekonomie, která nám dovoluje odtrhnout se od norem pojímaných striktně kvantitativně a ocenit kvalitativní aspekty života.
Skryté končiny Toroviska
Fakta, která sděluji v tomto článku, nejsou všeobecně známá. Ostatně, nemusíme si nic nalhávat, kdo se doopravdy zajímá o básně či dokonce o básnickou praxi? Internet se na začátku tohoto století do jisté míry zasloužil o renesanci poezie v Polsku, ale od příchodu Webu 2.0, tedy stránek založených na sdílení obsahu, sklízíme hořké plody. Kultura sociálních sítí proklínaná zakladateli internetu totiž vede ke znehodnocení jazyka, což druhotně ovlivnilo hodnocení básní. Ty navíc (zde trochu předbíhám proud vyprávění, ale za chvíli se ukáže, jak je tato informace užitečná) získaly určitý politický rozměr. Nedivme se tedy tomu, že ty, kteří se chtějí ponořit hlouběji do tématu kvalitativní ekonomie, nečeká objížďka po lokálních knihovnách, ale výprava hluboko do skrytých končin polského Toroviska – skrytého zákoutí internetu dostupného díky síti Tor. Naznačenou cestu již zaručeně monitorují týmy informatiků z policie a Ústředního vyšetřovacího úřadu. Snad je polská poezie připravena útok odrazit. Že je kontakt s básníky nové ekonomie těmito okolnostmi ztížený, asi netřeba dodávat.
Ačkoli jsou známy jednotlivé osoby dočasně patřící k této specifické podskupině básnického sektoru dělnické třídy, jejich celkový počet se nedá s určitostí stanovit. Pravděpodobně obývají vybydlené oblasti větších měst, kde vytvářejí kočovná společenství a užívají možností divokých, těžko dostupných míst. Agrarismus a kyberkultura jsou oxymórem jejich každodennosti. Literární vědci při laboratorních analýzách básní čím dál častěji narážejí na jednotlivé lyrické stopy, otisky jejich poezie. Nadměrně uvolněná morálka vět se zkoumá pod mikroskopem stejně často jako písně o hladu. Jak k tomu došlo?
Hrozba nepolapitelných
Navýšení dotací katedrám poetiky při ústavech polské filologie původně jejich pracovníky zaskočilo, ale ani postupem času nikdo žádné nepříjemné otázky nekladl. K nové podobě výzkumu se připojili společenskovědní pracovníci i informatici. Jelikož literární kritici ve skutečnosti netouží jen po autotelické analýze básně, ale hledají umělecké skupiny formulující veřejně nedostupné manifesty, a protože opuštění kapitalistické ekonomie hodnot ve prospěch kvalitativní ekonomie života je zajímá de facto více než samotná básnická produkce, vznikají padělky. Básně nepolapitelných, kteří se označují za členy skupin jako RAP (Rezervní armáda práce/poezie), jsou patrně nebezpečné pro stát a jeho hospodářství. Ostatně i na autora těchto řádků padlo nejednou podezření, že měl styky s RAP. Výroba padělků je totiž výnosná, ačkoli stín podezření padá především na básně anarchistů, dadaistů a levičáků. Potenciální užitná hodnota produkovaná nepolapitelnými vzbuzuje zájem mezinárodních korporací a finančních kruhů, které chtějí zbrzdit novou ekonomii tím, že inkorporují její metody do materie té staré.
Připomeneme-li si reakce institucí, můžeme se domnívat, že v poetice, která se vztahuje k hodnotám budoucí revoluce, je obsažena síla (informace) schopná manipulovat lidským chováním. Tato poezie má celým arzenálem prostředků ovlivňovat mysl čtenářů, aktivizovat je a nezřídka je i paralyzovat. O skupiny nepolapitelných se tedy zajímají politici a finančníci. Mluví se o tom, že část revolučních básníků, kteří nemají ambici být nějakou avantgardou dělnické třídy, odmítají hierarchii a touží po úplné autarkii založené na svobodné práci, odmítá dokonce i peníze z benefičních koncertů organizovaných na jejich podporu západními squattery. Pokud si to spojíme s tím, co se šeptá o smolenském atentátu na polské politiky a se zvěstmi, že to údajně byla odveta finančních kruhů za využití nové politické strategie, dostáváme se na opravdu horkou půdu.
Zní to nepravděpodobně? Také někdy sotva věřím tomu, co píšu, ale v Polsku je v poslední době hodně věcí vzpírajících se logickému uvažování. Například před několika dny anarchosyndikalistický aktivista Jakub Żaczek na jednom ze společenských portálů jednoduše popsal svůj sen o primátorce Varšavy (bývalé šéfce Polské národní banky), načež média přinesla zprávu, že se tímto příspěvkem začala zabývat prokuratura. Začíná vám to do sebe zapadat? Finanční transakce mezi nepolapitelnými na jedné straně a politiky a finančníky na straně druhé se pravděpodobně realizují v nové měně – v bitcoinech. Pokud jste o ní ještě neslyšeli, napište do vyhledávače „bitcoin“. Hodně to zkrátím: tato digitální měna, původně populární mezi zapálenými hráči počítačových her, má vytlačit měny centrálních bank. Pravděpodobně nesvrhne kapitalismus, ale už zasévá neklid na periferii systému založeného na úročených půjčkách, vykořisťování zaměstnanců a mocenském monopolu státu. Taková destabilizace může jít na ruku jak politikům, kteří mají zájem udržet status quo, tak anarchistickým skupinám, které bojují proti státnímu útlaku.
Zprávy o brzké smrti
Na těchto vztazích poezie a moci není nic divného – básnické prostředky se odjakživa v politice využívaly. Nebylo například možné přeslechnout klepy, že ghostwriterem současného premiéra byl Rafał Grupiński, básník, který v současné době zastává důležitou funkci předsedy parlamentního klubu vládnoucí strany. Ovšem zatímco donedávna si byznys vystačil s tím, že zaměstnával copywritery, příliv informací a destabilizace veřejného života v internetové éře daly vzniknout poptávce po dehonestujících, těžko postižitelných básnických prostředcích. Staré teorie o tom, že básníci a básnířky utvářejí skutečnost tím, že ovlivňují diskurs kulturního vývoje, nejsou aktuální. Hip hop a politická absurdita, nadopované poezií ekonomie zítřka, dnes uhánějí digitálními magistrálami přímo do mozků konzumentů, zaměstnanců a třesoucí se vlády kapitálu. V kontextu reálných problémů se systémem sociálního pojištění, zpomalováním hospodářství, politikou masového vystěhovávání a narůstající nestabilitou forem práce přestala být poezie marginální záležitostí. Každá jiskra může odpálit soudek s prachem ostatků národních věštců.
V básnických, akademických a osvobozeneckých kruzích probíhá stále živější spor o existenci nových prostředků v poezii. Je jisté, že ne každá poezie vzbuzuje rozporuplné emoce (určitě to ale není případ kybernetistů, kteří obsah svých děl vztahují k řízení systémů a digitálnímu médiu). To, o čem hovoří báseň, nemá, zdá se, význam – řadu z takzvaných větných stop zajištěných v preparátech ústavů literární vědy představují struktury podobné lidové poezii, které opěvují společnou práci, krásu přírody, enšpíglovské výstřelky a vzájemnou pomoc. Lze v nich objevit biblické motivy a vlivy modernismu. To, zda doopravdy existují anarchistická, kyber-agrární, veganská společenství, se stává druhořadou otázkou.
V oficiálním, dodělávajícím okruhu čtenářů poezie vládnou klasici, mrtví a veteráni básnické nádeničiny, takže zprávy o jejich brzké smrti přehánějí jenom trochu.
Autor je hudebník a básník.
Z polštiny přeložila Anna Plasová. Redakčně kráceno.