Anglický výraz good (dobro) má velice blízko ke slovu goods (zboží). Pokud si pojmy zařadíme do kontextu designu, oba významy jsou namístě. Je to jen otázka priorit.
Poslední květnový pátek byly v pražském kině Bio Oko vyhlášeny výsledky mezinárodní soutěže Mladý obal, kterou v roce 1996 iniciovala společnost Model Obaly a od roku 2009 ji pořádá nezisková organizace Czechdesign. Letos měli účastníci soutěže zaměřené na mladou generaci za úkol navrhnout papírový obal pro seniory. Hlavní cenu si odnesl slovenský student Matúš Mittas, který navrhl obal na mléko s inovativním uzávěrem, jenž usnadňuje manipulaci lidem s pohybovými potížemi. Porota ocenila jednoduchost, funkčnost a pokoru, s jakou autor vyřešil zdánlivě banální problém u předmětu každodenní potřeby. Mezi dalšími oceněnými pracemi jsou například schránka na zvířecí ostatky, obal na viagru, dávkovač na léky ve formě náhrdelníku nebo jednoduchý koncept krabičky na odkládání klíčů, který zabraňuje uživateli opakovaně je hledat.
Z hlediska různých designérských akcí je Mladý obal poměrně okrajovou událostí, kterou navíc letos obeslalo méně účastníků než v letech minulých. Téma stárnutí zřejmě není tak atraktivní jako předchozí zadání (mimo jiné obal na čaj, obal na sladkosti nebo obal na národní produkt). Právě proto ale stojí letošní ročník soutěže za pozornost. Organizátoři se totiž snažili otevřít otázku zodpovědnosti designérů k cílové skupině, se kterou se v produkci designu běžně nepočítá. Iniciace podobných témat mezi studenty může společensky pozitivním způsobem ovlivnit myšlení nové generace designérů. Škoda jen, že soutěž pravidelně obesílají především školy z regionů, zatímco ty pražské a brněnské se do klání nehrnou.
Diskuse o sociálně opomíjených skupinách v současnosti rezonují napříč mediální sférou. Oblast designu je však u nás spíše uzavřeným světem, stojícím mnohdy mimo aktuální kulturně-politické dění. Zkuste se zeptat některého designéra, co si od své kariéry slibuje. Sledujeme-li oborovou diskusi ve virtuálních a tištěných médiích, zjišťujeme, že naši designéři nevěří, že by svou prací mohli ovlivnit více než jen výslednou formu. Důvodů může být samozřejmě několik.
Nedávný rozhovor s americkým designérem Andrewem Sheou (viz A2 č. 21/2012) naznačil etymologické problémy spojené s výrazem design a jeho implementací do našeho kulturního kontextu. Zatímco v anglosaském světě je design podstatné jméno i sloveso naznačující proces a aktivitu, u nás se pod tímto pojmem chápou především produkty a jejich autoři, což může celou problematiku zjednodušovat. V západním diskursu se o designu uvažuje jako o interdisciplinární aktivitě, která má moc řešit problémy nejrůznější povahy. S ohledem na globální krizi neoliberálního systému se pak stále častěji volá po sociální, ekonomické a ekologické zodpovědnosti a diskuse v designu v reakci na neudržitelnost komerční nadprodukce tenduje směrem od estetiky k etice, k lokálnímu a trvale udržitelnému vývoji v oblasti služeb i výrobků. Společným jmenovatelem zodpovědného designu, který v současnosti zahrnuje celou řadu aktivit (například udržitelný design, univerzální design, přístupný design, komunitní design či design zaměřený na člověka), jsou konkrétní potřeby uživatelů a cílových skupin. V tomto pojetí je design mocný strategický nástroj s velkým sociokulturním dosahem. U nás ovšem zatím využíváme jen jednu hemisféru oblasti, která má mnohem větší potenciál. Na akcích typu Designblok, Czech Grand Design, Designsupermarket, Bienále grafického designu, Designem k prosperitě a podobně se obvykle zohledňují estetické a komerční hodnoty designu, spojené s potřebami tvůrců a jejich klientů. Potřeby uživatele nejsou v českém designérském diskursu zatím v centru zájmu.
Mladý obal se letos vezl na vlně tzv. equal designu, tedy designu přístupného široké cílové skupině. Dlouhodobá koncepce podpory této problematiky je totiž jednou z priorit Czechdesignu, který tak navazuje na cíle státem zřizovaného a zrušeného Design centra České republiky. Díky tomu se o trendu zodpovědného designu začíná uvažovat i u nás. Nezbývá než doufat, že se připojí i další subjekty a naše početná designérská komunita opustí slonovinovou věž.
Autorka je teoretička designu.