Začal Designblok a Praha opět tepe „tím nejlepším ze světa designu“. Za léta své existence získala přehlídka bezesporu poměrně velký vliv na veřejné mínění. Je divácky lákavá, mapuje trendy, je orientována na produkty a designéry a estetické a technologické inovace. Je zásadní akcí pro posilování významu designu jako účinného konkurenceschopného nástroje. Designblok je v důsledku apoteózou designérů – uměleckých géniů současnosti, kteří přinášejí do světa všechny ty krásné, drahé a funkční věci, jež bychom mohli potřebovat, kdybychom na ně měli. Organizátoři s oblibou opěvují kvality designérských produktů a schopnost našich tvůrčích mozků obstát v mezinárodní konkurenci. Když se ale podíváme na étos originality a tvůrčího ega, které jsou obvykle jedním z hlavních měřítek posuzování kvality designu na výstavách, v publikacích a akcích, jako je Designblok, nabízí se otázka, zda je takový přístup udržitelný.
Lze v době, kdy můžeme jednoduše globálně sdílet, stahovat, kopírovat, přetvářet již vytvořené, navrhnout něco skutečně nového, formálně neobvyklého? Není design vždy jen redesignem již existujících řešení a forem, jak o tom uvažuje teoretik designu Jan Michl? Není dnes imperativ originality spíše pastí jak pro produkci, tak interpretaci a kritiku designu? Není nic marnějšího než sledovat vzájemné osočování, kdo koho vlastně vykrádá, ve vášnivých rozepřích kupříkladu nad novými logy. Pokud se diskuse odehrává na této úrovni, design zůstává u designérů a točíme se v kruhu. Například na novém vizuálním stylu České televize není diskutabilní ani tak zklamání, že Studio Najbrt vytvořilo pro mnohé nezajímavý logotyp, jako spíš fakt, že se naprosto zbytečně plýtvá veřejnými prostředky. Vizuální styl ČT již dávno redesignoval Štěpán Malovec a nějakou dobu ČT tuto vizuální komunikaci používala.
Připomeňme si při této příležitosti manifest za přístupný design, který před měsícem vyhlásila nezisková organizace Czechdesign prostřednictvím akce Týden přístupného designu. Ačkoli obě události mají naprosto rozdílné motivace, cílovou skupinu a účel, není od věci tato dvě pojetí konfrontovat, neboť obě akce, každá po svém, šíří povědomí o designu.
Czechdesign si klade za cíl šířit v českém prostředí trend zodpovědného designu, který v zahraničí již dlouho provokuje diskusi. Podle Päivi Tahkokallio, finské specialistky na přístupný design, která na začátku září navštívila Prahu, je design příliš důležitý, než aby patřil jen designérům. Equal design, neboli přístupný design, je v podstatě službou nejširší cílové skupině, řešením konkrétních problémů a lidských potřeb. Ačkoli podle demografických prognóz lidstvo stárne, početní senioři stále zůstávají dost opomíjenou cílovou skupinou. Program Týdne přístupného designu (equaldesign.cz) byl letos zaměřen právě na tyto uživatele. Na výstavě v pražské galerii CZD si diváci mohli prohlédnout různé produkty, které starým lidem usnadňují život, například speciálně navržená lavička pro seniory, vycházková hůl, která sama stojí, modul kuchyňské linky apod.
Výzvou pro současné a budoucí designéry může být právě zvažování důsledků jejich práce a otázka osobní zodpovědnosti. Obzvláště v dnešní rušné době by hodnota designových produktů mohla vycházet z obsahu a funkce, neboť boj o estetickou výlučnost může být předem prohraný.
„Design je pro mě nástroj, který má tu moc zlepšit kvalitu života. Pocházím s Finska, ze Skandinávie. Jsem dítě severského prosperujícího státního modelu, pevně věřím v rovnost a v to, že máme všichni právo na stejnou kvalitu života – a to jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky, emocí nebo dostupnosti. A to se v praxi dotýká produktů, prostředí, služeb i systémů,“ uvedla Päivi Tahkokallio v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Boj, který nastartoval Czechdesign, rozhodně není prohraný. Bude jen dlouhý a vleklý, neboť nemalá část naší společnosti je od revoluce vychovávána spíše k tomu, aby dbala na vlastní prospěch bez ohledu na potřeby druhých, zatímco přístupný design předpokládá opačné hledisko. Jsme proto oproti severským zemím v kulturně značně nevýhodné pozici. Bohužel ani předpokládané vítězství levice v blížících se volbách nedokáže tento proces urychlit. Projevy laciného, povrchního antikomunismu všude tam, kde se jedná o sociálních otázkách, jsou všudypřítomné a vymýtit je ještě nějakou dobu potrvá. Přístupný design proto vnímejme spíše jako alternativní vizi naší budoucnosti. Designbloku také trvalo několik let, než se do povědomí hluboce zakořenila idea designu jako prostředku svádění. Zřejmě budeme ještě mnoho podzimů obdivovat především design designérů.
Autorka je teoretička designu.