Nikaragujská La Prensa psala 14. června v článku Suverenita v rukou jednoho Číňana o kroku vlády Daniela Ortegy, která udělila koncesi na budování transatlantického kanálu čínské firmě vlastněné podnikatelem Wang Jingem, registrovaným v Hongkongu. Projekt, jenž má být konkurencí panamského kanálu, je jednou z nejvýraznějších aktivit Ortegovy vlády. Navzdory protestům ochránců životního prostředí a indiánských komunit, jichž se celé dílo negativně dotkne, ho nikaragujský parlament po pětihodinovém jednání schválil. Jak píše deník, komunity indiánů z karibské oblasti nepodpořily ani poslanci zastupující tento region. Patří mezi ně i Brooklyn Rivera, v osmdesátých letech odpůrce sandinistů, jejichž dominantní frakce dnes vládne. Oslabená protiortegovská opozice, tvořená pravicovými stranami, ale též odpadlíky od verbálně levicové vlády, viní prezidenta ze zaprodání země a z vlastizrady, za kterou prodej území osobě zvané „Superčíňan“ považují. Opozice se nevymezuje vůči budování kanálu jako takového, ale nelíbí se jí fakt, že podmínky, za nichž čínská firma koncesi získala, ohrožují suverenitu země. Smlouva podle nich působí, jako by byla připravena v hongkongských kancelářích Wangovy firmy, jelikož fakticky vyjímá chystanou kanálovou zónu z národní jurisdikce. Dora María Téllez, bývalá sandinistická gerilová vůdkyně a výrazná osobnost veřejného života v zemi, dnes velká kritička svého bývalého kolegy, řekla: „Dnešek je dnem, který je významný v boji za nikaragujskou suverenitu. Všichni Nikaragujci si musí uvědomit, že Daniel Ortega dává zemi svému nastrčenému společníkovi, který ve skutečnosti reprezentuje zájmy rodiny Ortegů-Murillů.“ Podle kritiků projektu, které La Prensa cituje, měla být celá stavba více konzultována s obyvateli země, kteří měli dostat mnohem více informací o všech aspektech tak důležitého kroku. Organizace hájící práva indiánů neopomněly dodat, že půda, kterou nyní stát komunitám původních obyvatel odebere, byla indiánům v mnoha případech přidělena právě Ortegovou vládou v roce 2009.
OSN požaduje po bolivijské vládě, aby jednala a zastavila lynčování, zní titulek lapazského deníku La Razón z 12. června. Úřad OSN pro lidská práva totiž vyzval Moralesův kabinet k většímu úsilí v boji proti násilné a často brutální (nejenom) indiánské justici a nelegálním, nicméně tolerovaným trestům. V posledních dvou týdnech byli v Bolívii v Potosí zaživa upáleni dva mladí muži, obvinění z okradení taxikáře, zatímco v Cochabambě dav bil a poté upaloval šest údajných zlodějů aut, z nichž jeden na následky tohoto pojetí spravedlnosti zemřel. Pachatelé takových aktů se často odvolávají na ústavu z roku 2009, prosazenou vládou Eva Moralese, která uznala indiánskou komunitární justici za součást legálního pořádku v zemi. Tato ústava však zakazuje trest smrti a podmiňuje všechny justiční akty respektem k lidským právům. O tři dny dříve La Razón informoval o exhumaci těla mladého muže, který byl patrně zaživa pohřben spolu s tělem dívky, již měl znásilnit a zavraždit. Dav rozhořčených indiánů vyvlekl obviněného přímo ze soudní místnosti a po sérii mučení s ním naložil takto. Soudní a lidskoprávní orgány v zemi v této souvislosti vyzývají stát, aby konal rychleji, a to nejen v případě lynčů, ale hlavně ve věci narůstající kriminality.
Španělský deník El País psal 12. června o jevu, který je jednou z ukázek proměny pohledu na Kubu a na kubánsko-americké vztahy v USA a především tamní kubánské exilové komunitě. Více než padesát významných emigrantů totiž předalo Baracku Obamovi dopis, v němž kritizují zařazení Kuby na seznam zemí, jež údajně podporují terorismus. Jeden ze signatářů dopisu Arturo López Levy, profesor latinskoamerické politiky na univerzitě v Denveru, v dopisu redakci konstatuje, že cílem iniciativy je zajistit rodnému ostrovu „spravedlivé zacházení v souladu s mezinárodním právem“ a že americké ministerstvo zahraničí neprovedlo objektivní analýzu kubánské situace, čímž diskredituje důležitost a význam zmíněného seznamu. Již dříve se z podobných kruhů, které chtějí ukončit léta konfrontace mezi USA a Kubou, ozvala kritika iniciativy republikánských kongresmanů kubánského původu, kteří v otázce vzájemných vztahů naopak požadují neústupnost. Tehdy obvinila Nadace pro normalizaci vztahů mezi USA a Kubou zmíněné republikánské politiky ze snahy uzurpovat si reprezentaci celého emigrantského sektoru. Jiní signatáři aktuálního dokumentu pak Obamovi připomínají, že v posledních prezidentských volbách vyhrál i díky Američanům kubánského původu, kteří vidí situaci jinak než tradiční konzervativní exil. Vivian Mannerudová, majitelka jedné cestovní kanceláře na Floridě, prohlásila: „Kubánská pravice již nerozhoduje volby. Mnohem více je nás, Kubánců, kteří možná tolik nekřičíme, nejsme v médiích, ale jsme to my, kdo rozhoduje volby v tomto státě.“ Kuba byla na uvedený seznam zařazena poprvé v roce 1982 za podporu, již poskytovala národněosvobozeneckým hnutím v takzvaném třetím světě. Později byl kubánský režim viněn hlavě z podpory guerill v Kolumbii a ze spolupráce s ETA. Kritici americké politiky vůči Kubě upozorňují na dávné ukončení takových politik ze strany Havany a na fakt, že Bushova vláda neváhala v roce 2008 vyškrtnout ze stejného seznamu Severní Koreu.