S věncem buřtů kolem krku

Samsonova kašna

Básně Martina Pocha se vyjadřují nejen k aktuálním náladám ve společnosti, ale i k všednodenním peklům, která nás obklopují. Nalezneme zde snícího Hitlera, touhu stát se zlojedem, všeprostupující rádiový balast, ale i pískoviště na českobudějovickém sídlišti Máj.

kaymanovi

 

I

 

Sídliště, dětské hřiště, klíště, veš

nízký plůtek do výše podkolenky

kdo by to byl do ní šeptl?

 

V Doudlebech se klubou zoubky

nafukovací skákací hrad dáseň

nafukovací horkovzdušná hlava

stíny zvedají pěsti na panelový ambit

satelity obrácené k přirozené družici

jak velí krev z nosu v kašně

 

Země živitelka jihočeských rybníků

naleštěná klika vyraženého zubu v písku

děravá skluzavka a pokakané plavky na Slapech

vypuštěný bazén s vykostěným kaprem

 

Uniká sem do ohrádky plyn

jménem duchna hovoří oběšená

kterou někdo nenápadně odsunul nohou

z doskočiště

takže zemská tíže tahá za provázky

a kladkový stroj se roztančil

 

Stružka krve uvedena do chodu

s věncem buřtů kolem krku

gilotina ve výdejním okénku

se česky řekne cirkulárka

jihočeská veselka jako v Krumlově

 

Obruč nevěsty je veřejný statek

nevěsta lopatka, ženich smetáček

družičky metají koláčové střepy

bez práce nejsou dnes vrány bílé

povidla ani tvaroh dnes nehrají roli

ani pohlaví – každý si ho ukousne

 

Rozlišovací dresy zůstaly na šňůře

protože pískoviště je uzpůsobeno pro zápas

v blátě

 

II

 

V opuštěné televizi zrní průmysloví holubi

satelity si natáčejí příjemné mravenčení

do domácí kamery

přírodní řízek se točí v mikrovlnné troubě

jako mateřský jazyk

lodžie se proměňují v dětské pokojíčky a falangy

 

(tahle strofa je ležící stéla)

 

III

 

Pohybem Rubikovy kostky

se čtverec mění v kosočtverec

dům podpírá lešení rotundy sv. Jiří

a celý vnitroblok kluše u žernovu

 

Zub za zub za zub za zub za zub

zub za zub za zub za zub

zub za zub za zub

zub za zub

 

IV

 

Slovo dalo slovo

a rádo se poslouchalo v rádiu

ve víru rychlovarné kašny zlátnou klasy

spirála, anténa, hvězda, respektive stella

4 sloky, 4 dohody, 14 hodnot

 

V jejich čele kluše poník

toho se snaží podojit

notoricky český turek

T. G. Vandas

 

Kácení máje

turecký med

kašna šeptá

DSSS…

 

Česká snídaně v Café Louvre

 

Když muž se ženou snídá

z rádia Blaník vane mistrál

a všechno je bílé jako talíř

 

Rána jsou čím dál chladnější

a kancelář čím dál útulnější

zívá muž ve dveřích, když ji líbá

 

Naštěstí mateřské znaménko televize

dokáže vytopit byt až do večera

než se láska vrátí k nám

 

***

 

Bezejmenná dálnice

muž píše jméno svý

hluboko do dětské sedačky

 

Haló, tady Impulsovi!

v práci tě čeká milenka

Evropa 2, která tě dostane do slabin

 

Kolona zajíždí do důmyslné zóny

objekty zvučí unisono

útulné umělé světlo

 

***

 

Meditace nad svačinou

a když si člověk uvědomí

že už nikdy neopustí rádio Blaník

je mu u nás docela dobře

 

Andělé ho zavolali k sobě

s nimi to už nějak doklepe

český lev v kleci Evropy

pije Red-Bull

 

 

Dobrodružství Poseidonu

Divušce

 

Rozhodl jsem se.

Už delší dobu mi to našeptává vesmír.

 

Zítra se probudím jako „zlojed“ – 

něco jako Belmondo, ten rošťák.

Ale měl bych si to ještě rozmyslet.

Potřebovat budu lano a kotvu.

 

Ještě lepší bude probudit se jako Spiderman.

Jedině tak dokážu zdolat Maják Ptyč,

zachránit zachráněné a překonat arachnofobii.

 

Pak si můžu jít zaplavat s vodouchy.

Na břehu Berounky potkám Divušku

s podběrákem.

Rozděláme stan, nanosíme roští, opečeme

tři špekáčky.

Budeme filosofovat o té tmavé modré

planetě tam nahoře.

 

Naším stanem povede ranvej dlouhá jako

tunel Blanka.

Na jejím konci najdeme dvě točicí židle.

Ukradený spánkový deficit a kočárek.

 

Hitlerův sen

Svěrákovi

 

Cela jako klícka, čistý kavalec

holubí pírko se snáší do snáře

na polštáři spočívá vyšívaný šnuptychl

na stropě klimbá posmutnělý kaktus skalní

 

***

 

Bory hučí

 

***

 

Jen ta trafika na vězeňském dvoře za moc

nestojí

trafikantka se představuje jako ruská carevna

má zakroucené kníry a rubínové zuby

jezdí si na koni jako Masaryk v Lánech

nic nerozumí, neslyší, nemá, nedá

a pořád šustí a donáší dozorcům uhlí

 

Ale stačí jí okénkem podstrčit svazeček

chřestu

a už staví vodu na čaj – chvilku je ticho

to vzácné ticho vykoupené zimnicí

okénko se zamlží, praská námrazou

dvířka vrznou a už vám oprašuje kabát z ovčí

vlny

a zrohovatělou kůží na patě vám drhne záda,

zádíčka

 

Druhou nohou odstrčí bednu s tabákem

nad tajným kapsářem, kam vylije váš

denní příděl

míšeň malovanou mozkomíšním mokem

až to lupne za lubem

 

Tam dole, říká, bude pánovi jako v bavlnce

a opravdu – v díře prosvítá jantarová komnata

kde maminka zapálila les

zdá se, že tam poletuje kos

 

Ale ne, to je Sepp, mladej Džugašvili

učedník vod malíře pokojů

strašně učenlivej – hajzlík

na všechno, co mu přijde šedý

hned načmárá černě:

 

VŠECHNU MOC IMAGINACI!

 

Tak jsme ho zavřeli do karantény, řekla

Hitlerovi

a Stalinovi hodila výhonek chřestu

až to zachřestilo

 

***

 

Dohlédnu na něj, přimhouřil Hitler

když se probudil schoulený pod dekou

nevěděl, jestli to byla poluce

nebo to druhé – pozitivní evoluce

 

Ale oboje ho hřálo na prsou

jako když si Růženka vypíchla oko

na přechodu pro chodce přes mrtvoly

se pásly zebry

 

 

Kresby Tereza Lochmannová

Martin Poch (nar. 1984 v Ostrově nad Ohří) pracuje v Praze jako projektový manažer a tvůrce e-learningových lekcí, vydal básnické sbírky Běhařovská lhářka (Concordia, 2009) a Jindřich Jerusalem (Dybbuk, 2013). Uvedené ukázky pocházejí z nekonečného rukopisu Cesta k lidem.