Představujeme nové básně Martina Pocha z rukopisného souboru Městys. Básník se tentokrát tolik nezabývá společenskými tématy, o to pečlivěji však přehrabuje trosky kulturního povědomí a reflektuje smrt, prázdnotu a tělesnost. „Měli jsme zlaté zuby, máme holé věty.“
Příběh
Ř
Ta koruna ti sekne
má to ovšem jeden háček, Reinharde
jak zadřená tříska bude svědit věčně
jako růže v jedné ruce a kopí ve druhé
se nepodrbeš za uchem
potěžkej jazyk!
Ř
Anthropoid
Abeceda
Rimbaud
Nezval
Ř
Tik ve skleněném oku
safír, rubín, sklivec
jiskra v říšském sněmu
rozdřípneš puchýř
a glóbus vyteče
R
Lák v dřevěné míse
vteřinové lepidlo v ústech
polibek na patní kost z houslí
nota z Písní kosmických
zakousnout a polaskat
to nejedlé vyplivnout
R
Remek a Metoděj, dvě světlice
opřeni o cirkulárku
ČSFR a šmytec
národ sobě
incest
R
Švanda dudák
lvíček na prsou
seladon a světák
jazyk na vestě
delirium tremens
velký regres
výpadek zubů
how are you
THE
Ve středu hrací plochy
v hrací skříňce Šumava
válec v orchestrionu: tuš!
srdce světa v trojobalu
nedomykavá chlopeň
tschechisch
DZ
Pověz vítr… nic
kouříš, jak když si čistíš zuby
a boty od Bati
ti ťapou ve frontě na velkou
šajtli
F
Surfař na Lipně, to je držák!
bermudský trojúhelník
Rakovník v CNN
nález z laryngologie pozitivní
CZ
Světlice pohraniční stráže minulost
thajský lampion štěstí budoucnost
pro korunu by si nechal vrtat koleno
měli jsme zlaté zuby, máme holé věty
Slovanská epopej
Něco
V něco věřit musím.
Píšu přece, abych zbohatnul a investoval,
a ne abych měl Já poslední slovo
a to slovo bylo papír.
Nevěřím v Boha,
ale nějak se už domluvíme,
rukama nohama, když na to přijde.
Rakev nám bude malá burza.
Bude to jak potlač.
Zbude po mně šedý zub
a prsten z titanu.
Co zbude po něm? Víra.
Chudák smrt! Bleší trh.
Zase jenom krámy na Aukru.
Nový New York
I
Jsem ztracené písmeno P ve slově SVĚT
jsem Wolker
založením samotář – zborcený stylita
soudruh na cestách
Zděšený a zesinalý
holohlavá kontura
bledý jako asfalt
láskyplně tetovaný
vlastním hřbitovem
II
Ze svých šedin soukám pavučinu
mrak vrávorá a příze řídne
kravinec na kravinec
ber kde ber
Žluklý přízrak
moje modré oči optický klam jezera
oči topičovy
říkají o mně
že toho moc nenamluvím
radši naslouchám ušima kaluže
v nich mrakodrapy, davy, vemeno
Předu a přitom se
rozpadám a drolím
ždímám cenný papír
dekret na byt
III
Obytná zóna: dehydratace
biotop: dálniční kaple
a když už jsme u toho
tak spáleniště kolmic
A jako naschvál
uprostřed nedozírného parkoviště
mi moucha vleze do ucha
a do krku rozedma
Moje motto:
to jsem já
já jsem to
a teď řiď!
IV
Motor začíná vynechávat
kam šlápnu, ztrácím půdu pod nohama
myšlenka s velkým M je padák
stěrače, řekněte
který pedál zatroubí na toho Boha?
Varhany vyplazují jazyk
poustevna je obsazená
a poušť jak hangár jako garáž
a obzor čím dál širokoúhlejší
Nebo je tam šmouha?
nebo je tam slza?
nebo plnovous?
nebo mutuju?
To ta moucha
to ta Heľpa
nepomůže autogen
kdyby byl Bavorov
V
Jako se bedla otáčí za sluncem, vidím se
v CNN
hotová socha Svobody za humny
Zametám stopy a přitom luxuju červený
koberec
ale s tak nepostřehnutelně zdviženým
malíčkem
že kravský jazyk dělá dlouhý nos
Stylito, stylito, slez
z té prostaty!
Z limuzíny vystupuje nudista, takže zívá
reflexní vesta
smoking
zubatá
protéza
marná sláva
jsem samá vata, peří – nehoří, doutná
jsem na mapě jako rohožka
jsem na pořadu dne k večeři
jako příběh o velkém návratu vodojemu
VI
Až penis zalezlý pod sukni rozsvítí jak maják
Až se vrátím z Ameriky jako smutný voják
Až Wolker přejde moře a nebude mít závrať, jakou já mám
Až začnu žít svůj věstonický sen
VII
Do té doby platí výrok
že nemocnice Motol
je nový New York
Takže Lhářko
teď zas ty –
Zabodni do mě kružítko
zasaď strom a pros o živiny
vytyč a rozděl pozemky
Nebudeme se přece honit na chůdách!
Kenotaf #
Prošel jsem řadu hřbitovů.
Prolistoval stohy náhrobků.
Prosurfoval pole orná i válečná.
A co z toho? Skolióza, mozoly.
Velvary. Velvary. Velvary.
Hřbitov.
Dva podezřelí nad záhonem,
já a čtenář, čelo na čelo
klademe věnce: Sbohem…
Jména. Profese. Data. Nečitelné.
Funerální verše… by k nám tvé
srdce promlouvalo věčně. Riposo.
Nečitelné. Živnost. Asi bydliště.
Automat na svíce. Oblíbené záložky.
Nezaplacený hrob. Vymazat historii
procházení. Báze. Anonymní režim.
Nezaplacený hrob. Hashtag #Motol.
S láskou zapomenout rozumět –
Štěstí, že po tolika pohřbech
ještě rozlišuju ženu a život.
Martin Poch (nar. 1984) pracuje jako projektový manažer a tvůrce e-learningových lekcí. Vydal básnické sbírky Běhařovská lhářka (Concordia 2009) a Jindřich Jerusalem (Dybbuk 2013). Ukázka z jeho tvorby byla zařazena do antologie Nejlepší české básně 2013, výběr z básní vyšel rovněž v A2 č. 17/2013.