Z muzea vědění

Pomocí výstavních instalací, diskusí a především archivních systémů naplněných různými dokumenty včetně neobyčejně podrobných diagramů a grafů konstruuje Lia Per­­­jovschi „subjektivní dějiny umění“. Jenže existují vů­­bec nějaké jiné? Není asi třeba připomínat, že i ten nejkonzervativnější historik umění se řídí preferencemi danými jeho subjektivitou a že hlasité proklamace o narušování zavedených kánonů a historických konstrukcí dnes ztrácejí radikalitu alternativy a stávají se spíše módou. Nakonec stejně záleží na kvalitě. Jde o to, nakolik přesně dokáže ten který autor rozebrat kanonickou interpretaci a nakolik přesvědčivě sestavit její alternativu. O podobnou činnost se dnes pokouší akademický kunsthistorik i vizuální umělec „archivního obratu“. Používají přitom rozdílné prostředky – i když často ne zas tak rozdílné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přináší ale specifický přístup, který Perjovschi užívá a který prezentuje na své pražské výstavě Knowledge Museum v galerii Tranzitdisplay, výsledky, jež by jinak zůstaly nedosažitelné?

Paralelní instituce

Její vyhraněně subjektivní verze dějin umění měla z dnešního pohledu přirozený ­smysl v době, kdy se svými archivními aktivitami začala. Bylo to v Rumunsku ­poloviny ­osmdesátých let, ve stejné době, kdy se v Bukurešti – jak Perjovschi sama zdůrazňuje – začal stavět monumentální a samozřejmě zcela nepřístupný Ceauseskův palác. Stejně nedobytně působily i další státní instituce, včetně muzeí a galerií prezentujících fatálně objektivní příběhy. Autorčin archiv sloužil jako jejich alternativa, jako „paralelní instituce“, jež plnila především kritickou funkci. Perjovschi zpočátku zároveň shromažďovala a pokoušela se svobodně distribuovat a sdílet informace o moderním a současném umění, které byly v Ceauseskově režimu nedostupné. Po revoluci se archiv dále rozrůstal, postupně měnil jména i funkce a zároveň kolem něj začala vznikat bohatá škála aktivit, od diskusních a publikačních projektů až k četným výstavám. Jedna z nich – a nutno dodat, že téměř stejná jako ty předchozí – je právě ta pražská.

Na stopě

Přes celý obvod galerie je těsně pod úrovní očí tužkou narýsována tenká linka. Slouží jako jakási osa, k níž se na principu subjektivních genealogií a mentálních map připojují různorodé archivní předměty a dokumenty. Vztahují se k dějinám umění, kultury, lidstva i vesmíru. Perjovschi totiž svůj archiv transformovala do plánů na komplexní „muzeum vědění“, které má svobodně, nespektakulárně a participativně zprostředkovávat spektrum mezioborových znalostí a dovedností. Subjektivity se Perjovschi nevzdává. V disproporční chronologii k sobě řadí tak nesouměřitelné události, jako byla zmíněná výstavba Ceauseskova paláce a založení vlastního archivu, od informací o vzniku vesmíru se dostává k aktuálním událostem současného umění a mezi obsahově hutné dokumenty rozmísťuje populární suvenýry z muzejních obchodů. Její instalace je stejně vážná jako vtipná, přesná jako nahodilá a promyšlená jako naivní.

Hodnotit výstavu odděleně od komplexu souvisejících aktivit není dost dobře možné. Na druhé straně, pokud se na ní divák ocitne bez příslušných znalostí, nemá šanci se zorien­tovat, natož přistoupit ke konkrétnějšímu čtení. Uvidí celkem pěknou a celkem vtipnou instalaci a dozví se kusé informace o vzniku vesmíru na úrovni základní školy. Časová osa výstavy se perspektivně zpomaluje a data o moderním a současném umění jsou oproti těm „vesmírným“ čím dál tím podrobnější, ale tento postup vede k zahlcení nekonečným množstvím údajů podaných drobným nečitelným písmem. Perjovschi v roli detektiva se pokouší o navigaci tímto archivním systémem. Barevnými samolepkami označuje důležitá „místa činu“ na mapě dějin umění a dostává se tak „na stopu“ – například známým akcím Milana Knížáka z šedesátých let. Umělkyně se tak snaží zaplnit bílá místa v západním kánonu moderního umění – ovšem současná odborná literatura stejnou práci odvádí přesněji a navzdory autorčiným záměrům i přístupněji běžnému publiku.

Detektiv bez důkazů

Jakkoli výstava sama o sobě ztrácí výpovědní hodnotu, v galerii Tranzitdisplay je umístěna přesně. Iniciativa provozující tento prostor se totiž výstavními, publikačními i diskusními programy dlouhodobě a na vysoké úrovni profiluje k několika vyhraněným tématům, která Perjovschi přesně ztělesňuje. Neokonceptuální umění, archivní strategie, postkoloniální myšlení a transformační procesy. To vše je v Muzeu vědění přítomné. Proces transformace se zde navíc odehrává dvojnásobně, zvnitřku i zvnějšku. Perjovschi ho nejen archivuje ukládáním příslušných dokumentů, ale také sama zažívá, když své aktivity z konce osmdesátých let adaptuje na nové prostředí. Činnost Tranzitdisplaye tak svým dílem reprezentuje téměř emblematicky. Její diagramy ostatně zaujímají podstatné místo v pilotním projektu této instituce, nazvaném Atlas transformace. Zde se poněkud překvapivě ocitají v blízkosti grafů Zdeňka Koška, který věřil, že jimi zaznamenává věštecké předpovědi, a jehož tvorba se řadí do kategorie art brut. Vyvstává tak otázka, jestli aktivity rumunské umělkyně nepřerostly do hermetického systému skutečně příbuzného tvorbě neškolených umělců. Obdobné téma „encyklopedického paláce“ mimochodem otevírá letošní bienále v Benátkách.

Perjovschi se prohlašuje za „detektiva dějin umění“, ale zdá se, že jí při její detektivní práci chybějí přesvědčivé důkazy. Opakovaně zdůrazňuje nespektakulárnost svých výstav a plánů pro Muzeum vědění, ale její práce se projevuje silnou estetikou a stylizací. Jestliže umění klasického modernismu je klasifikováno pomocí stylů nebo ­ismů, současné umění bývá častěji popisováno prostřednictvím impulsů nebo obratů. Dochází k jakémusi „obratu k obratům“. Pojmy archivní nebo edukativní obrat bývají spojovány i s tvorbou Lii Perjovschi. Především její diagramy nicméně vykazují výrazně estetický styl. V jejich působivě frenetickém, ale nečitelném rukopisu se rozpouštějí zaznamenané informace a zůstává pouze vizuální obraz, jakési grafické logo. Tranzitdisplay ostatně použil jeden z těchto diagramů jako ilustraci svého statementu.

Autor je historik umění.