editorial

Když začíná mrznout, řešíme, na kolik stupňů nastavit topení, případně kolik špalků hodit do kamen, aby teplota přes noc příliš neklesla a my ráno nemuseli vstávat do vymrzlého bytu. Někteří z nás se však zabývají mnohem podstatnějšími problémy – třeba tím, kam a jak ulehnout, aby vůbec vstali. Se začátkem ročního období, které je pro lidi bez domova nejméně příznivé, přinášíme ve spolupráci s Platformou pro sociální bydlení téma věnované bydlení pro chudé. Dozvíme se o neexistenci zákona o sociálním bydlení, neochotě k tomu, aby vůbec takový zákon vznikl, i o tom, proč se stát neumí nebo často jen nechce starat o ty, kteří se bez jeho pomoci nemají šanci obejít. Dočteme se o vytěsňování lidí a rodin na okraj společnosti, o problému dočasného a provizorního přežívání za zdmi „vyloučených lokalit“ a o kšeftování s ubytovnami, které mnozí mylně považují za náhradu sociálního bydlení. „Z paneláku se už odstěhovali skoro všichni. Někdo za lepším, někdo do ubytovny, někomu museli pomoct,“ poznamenává Roman Rops v netematickém, nicméně tématu překvapivě blízkém literárním zápisníku. Jak píše Lukáš Rychetský, riziko ztráty bydlení se snadno může týkat každého z nás. Od příštího roku totiž nabude účinnosti nový občanský zákoník, který omezuje práva nájemníků. Jaké problémy budeme řešit s příchodem příští zimy?