Soustředit se na nudu

Výstava v Moravské galerii, nazvaná jednoduše Fotografie Lukáše Jasanského a Martina Poláka, je poměrně rozsáhlá a v určitém smys­lu může být pokládána za retrospektivu, jakkoli se sama vůči tomuto označení vymezuje a v některých aspektech mu skutečně neodpovídá. Autorská dvojice, která od roku 1985 pracuje (co se umělecké tvorby týče) výhradně společně a vždy v médiu fotografie, představuje v Brně nové snímky přiřazené ke starším cyklům, datovaným od osmdesátých let po současnost. Fotografie z nedávné doby přitom technicky i tematicky odpovídají starším pracím.

Parodie na muzeální prezentaci

Expozice se snaží nebýt obvyklou prezentací životního díla, které jako by se mělo po skončení výstavy nadobro uzavřít. To se vcelku daří. Kritický postoj vůči institucionálnímu kontextu – nikoli však jeho apriorní odmítání – nicméně provází působení Jasanského a Poláka na výtvarné scéně od počátku. Spojit retrospektivu s momentem nového se jim podařilo už na Výstavách fotografií v roce 1999, kdy prostor Galerie Václava Špály vyplnili fotografickou dokumentací svých minulých výstav. Tyto fotografie jsou v Moravské galerii promítány za doprovodu přehnaně monumentální hudby, která z podívané dělá příjemně humorný zážitek. Za parodii na muzeální prezentaci můžeme snad považovat také absurdně velký kvádr vyplňující volné prostranství v přízemí muzea, v němž jsou ve dvou relativně malých vitrínách vystaveny pozvánky na minulé výstavy autorů a rovněž několik monografií.

Zájem o stereotypy a průměrnost

Stěny Moravské galerie pokrývají pro Jasanského a Poláka typicky precizně provedené převážně černobílé, ale i barevné fotografie, které rozšiřují už tak rozsáhlé cykly a poskytují určitý přehled témat charakteristických pro tvorbu dvojice. Zároveň však, s ohledem na časový odstup zcela přirozeně, mají některé snímky zcela aktuální mimoestetickou výpovědní hodnotu. Jasanský a Polák bývají tradičně označováni za tvůrce konceptuální fotografie. Zkoumají stereotypy fotografických žánrů, přičemž reflektují jejich užívání v umělecké fotografii i v populární kultuře. Pro charakteristiku jejich tvorby můžeme použít přívlastky jako dokumentární, analytická, vtipná, se snahou být objektivní a se zájmem o všednost a všudypřítomnou průměrnost a bezvýraznost.

Díky rezignaci na tradiční výtvarnou estetiku bývají spojováni spíše s vlnou současného umění využívajícího fotografické médium bez důkladné znalosti řemesla a technologie. Některé z cyklů vystavených i v Moravské galerii se ve svých námětech i vizuálním zpracování až příliš důvěrně blíží známým trendům z českého umění: třeba snímky ze sérií Abstrakce, Fluxus, Staré aranžované nebo Na bílém papíře evokují tendenci spjatou s objevováním „kouzla“ obyčejných předmětů. Tato estetika jistě má své místo v (dějinách) umění, zároveň je jí však všude kolem stále až moc. Atraktivnější jsou dnes formou i obsahem osobité fotografie cyklů Příroda, Petrohrad, Vesnice, Televize nebo Reportážní a humanistická fotografie – obzvláště pak ty, které oplývají nezaměnitelným vtipem, jako například Ředitel a Zakladatel, tedy série portrétů kulturního manažera Vladimíra Beskida z jeho běžného pracovního dne.

Důležitost bilance

Zmíněné cykly jsou jedinečné způsobem, jakým se vztahují k médiu i klasickým fotografickým žánrům, jako je krajina, portrét či zátiší. Fotografie na první pohled často působí jako nicneříkající momentky, jimž podobné bychom obvykle pro nedostatečnou estetickou úroveň a absolutní nezajímavost okamžitě smazali z našich digitálních fotoaparátů. Současně jsou ale velmi asociativní a nutí nás, abychom se právě na tuto všudypřítomnou nudu soustředili. Smysl snímků i pointa vtipu pak vyplývá z celku série, přičemž relevance významu cyklu jako by se upevňovala s rostoucím počtem jeho částí. Právě to je možná důvod, proč stojí za to nafotit nové snímky do starých sérií – jejich kvalita tím nemůže utrpět.

Vzhledem k tomu, že se autoři při přípravě výstavy vrátili k velké části již uzavřené práce, má tento projekt bezesporu i bilanční rozměr, ať už mluvíme o retrospektivě nebo ne. Ovšem stejně jako je nám v případě tvorby Jasanského a Poláka většinou zcela skryta povaha jejich spolupráce a autorský subjekt je potlačen na minimum, je těžko říct, jak důležitý pro ně tento aspekt výstavy je – Jasanský a Polák se jako obvykle drží stranou.

Autorka je studentka dějin umění na FF MU.