Když povrch vítězí nad hloubkou

Novinka z edice angloamerických autorů nakladatelství Argo, román Jonathana Franzena Svoboda (Freedom, 2010), si svým rozsahem a dějovým rozpětím činí nárok na označení „great american novel“. Příběh zachycuje osudy jedné americké středostavovské rodiny od sedmdesátých let minulého století, přičemž jádro příběhu se rozvíjí v roce 2004. Tedy v době, kterou sám Franzen v rozhovoru pro Paris Review of Books označil za dekádu, v níž se jazyk ocitl v dosud největším ohrožení, v níž začali komunikaci vládnout Facebook a Twitter a v níž bylo třeba donutit čtenáře znovu pronikat pod povrch věcí. Román vznikal celých devět let a na rozdíl od nadšeně přijaté předchozí knihy The Corrections (Rozhřešení, 2001) vzbuzuje poněkud rozporné reakce. Franzen kritizuje současnou Ameriku – a je zván do Bílého domu. Ironizuje moc médií – a je hostem televizní show Oprah Winfreyové a po deseti letech se po Stephenu Kingovi stal druhým americkým romanopiscem, který se objevil na obálce časopisu Time. Franzen se pokusil stvořit románovou kroniku amerického snu, podobně jako Joseph Heller v knize Něco se stalo (1974, česky 1998). Do jaké míry se svou Svobodou uspěl?

Látkové pleny, bylinkové zahrádky

Román je rozdělen do pěti částí. Druhá a čtvrtá jsou vyprávěny jakožto autobiografie jedné z hrdinek, jež ji sepsala na radu terapeuta. Formálně ovšem vyprávění probíhá v er­formě, a tak se jen pramálo liší od zbytku textu. Patty Berglundová, bývalá basketbalová hvězda a osoba, která si je sebou velmi nejistá, se paradoxně vyjadřuje stejně suverénně jako autorský subjekt celého románu. Ten na prvních dvaceti stranách chytře a vtipně načrtne ústřední rodinu ve stadiu rozpadu: její členové ani po řadě let „zatím nepřišli na to, jak žít“. Zmiňuje sousedskou nedůvěru vůči Patty a Walterovi Berglundovým ve městě St. Paul v Minnesotě, ač právě Berglundovi na počátku sedmdesátých let zosobňovali všechno, „co se teprve postupně začínalo odehrávat i ve zbytku ulice“. To znamená: látkové pleny, bylinkové zahrádky, starosti, kdy dát dítě do skauta, recyklování použitých baterií a nutnost jíst bulgur. Vypravěč pozorně reflektuje změny a touhy amerických domácností na pozadí osudu Patty, Waltera a jejich dětí.

Patty s odstupem líčí své znásilnění, vzpomíná na prostředí vysoké školy, své basketbalové ambice, Walterovo dvoření i svůj trapně nepodařený road trip s rockerem Richardem Katzem, nejlepším přítelem svého budoucího muže. Vrací se ke svému manželství i k nevěře s Walterovým celoživotním kamarádem: „Autorka tohoto životopisu přemýšlí, zda by se události vyvinuly jinak, kdyby nedošla až k pasáži, v níž se Nataša Rostovová, která je naprosto zjevně souzena trošku praštěnému, ale hodnému Pierrovi, zamiluje do jeho skvělého sexy kamaráda prince Andreje. To Patty nečekala.“ Avšak milostnými osudy se podobnost Franzenovy knihy Vojně a míru nevyčerpává.

Svoboda a spokojenost

Román lze přiblížit prostřednictvím osudů jednotlivých hrdinů, jejich soukromých tragédií i společensko­politických proměn, avšak jen těžko se skutečně interpretuje. Franzenův společenský i psychologizující realismus a vypravěčská vševědoucnost kopírují klasické realistické romány 19. století – styl je bezesporu elegantní a obratný, ale zbývá zde jen málo prostoru pro čtenáře.

Ve Svobodě jsou spolu s rodinnými osudy zachyceny snad všechny klíčové fenomény americké historie prvního desetiletí 21. století. Klíčovým motivem je skutečně svoboda – její ohledávání a zkoumání, zda opravdu přináší současné Americe spokojenost. Postavy však defilují vyprávěním vybaveny detailním návodem k přečtení, jakkoli je někdy jen stěží uvěřitelný. A tak se protagonisté nakonec musí smířit a napravit, byť by to odporovalo jejich dosavadnímu charakteru, a román končí optimistickým přitakáním všemu, co na mnoha místech kriticky zpochybňuje – přikývnutím tradičním rodinným hodnotám, úctou k poctivě vydělaným penězům a především důvěrou v dobré konce. Rodinnou historii jasně prozáří slunce a všechny temné zákruty se ukážou jako neškodné. Povrch zvítězí nad hloubkou a na rozdíl od zmíněného Hellerova románu se postavám nestane takřka nic.

Autorka je bohemistka a anglistka.