Nestává se zase tak často, aby se o naší republice psalo v Číně. Ovšem od zpravodajů agentury Nová Čína se Číňané mohli už od podzimu dozvídat základní informace o přímé volbě českého prezidenta. Také na Tchaj-wanu se o nás psalo. Článek ze 7. ledna, který vyšel v tamním plátku Pching-kuo ž’pao (Apple Daily) a ve kterém se vyskytla i Franzova fotografie, se neomezuje jen na strohé informace o mechanismu české přímé volby: „První přímé prezidentské volby v této východoevropské zemi přinesly dva favority, bývalé premiéry předchozích vlád. Nejvíce pozornosti ale přitahuje kandidát Fa-lan-c’, pravděpodobně nejpotetovanější prezidentský kandidát na světě. Tetování pokrývá více než devadesát procent povrchu jeho těla, včetně tváří, ušních boltců a očních víček.“ Pod článkem čteme stručné komentáře čtenářů, z nichž někteří ironicky komentují také zjev svého současného prezidenta: „Světovláda mutantů je tady!“, „Doufejme, že bude zvolen, přinejmenším vypadá jako chlap, ne jako náš prezident“, „Fakt krasavec, asi ho budou volit spíše mladí“ a podobně.
Západní média se poslední dny a týdny hemží fotografiemi z Pekingu postiženého katastrofálním smogem. Situace je natolik vážná, že ani domácí média se již víceméně nepokoušejí cokoli zastírat, rétorika těchto článků však příliš odvážná není. To se týká i textu z internetového Bej-ťing ž’pao (Pekingského deníku) z poloviny ledna. Ekologická situace země sice je nahlížena jako alarmující, stále se však nápadně zdůrazňuje, že je to jev doprovázející strmý hospodářský vzestup továrny světa. „Mnoho bylo uděláno, ale realisticky řečeno, ochrana životního prostředí zůstává stále slabinou naší země. Z hlediska vlády je třeba přesně vymezit úkoly, rozdělit zodpovědnost, klíčové je plánovat systémově a dlouhodobě. O nutnosti vymáhat dodržování stávajících pravidel ani nemluvě.“ Řekli bychom s ironií, že by čínské vládě mohlo pomoci naslouchat hlasu lidu namísto potlačování demonstrací motivovaných požadavky na zlepšení životního prostředí. Místo toho se dočkáme nicneříkajícího moralizování: „Když se letos objevil ve městech smog, někteří lidé od rána do večera obviňovali všechny kolem, jen ne sebe. Mé hříchy jsou odpustitelné, zlo těch druhých se nepromíjí. Takový přístup se akceptovat nebude. Všichni chceme krásnou Čínu, ale mluvením se ještě nic nespravilo. Každý z nás se musí snažit!“
Rubrika o jídle v Žen-min ž’pao (Lidovém deníku) z 20. ledna nabízí mimo jiné i články o bezpečnosti a kvalitě potravin a také o kvalitě medikamentů. V Panyu, oblasti patřící ke Kantonu, se během lednového testu objevily v půdě těžké kovy. Po prozkoumání sebraných vzorků zeleniny zde pěstované se však zjistilo, že co do obsahu těžkých kovů nepřesahuje povolené limity. Pan Yao, místoředitel Ústavu zemědělství, uvedl, že záleží na mnoha faktorech, například různé druhy zeleniny absorbují jedy z půdy různě apod. Příbuzný je článek informující o způsobu, jakým mohou zákazníci flexibilně nechat zkontrolovat zboží, o němž mají pochybnosti. „Když myjete plody kustovnice patnáctkrát a stále z nich teče hnědá voda, nevíte, co si myslet o jejich kvalitě,“ říká člen místního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění Fu Žung, který se na tuto problematiku dotazoval u Kantonského úřadu pro kontrolu kvality potravin a léčiv. Existují sice způsoby, jak může čínský občan nechat zkontrolovat cokoli, ale jsou složité a – reálně vzato – běžným obyvatelům naprosto k ničemu. Proto se odbor potravin kantonského magistrátu rozhodl zprovoznit „vůz sledování“, který každý den vyráží do terénu kantonských ulic, aby umožnil občanům pohodlně, okamžitě a zdarma ověřit, zda jsou kupříkladu v zelenině obsaženy v nadměrné míře pesticidy, v hovězím borax, v olivách a kustovnici oxid siřičitý atd. „Vůz stojí často příhodně rovnou u vchodu supermarketu, takže zákazník si může ihned ověřit, zda jídlo, které si nese domů, je jedovaté nebo ne,“ píše se v článku doslova.
Nepěkná věc potkala na cestě domů do Čchung-čchingu studentku umělecké vysoké školy v Čcheng-tu slečnu Pching, jejíž příběh se objevil v čínských médiích. Unavená nošením těžkých zavazadel mezi davem spolucestujících si kápla do oka zvlhčující kapky, ale záhy zakusila místo úlevy palčivou bolest. Na záchodku si s pomocí své sestry oko vymyla proudem studené vody, ale přes všechnu snahu se jí nepodařilo slepená víčka rozevřít. Celou cestu pokračovala ve vymývání oka, a teprve po příjezdu do cíle se na pohotovosti dozvěděla, že si do oka nakapala lak na nehty. „Byla jsem unavená, obyčejně mám lahvičky každou v jiné tašce, ale tentokrát jsem toho měla tolik, že bylo všechno přeházené.“ Příběh má šťastný konec. Po ošetření v nemocnici může slečna Pching oko skoro úplně otevřít a zdá se, že vyvázla bez následků.