Navzdory převažujícím předpovědím o jasném vítězství pravice v izraelských lednových volbách byl po sečtení 99 % hlasů poměr sil mezi levicovým a pravicovým táborem vyrovnaný. Až hlasy vojáků, vězňů a nemocných přinesly pravici v čele se současným premiérem Benjaminem Netanjahuem těsnou většinu šedesáti jednoho hlasu ve stodvacetičlenném Knessetu. Netanjahua čekají tvrdá koaliční jednání.
Když se Benjamin Netanjahu před několika měsíci rozhodl sloučit stranu Likud s kontroverzním vládním partnerem Izrael je náš domov, zdálo se to jako rozumný krok. Nové uskupení kontrolovalo třetinu Knessetu a toto postavení si mělo dle průzkumů udržet i v nadcházejících volbách. Pozici největší strany si sice Likud je náš domov, jak se strana nyní nazývá, uchovalo, ale Netanjahuovou „odměnou“ za posílení radikálního křídla Likudu byla ztráta více než deseti mandátů. Sloučenou stranu nyní bude v parlamentních jednáních zastupovat jen třicet jedna poslanců.
Skutečnými vítězi posledních voleb tak jsou Yair Lapid a Naftali Bennett, nové výrazné osobnosti izraelské politiky. Prvně jmenovaný, bývalý populární novinář, který do politiky vstoupil teprve před rokem, dokázal se svou novou stranu Budoucnost existuje zaujmout ty středové voliče, které ztratil právě Likud svým sloučením s ostře pravicovým partnerem. Jeho často populistická hesla oslovila střední třídu i ty, kteří v jeho straně vidí naději na oživení mírových rozhovorů s Palestinci. Budoucnost existuje se tak stala s devatenácti křesly druhou nejsilnější stranou.
Slepování koalice
Jestliže se Lapid snažil profilovat jako zastánce přiměřeně přívětivého jednání s palestinskou stranou, Bennett se svým tvrdě odmítavým postojem k ústupkům nijak netají. Bývalý Netanjahuův tajemník se na pozici nového šéfa ultranacionalistické strany Židovský domov zasloužil o raketový vzestup její popularity, který vyvrcholil získáním dvanácti mandátů, což je čtyřikrát více, než kolika strana disponovala předtím.
Na začátku února byl Netanjahu jako šéf největší strany pověřen prezidentem Peresem sestavením vlády. Více méně jisté místo v jeho koalici mají právě strany vedené Lapidem a Bennettem. Všichni tři předáci vyjádřili ochotu ke spolupráci a jejich strany budou dohromady kontrolovat nadpoloviční většinu v novém Knessetu. Netanjahu ale oznámil, že usiluje o vytvoření co nejširší koalice. Nevyřčeným důvodem této strategie je zabránit tomu, aby jednotlivé strany mohly vyhrožovat, že v případě nevyhovění jejich požadavkům odejdou z koalice, čímž by způsobily pád vlády. Vyvstává tak otázka, jaké další strany by se měly na formování vlády podílet.
Mimo tyto úvahy stojí Strana práce, jejíž předsedkyně Šeli Jachimovičová již oficiálně vstup do vlády vedené Netanjahuem vyloučila kvůli nepřekonatelným ideologickým rozporům. Potenciální účast Bennetta v jedné vládě s politickými subjekty ještě dále na levici je pak natolik absurdní, že se o ní vůbec nediskutuje. Jako partner přijatelný pro všechny členy triumvirátu Netanjahu-Lapid-Bennett se jeví centristická Kadima, akceptovatelná je i strana Hnutí pod vedením bývalé premiérky Cipi Livniové. Tyto dvě strany ovšem dohromady disponují pouze osmi křesly. Bennett proto trvá na přizvání náboženských stran, ke kterým má v mnoha ohledech poměrně blízko. Lapid podle všeho bude souhlasit s přizváním strany Šas, po jejímž vstupu do vlády by koalice měla mít osmdesát hlasů.
Budoucnost existuje?
Kromě dalšího socioekonomického směřování země (Lapid jakožto „ochránce“ střední třídy prosazuje větší roli sociálního státu) bude právě náboženství a jeho propojení s politikou hlavním vnitropolitickým tématem a předmětem tvrdých koaličních jednání i součástí vládní agendy po uvedení úřadu. Konkrétně se jedná o výsady ultraortodoxní komunity, jejíž členové nemusejí na rozdíl od ostatních Izraelců židovského původu sloužit v armádě a mohou doživotně studovat v náboženských školách díky státním příspěvkům. Lapid ve své volební kampani opakovaně slíbil tento stav změnit a donutit ultraortodoxní Židy, aby se masově zapojili do pracovního procesu. Proti tomu se pochopitelně stavějí náboženské strany, jejichž voličská základna z velké části splývá s ultraortodoxní komunitou.
Netanjahu ale nebude muset balancovat pouze mezi Lapidovým sekularismem a protesty náboženských stran. Pokud se bude strana Budoucnost existuje opravdu řídit svým předvolebním programem, premiéra čekají vášnivé diskuse o dalších krocích v zahraniční a bezpečnostní politice, především co se palestinské otázky týče. Navzdory nadšení (nejen izraelských) levicových komentátorů nad volebním úspěchem strany Budoucnost existuje je ale dobré připomenout, že Lapid rozhodně není fanatický aktivista mírového tábora. Prosazuje nedělitelnost Jeruzaléma a je pro zachování hlavních židovských osad na Západním břehu, což odporuje palestinským požadavkům. V porovnání s linií drženou Bennettem i radikály z Likudu nicméně Lapidovy návrhy na další postup působí velmi umírněným dojmem a budou s největší pravděpodobností způsobovat periodické konflikty uvnitř koalice.
K sestavení vlády má Netanjahu dvacet osm dní, přičemž tato lhůta může být prodloužena ještě o další dva týdny. V zájmu staronového premiéra i celé země ale je, aby byla akceschopná koalice zformována co nejdříve – a to nejen kvůli vzrůstajícímu neklidu na palestinských územích a nutnosti začít se vážně zabývat situací ultraortodoxní komunity. Nedávné útoky izraelského letectva na cíle v Sýrii demonstrovaly, že Izrael bude muset nejspíš zaujmout asertivnější postoj k vývoji v sousední zemi, zmítané občanskou válkou. Íránský jaderný program, Izraelci často označovaný za existenciální hrozbu, navzdory mezinárodnímu tlaku běží dál.
Novou vládu, ať už bude vypadat jakkoliv, tak čeká řada domácích i zahraničních výzev. Fakt, že levice a střed dosáhly ve volbách neočekávaně dobrých výsledků, a Netanjahu je tudíž nucen přizvat Lapida jako (zatím potenciálního) partnera do vlády, koaliční jednání nepochybně ztíží. Teprve nadcházející týdny a měsíce ukážou, nakolik je bývalý novinář opravdu schopný dostát svým nemalým předvolebním slibům.
Autor je student FSV UK a juniorní analytik Asociace pro mezinárodní otázky.