editorial

téma věnované braku a různým formám pokleslého umění si musíte zasloužit. Pročtete se k němu přes hromadu ezoterických kýčů, slastného literárního braku, navzdory zástupu mutantů a zombií či záplavě krve i ostatních tělních tekutin. Z tematických textů věnujte pozornost především eseji Antonína Tesaře, který ukazuje, že filmový brak se dá vnímat také jako subverzivní materiál a vděčný zdroj zábavy pro náročného diváka. Aktuální události na poli kulturní politiky shrnuje text Jana Bělíčka: větší společenská solidárnost kulturních pracovníků je nezbytná. Kam může vést krátkozraký, populistický, kulturu a politiku oddělující přístup k umění, ukazuje rozhovor Václava Magida s ruským kurátorem a historikem umění Andrejem Jerofejevem. Ruská oligarchie nyní totiž vysílá umělcům jasný signál: „Klidně si dělejte tu vaši zasranou kulturu, seďte si ve svých norách, čert to vem, ale jakmile překročíte červenou čáru a vylezete na veřejnost, a ještě k tomu s politickými prohlášeními, pak račte odpustit, ale žádné slitování s vámi mít nebudeme.“ Varovné memento. Nakonec k provozním záležitostem: tomuto číslu jsme nasadili mírnou dietu a zároveň jsme po čtyřech letech pozměnili a především zpřehlednili řazení rubrik. Zvrhlé umění pro všechny!