Michal Jurman
(V)stupnice do novoduru
Barbara 2012, 72 s.
Nad sbírkou poezie Michala Jurmana je vztyčen kompoziční most stupnice C-dur. Každý název básně odpovídá jednomu tónu a na konci řady se autor vrací zpět po tónině až na samý začátek. Tento elegantní stoupavě klesavý rámec je ale bezmála posledním harmonickým konstruktem, který nám autor ve svém díle nabízí. I přes zaklínání Beethovenem či Lisztem v úvodní básni je pro celek Jurmanovy práce charakteristická spíše dezintegrace a disharmonie. Sémanticko-gramatické experimenty troskotají na jejich nešťastném využití bez jakéhokoliv hlubšího smyslu. Substituce tohoto druhu (například: „lo3“ namísto lotři nebo „o5“ namísto opět) jednoduše fungují, a i přes sebezapálenější snahu odhalit v kontextu jednotlivých veršů jejich významový, popřípadě rytmický potenciál je výsledkem nežádoucí čtenářské zmatení a následné zklamání. Další kotvou, která nemilosrdně táhne sbírku ke dnu, jsou časté homonymické hrátky na úrovni dětských říkanek (například: „záhada/ stočená/ za hada“ nebo „jitro v cele/ celé ve vůni/ jitrocele“). Výslednému dojmu příliš nepomáhá ani předmluva Ireny Táborské, v níž jsou právě tyto momenty označeny za kvalitní a nosné. Táborská navíc předkládá interpretační klíč ke kompozici sbírky jako „životní oblouk mezi narozením a smrtí“. S nadšenou, optimistickou výzvou k jeho hledání i k četbě (V)stupnic do novoduru však není možné souhlasit.
Jakub Černík
Fernando Arrabal
Kámen bláznivosti: kniha panická
Přeložil Denis Molčanov
Dauphin 2012, 126 s.
Mnozí Španělé znají sekvenci z jedné televizní debaty z osmdesátých let, kde Fernando Arrabal s neobyčejnou houževnatostí vykřikuje: „Nechte mě mluvit, nechte mě mluvit!“ Načež zcela rozloží diskusi o milenarismu tím, že jej komolí coby „mineralismus“, nemluvě o dalších modifikacích. Není přitom jasné, zda je pouze opilý, zda vtipkuje, zda je zcela mimo, nebo zda tím třeba naznačuje souvislost mezi příchodem Krista a kamenem (mudrců). Možné je vše: to, co nemá být umlčováno, je tu zřejmě nespoutaná imaginace. Arrabal dosud není v českém prostředí příliš zabydlen, a to ani poté, co se veřejně zastal svého druha v exilu, mediálně pronásledovaného Milana Kundery. S podobnými tématy však nemá Kámen bláznivosti nic společného. Jedná se převážně o záznamy snů s arrabalovskou konjunkcí obscénnosti, syrovosti a nejrůznějších symbolů, od srdcí a prsů po koně a ryby, které se v průběhu sbírky obsedantně znovu a znovu vynořují. Text pochází z roku 1962, tedy z období postupného rozchodu s družinou okolo André Bretona a vzniku uměleckého (anti)hnutí Panique, jehož zakladateli byli Arrabal, Alejandro Jodorowsky a Roland Topor. Právě Toporovy ilustrace doprovázejí první české vydání a hlavně kvůli nim je dobře, že kniha vychází v rozmáchlém formátu A4 se svéráznou a velkorysou sazbou, neboť by byla škoda nechat imaginaci promlouvat v ušlápnutém vydání.
Michal Špína
Kingsley Amis
Manuál každodenního pijáka
Přeložili Ivar Tichý a Miroslav Jindra
Plus 2012, 296 s.
Alkohol patří nedílně k životu a lze jenom litovat, že v dnešní uspěchané době nemá místo, jež mu právem náleží. Jestli dospělému člověku v souvislosti s alkoholem něco skutečně škodí, je to pití pančovaného alkoholu a stresující popíjení v nelidských podmínkách. Jinak lze prohlásit, že pití malého množství alkoholu neškodí v jakýchkoli dávkách. I ti nejstřídmější filosofové rádi se zúčastňují symposionu, kde teče opojný alkoholický nápoj jako prostředek sebereflexe. Manuálem každodenního pijáka, literárního průvodce světem kultivovaného pitiva, se lze řídit najisto v oblasti whisky, ginu, sherry, vínovic, nejznámějších koktejlů a francouzských a italských vín, s výhradami, ale i bez! Ovšem ostatní vína než obligátní jsou popsána toliko letmo, piva Kingsley Amis téměř nezhodnotil a některé kořalky (zubrovka, travarica, slivovice, fernet, meruňkovice) nedocenil: ten úděl zůstal na nás. Domorodec pochopí, že v Manuálu chybí fefrmincka, kávovinový vezír, koktejly magické oko (pivo a peprmintka), rudý kladivo (doruda rozžhaveným pohrabáčem svař rum s červeným vínem), medvědí mlíko (teplé mléko s rumem), černý švihák (káva s fernetem), šavle meče (rum s griotkou), stereo (současně vypitý rum s peprmintkou). Také vyprošťováky jsou zastoupeny střídmě. Zcela chybějí konopné pivo a vodka a také zamyšlení nad tabákem jako výrazným působkem pijáckého požitku a meditace schází. Přesto je kniha nanejvýš podnětná a patří jí čestné místo v knihovně člověka, který to myslí s životem vážně.
Vít Kremlička
Petr Hlaváček, Dušan Radovanovič
Vytěsněná elita
FF UK 2013, 166 s.
Vytěsněná elita je název útlé publikace, která si dala za cíl upozornit na některé dávno zapomenuté osobnosti Německé univerzity v Praze. Šlo vesměs o humanitní učence, pedagogy i nadané studenty, jimž židovský původ zkomplikoval vědeckou kariéru a bohužel je v mnoha případech stál život. Svazek obsahuje dvě krátké úvodní historické studie. První pomůže čtenáři zorientovat se v meziválečné historii dnešní Univerzity Karlovy, ta druhá se věnuje rasové perzekuci v tomtéž prostředí po roce 1938. Jádrem knihy jsou krátké medailonky popisující život a vědecké působení pozapomenutých vědkyň a vědců. Za pozornost stojí i uveřejněný úryvek z pamětí profesora starověkých dějin Viktora Ehrenberga, v němž popisuje své angažmá na pražské univerzitě v letech 1928 až 1939. Sympatická kniha je dobrým příspěvkem k dějinám vzdělanosti českého teritoria. Zároveň je vhodným doplňkem dostupných materiálů, a to jak pro studenty, tak pro vyučující historiografie. Při čtení pasáží o tom, jak druhořadí akademici na Německé univerzitě likvidovali své nadanější kolegy židovského původu, až mrazí. Lokální učenci zde systematicky podrývali práci žen a mužů, která měla respekt po celém světě. Ti, kteří nezahynuli v koncentračních táborech, nakonec získali angažmá v předních vědeckých institucích v Evropě i zámoří. A to se o jejich nacistických kolezích, kteří museli univerzitu po roce 1945 opustit, říct rozhodně nedá.
Petr Karlíček
Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic
Hansel & Gretel: Witch Hunters
Režie Tommy Wirkola, USA, 2013, 88 min.
Premiéra v ČR 28. 2. 2013
Po Peteru Jacksonovi je Tommy Wirkola další tvůrce, který začínal fanouškovskými krvavými horory a následně pochopil, že v prostředí hollywoodských hitů se jeho morbidní nápady nejlépe uplatní v žánru pohádkové fantasy. Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic jsou do značné míry takoví, jak bychom si představovali, že by mohli ideálně dopadnout filmy Abraham Lincoln: Lovec upírů nebo Sněhurka a lovec. Tedy přímočará, rychlá akční zábava s krvavými efekty a absurdními ironickými odkazy – např. dospělý Jeníček trpí z předávkování sladkostmi v perníkové chaloupce cukrovkou. Wirkolův autorský projekt navíc díky zcela konvenčnímu „šestákovému“ příběhu drží pohromadě mnohem lépe než jeho předchozí nízkorozpočtová hororová komedie Mrtvý sníh. Jeníček a Mařenka sice nejsou komiksová adaptace, ale jejich děj i stylizace v podstatě odpovídají akční odnoži současného amerického komiksového mainstreamu. Daleko víc než o příběh v něm totiž jde o vizuální atrakce, ať už se jedná o smyšlené zbraně a nástroje, které Jeníček a Mařenka používají, nebo o celkovou dynamiku akčních scén, jež stavějí na nadlidsky nadsazených úkonech hrdinů a spektakulárně podané brutalitě. Wirkola tu buduje jakousi brakovou protiváhu k snahám společnosti Marvel přenést postupy svých superhrdinských komiksových řad na plátna kin v sérii Avengers. Také Jeníček a Mařenka jsou totiž zjevně testovací „pilotní epizodou“ pro možný filmový seriál.
Antonín Tesař
Let
Flight
Režie Robert Zemeckis, USA, 2012, 138 min.
Premiéra v ČR 21. 2. 2013
Po dekádě strávené nad filmy animovanými technologií motion capture se Robert Zemeckis vrátil ke klasickému hranému filmu. Snímek Let působí vedle předchozí digitální trilogie náhle až civilním dojmem. Dílo diváka dosti mate, protože po úvodní půlhodině uvozené brilantně natočenou nehodou letadla režisér náhle vyprávění drasticky zpomalí, ba ho na okamžik téměř úplně zastaví. Žánr leteckého dramatu zůstává kdesi za zády, obdobně jako před lety v Trosečníkovi, a publikum čeká na drama soudní, které se však nedostavuje. Trochu překvapivě je pak Let převážně o alkoholismu, který v reálném běhu života bývá spíše analogií pádu. Právě žánrové chameleonství je na Zemeckisově novém filmu tím nejzajímavějším momentem. Ve většině ostatních ohledů se musí divák potýkat s určitou přepjatostí. Klíčový manévr, při němž sjetý pilot Denzel Washington obrátí dopravní letadlo vzhůru nohama, aby udržel výšku a dopravil tak cestující do bezpečí, se laikovi může zdát přitažený za vlasy, ale budiž. Problematičtější je Washingtonovo přehrávání opilectví, nominované nicméně na Oscara. Když pak na scénu vstoupí „kokainový Ježíš“ John Goodman, aby skoro uchlastaného „Lazara“ postavil na nohy, skoro by si člověk řekl, že to je celé vlastně vtipná a svěží nadsázka. Jenže celé dohromady to nějak nefunguje. Let tak zůstává slušnou podívanou, která však mohla být něčím lepším.
Jakub Pech
Phlo Finister
Poster Girl
Free download 2012
Dvacetiletá Američanka s egyptskými kořeny se dostala k hudbě svým zájmem o módu šedesátých let, zejména pak o slavnou módní vlnu zvanou youthquake. Ve svých teenagerských letech se živila modelingem, později i jako módní návrhářka. Láska k hudbě ji však přivedla k hudebnímu průmyslu. První dvě alba Silver Hill a Crown Gold trpí tvůrčí neoriginalitou, i přesto směsice cover verzí s různorodými produkcemi ukrývá své poklady. Pop, rock a hip hop splývají dohromady s láskou k Edie Sedgwick. Ta se nám zjeví, pokud k audio zážitku přidáme i dojem vizuální. V klipu Bang Bang vystupuje Finister jako elegantní mladá dáma toulající se po centru Londýna. V uvolněném a prosluněném Shades vyměnila eleganci za pohodlné oblečení devadesátých let. Poster Girl se od předchozích desek v mnohém liší. Hudební produkce už nespočívá pouze v míchání žánrově různorodých skladeb a navíc je, především v podání Benny Cassette, vynikající. Zpěvačka se rozhodla opřít o své vlastní texty a i to jde nakonec celé desce k duhu. Většina skladeb se nese ve víru emocí, flirtování, touhy po muži, se kterým by chtěla strávit zbytek svého života, místo toho se ale pokaždé zamiluje do feťáka. V písni Mod God znějí úvodní slova: „Můj rozkrok chutná jako promethazin.“ Nejvýraznějším a nejtemnějším singlem desky je Hotel Miami. Zde se Phlo Finister představuje jako prostitutka, ale zároveň i jako něco nedostupného, co najdeme až v nejvyšších patrech, v pokoji 2012.
Ondřej Bělíček
Showcase Beat le Mot
Alles
FFT, Düsseldorf, psáno z představení 2. 2. 2013
Divadelní seskupení Showcase Beat le Mot patří společně se slavnými projekty Rimini Protokoll, She She Pop či režisérem René Polleschem k líhni giessenského Institutu pro aplikovanou divadelní vědu, který je zaměřen hlavně na rozvoj nových divadelních forem. Předposlední inscenace Alles, lze-li vůbec označení inscenace použít, ukázala cestu od pevného tvaru k divadelnímu happeningu, koncertu a performanci. Tvůrci Showcase Beat le Mot předělili scénu a hlediště projekčním plátnem a na jeviště rozmístili lavice pro diváky-participanty mezi množství dřevěných kinetických objektů inspirovaných například hermetickými rukopisy či tarotovými kartami a Marcelem Duchampem. Nechyběla ani kuchyň, v níž se po dobu představení vařila polévka pro zúčastněné, a hudební nástroje. Diváci mohli během scénických a hudebních akcí procházet volně mezi aktéry, vybírat si úhel pohledu, zkoušet rozpohybovat objekty, číst si ve scénáři, pít a jíst. Nikdo jim nebránil zapojit se do téměř čtyřhodinové seance na téma stvoření světa, magie a náboženství. Volný scénický tvar Alles nabízí prosté triky, jako například promítání skvrn a geometrických vzorců meotarem na plátno, čímž je zpodobňováno stvoření světa, ale třeba také přednášku o tajných řádech a znacích, čtení dopisů Satanovi, boj mužů s akvárii na hlavách. Přitom je zde minimum dramatických situací a okamžiků přiznaného dada, šmíry, dlouhých akcí a performativní hranice jsou rozvolněné natolik, že bylo snadné se ztratit.
Lukáš Jiřička