Oživený Zdeněk Nejedlý

Nová biografie komunistického politika

Postava Zdeňka Nejedlého se stala ikonou reprezentující počátky socialismu u nás. Jeho příběh je však často redukován na politické působení v komunistické vládě. Jiří Křesťan otevřel problém života a díla Zdeňka Nejedlého jako badatelské téma a díky svému svéráznému přístupu napsal ojedinělou knihu.

Je těžké recenzovat obsáhlé a hutné knihy, u nichž hodnotitel může snadno upadnout do pasti detailu, jež mu znemožní zachytit celkové vyznění a poselství textu. Knihy napsané svérázným a osobitým stylem, jenž čtenáře bezprostředně vtahuje do světa aktéra a nutí ho obrušovat osten své reflexe. Biografie Zdeněk Nejedlý (politik a vědec v osamění) od Jiřího Křesťana má závěr poněkud postmoderního ražení: „Nahlédl jsem přes obrubeň současnosti až tam dolů, na dno hluboké a potemnělé studně jedné lidské duše. A tam jsem s úlekem zahlédl odlesk vlastní tváře. Neboť jsem Zdeněk Nejedlý.“ Bez ohledu na to, s jakým záměrem jsou tato slova použita, už jen jejich přítomnost vzbuzuje zájem o povahu Křesťanovy knihy, kterou nelze v úplnosti shrnout, a proto se ji pokusím spíše obkreslit.

 

Původ socialismu

Biografie Zdeňka Nejedlého je hodna širší reflexe. Narozen roku 1878 v Litomyšli, žák Jaroslava Golla, T. G. Masaryka a Otakara Hostinského, Leninův a Smetanův životopisec, člen KSČ a pozdější komunistický ministr v jedné z nejhorších epoch českých dějin. Jiří Křesťan svým obsáhlým a metodologicky vskutku biografickým přístupem mapuje velmi podrobně Nejedlého životní osudy, které formují otázky i k problému vztahu obrozensko-národní tradice a sociálně-komunistické společenské poválečné formace v ČSR. Věčná otázka „domácího“ původu československého socialismu se zde konkretizuje a personifikuje v životě hlavního hrdiny. Nejedlý se celý život věnoval Smetanovi, Jiráskovi, Havlíčkovi, Palackému. Zároveň se podílel na formulování poválečné komunistické ideologie a mezi těmito prvky neviděl rozpor. Nejznámější je v tomto směru text o komunistech jako dědicích pokrokových tradic českého národa z roku 1946. Zodpovědět otázky kontinuit a zlomů mezi starší tradicí české společnosti, jak se utvářela od 19. století, a novou dobou po druhé světové válce se zdá být nekonečným úkolem. Příběh Nejedlého to jen potvrzuje.

Stačí nahlédnout do úvodních pasáží knihy, v nichž si utváří svůj myšlenkový svět na pražské univerzitě i ve společnosti modernistických teoretiků (F. X. Šalda), a srovnat je s výkladem jeho poválečné politické angažovanosti. Ukáže se pak velmi rychle, jak se měnil a zároveň zůstával stejný (např. Nejedlého názor na Masaryka a vůbec intelektuální elitu starších epoch). Čtenáře napadají otázky lidské integrity, oportunismu, ale i odvahy. Otázky, jež jsou příhodné na poli životopisu, ale mohou snadno upadnout do laciného moralizování a neřešitelných osobních dilemat. Jiří Křesťan v tomto směru drží velmi vyzrálou a vyváženou linii výkladu.

 

Moskva je klíč

Nejpodnětnější část knihy je autorův výklad Nejedlého pobytu v Moskvě, kam odjel na začátku nacistické okupace za velmi neobvyklých a dobrodružných okolností na podlaze sovětského diplomatického vozu. V Moskvě vstoupil do KSČ, stal se profesorem slovanských dějin na Lomonosovově univerzitě a začal se stýkat s čelnými představiteli tamní politické elity. Velmi pozoruhodná je kontroverze kolem historičky Něčkinové, do níž zasáhl možná i sám Stalin. Po referátu o zaostalosti carského ruska, který tato badatelka v Moskvě přednesla, vystoupil Nejedlý a konstatoval, že ruským předrevolučním problémem bylo nerozvinuté měšťanstvo. Takový postup byl označen za buržoazní a nacionalistický a texty z diskuse byly pravděpodobně posouzeny samotným Stalinem. I když se Nejedlý odvolával na Stalinovy a Leninovy teze, stal se terčem kritiky. Před neblahým osudem ho nejspíš zachránila nacistická invaze. Tato epizoda rozevírá zajímavé pole dynamiky fungování stalinského Ruska a ukazuje, jak tenká hranice byla mezi elementy nacionalismu a socialismu, obzvlášť v době války. Neschopnost Zdeňka Nejedlého zbavit se zcela svých buržoazních kořenů byla zmíněna i v posudku, který byl vypracován před jeho vstupem do vlády v roce 1945. Tento fakt může být zarážející, vezme-li se v úvahu Nejedlého význam v poválečném Československu.

V Moskvě se podle Křesťana stal jakýmsi prostředníkem mezi Benešovým západním exilem a moskevskou KSČ. Nejedlý sám měl dokonce ambice stát se vůdčí osobou politické zahraniční elity jako kdysi Masaryk, Stalin však našel v osobě Edvarda Beneše dostatečného a ochotného spojence, a tak nebylo třeba hledat jinde. Křesťanem zmapované politické hry mezi Zdeňkem Fierlingerem jako Benešovým zástupcem v Moskvě, Gottwaldem a Nejedlým odkrývají jistý základ poválečné politické konstelace v ČSR.

Za zmínku stojí i kratičká autorova úvaha o Nejedlého vstupu do KSČ, v níž naznačuje, že český profesor musel potlačit své sympatie k masarykovskému realismu a nekomunistické, sociálně laděné levici z předválečné ČSR. To určitě do jisté míry platí, avšak nabízí se také výklad, že vstup do strany mohl být naopak logickým vyústěním sociálního aktivismu.

Na tomto konkrétním příkladu je vidět nedostatek knihy jako celku. Jiří Křesťan snesl obrovské množství materiálu z pražských i moskevských archivů, což mu dává velký prostor pro inovaci interpretací českých dějin. Přesto v knize právě ambice na širší zakotvení práce trochu chybí. Autor na mnoha místech hromadí až neuchopitelný objem faktů, ale činí tak nejen na úkor čtivosti, ale též interpretačních závěrů.

 

Lpění na biografii

Problém Nejedlého biografie možná souvisí se zvolenou metodou práce. Křesťan se programově staví do role pisatele Nejedlého životopisu. To je jistě legitimní nárok, jemuž nelze apriorně nic vytknout. Osobní zaujetí autora pro předmět svého zájmu je obdivuhodné a sympatické. Obzvlášť v suché šedi českých vědeckých publikací. Na druhé straně přílišné lpění na životě a faktickém zachycení osudů Nejedlého zmenšuje prostor, který kniha byla s to potenciálně zaplnit. I tak jde bezpochyby o dosud největší práci o Nejedlém a o jednu z nejvýznamnějších biografií elitního komunistického politika. Nicméně právě proto otevírá prostor dalším úvahám o českých moderních dějinách. Prostor, který Křesťan zaplňuje bohužel jakoby okrajově a mimoděk. Svými postřehy na mnoha místech ovšem vysoce převyšuje interpretační průměr české historiografie. Kritika knihy zde, jak vidno, slouží spíše jako doklad její kvality.

Autor studuje historii na FF UK.

Jiří Křesťan: Zdeněk Nejedlý (politik a vědec v osamění). Paseka, Praha 2013, 570 stran.