Když jsem nedávno poslouchal ze záznamu debatu K čemu je nám Obec spisovatelů?, byl jsem rád, že si mohu více jak hodinu a půl dlouhou diskusi dávkovat dle aktuálních potřeb. Pokud bych se totiž dostal naživo do galerie Tranzitdisplay, patrně bych utekl při třetím hlubokém nádechovýdechu panelistky Františky Vrbenské, která snad chtěla dokázat, že Obec není zombie, ale že přinejmenším stále dýchá. Celé vystoupení se neslo v duchu toho nejlepšího z České sody. Taškařici zdárně doplňoval sexuolog Radim Uzel, 2. místopředseda Obce, a absurditě nezabránili ani Miroslav Balaštík z Hostu a Karel Piorecký z Ústavu pro českou literaturu, neboť nedokázali oponovat prezentované beznaději. Legraci podtrhla spisovatelka Petra Hůlová, jež se k diskutujícím připojila z publika. Zatímco Uzel volal pro sbratření beze smyslu a po lásce z podstaty, Vrbenská si pohrála s bezobsažností slova a estetikou fráze, aby potvrdila několik přísloví. Například to o mlčení a zlatě. Pomyslnou tečku za debatou obstaral anonym na webu Obce, který s neotřelou jazykovou originalitou odkázal Hůlovou do patřičných míst: „Díla paní Hůlové budeme i nadále doporučovat. Jako vzor pokleslosti a kýče. Agresivita autorky sice převyšuje její literární kvalitu, nicméně jí přejeme hodně čtenářů, kteří si stejně nakonec dokáží vybrat.“
Záznam diskuze: https://soundcloud.com/a2larm/kriticky-klub-a2-k-cemu-je-nam-obec-spisovatelu