Letní literární příloha A2 je věnována velmi živé, a přitom českými nakladateli víceméně opomíjené části současné americké literatury, totiž povídkám. K překladům krátkých próz Sama Lipsytea a Karen Russellové připojujeme následující vstupní text.
Současná americká próza se v posledním čtvrtstoletí pohodlně zabydlela v edičních plánech domácích nakladatelů i na českých knihkupeckých pultech. Každoročně vycházejí desítky až stovky nových knih, které i v obtížně vymezitelné kategorii „hodnotnějšího čtení“ takřka okamžitě zpřístupňují výrazné, kritikou i čtenáři oceňované prózy. Ať už jde o staré mistry (Philip Roth, John Irving), prověřené čelné představitele středního věku (Michael Chabon, Jonathan Franzen) či mladší autory (Junot Diaz, Gary Shteyngart), ať už dáváte přednost kterémukoli členu manželského spisovatelského páru Nicole Kraussové a Jonathana Safrana Foera, pokud toužíte po seznámení s aktuální severoamerickou románovou produkcí, nemusíte se cítit ochuzeni. Do velké míry je to zásluha výrazných vydavatelských počinů typu edice AAA nakladatelství Argo. Mnohem menší pozornost je pohříchu věnována povídkové tvorbě.
Časopisecké líhně
Krátká povídka je přitom v americkém kontextu již tradiční ústrojnou součástí kulturního či intelektuálního tisku. Časopisy jako The New Yorker si dlouhodobě zakládají na špičkové literární rubrice původních textů, v dobrém slova smyslu proslulá bývala ale například i povídková rubrika Playboye. Překvapivě košatá je i specializovanější časopisecká scéna: magazíny jako The Paris Review, Alaska Quarterly Review, Tin House, n+1, McSweeneys či Zoetrope: All Story kontinuálně poskytují mnoho prostoru mladým a začínajícím tvůrcům, jejichž kariéru publikování povídky v kvalitně editovaném časopise pomáhá odstartovat. Sté výročí oslaví příští rok řada vlivných antologií The Best American Short Stories, shromažďujících vždy výběr nejlepších krátkých próz daného roku a zaštítěných výraznými editorskými autoritami – v minulé dekádě například E. L. Doctorowem, Michaelem Chabonem či Salmanem Rushdiem.
V posledních letech je o povídkové tvorbě dost slyšet a dostává se jí zesílené pozornosti kritiky; povídkové soubory se také častěji ocitají v užších výběrech výrazných literárních cen. Určitý symbolický účinek nelze jistě upřít ani loňské Nobelově ceně za literaturu udělené Alici Munroové. V Británii, okouzlené americkým povídkovým klokotem, vznikly v uplynulém desetiletí hned dvě dobře dotované povídkové ceny (BBC National Short Story Award a Sunday Times EFG Private Bank Short Story Award). A rovněž nová cena Folio Prize, usazená sice na britských ostrovech, ovšem zacílená na anglofonní literaturu v celé šíři, vyvolila za svého prvního vítěze povídkovou sbírku Američana George Saunderse Tenth of December.
Syrový humor
V centru pozornosti, vnějškově jitřené časopisy a novými soškami či plaketami, naštěstí stojí skutečně životná autorská scéna, která disponuje desítkami výrazných tvůrkyň a tvůrců. Dvojici autorů, jež představujeme v této příloze, věkem odděluje téměř dvacet let, zároveň ale mají ledacos společného. Stejně jako mnohým dalším, také jim v počátcích kariéry pomohly zmiňované kulturní a literární revue, oba bohatě přispívali do New Yorkeru a oba dnes platí za uznávané, ale přitom stále svěží a zábavné literáty, které stojí za to sledovat.
S určitou mírou zjednodušení lze minimálně u části dnešní americké povídkové tvorby konstatovat znovunalezený zájem o humor a jeho rozličné podoby. Každodenní situační komika se přitom mísí s postmoderně hravými nápady a popkulturními tématy, výpůjčkami a pastiši. Autoři jako Karen Russellová, Sam Lipsyte, George Saunders, Kelly Linková nebo třeba i Michael Chabon kráčejí stejnou měrou ve stopách Raymonda Carvera i O. Henryho (po kterém je ostatně pojmenovaná nejstarší americká povídková cena, udělovaná již od roku 1919). Své příběhy ovšem mnohdy obohacují roztodivnými žánrovými experimenty. Russellová s chutí píše o upírech v italských citrusových sadech, zotročených ženách i podivné farmě, na které se po smrti probouzejí američtí prezidenti převtělení v koně, Chabon vícekráte vzdává poctu Lovecraftovi a Saunders, přirovnávaný občas k Vonnegutovi, vykresluje děsivý, ale stejně tak zábavný dystopický svět, v němž se americký striptér musí utkat se svou rozkládající se zombie tetičkou. Protagonisté jejich povídek, jakkoli netradiční, bývají sympatičtí, nehrdinští a lidští jakýmsi selhávajícím způsobem, i když jsou to zrovna řízením osudu upíři, vlkodlaci, zombie nebo třeba jen obyčejní uhrovatí teenageři či jejich vyučující. Překvapivá pointa ustupuje antiklimatickému vyústění do ztracena, které možná není šokantní, ale to snad působivým amalgámům nevázaného humoru, nonkonformních nápadů, uvěřitelných pocitů a syrových nálad sluší ještě lépe.
Málo místa!
Bohužel právě tyto nerozsáhlé texty se jen zřídkakdy podaří přeložit a uvést do českého kulturního prostoru. Jak ukazují tržní statistiky, sebelepší povídkové soubory se vždy prodávají hůře než ty nejprůměrnější romány, a domácímu prostředí již dlouhá léta schází časopisecká revue typu proslulé Světové literatury. Tento stav nedokáže zvrátit ani časopis Plav, ani příležitostné publikace překladových povídek v Hostu či Revue Labyrint. Všeobecnější kulturní a společenské časopisy obvykle mnoho prostoru nevěnují ani povídkové tvorbě domácí, natož aby pořizovaly překlady zahraničních prací (a platily honorář překladateli).
Russellová i Lipsyte tak na stránkách této přílohy u nás debutují, zmiňovaného George Saunderse může český zájemce poznat aspoň skrze svazek Památník války Severu proti Jihu, vydaný před lety v nakladatelství Volvox Globator. Díky nakladatelství Argo je na tom trochu lépe Kelly Linková, jíž vyšly v češtině dvě povídkové sbírky. Trochu jinou tvář současného amerického povídkového humoru ukazuje Nathan Englander, jehož soubor O čem mluvíme, když mluvíme o Anně Frankové nedávno připravila Paseka. Na překlad poněkud příznačně čekají Chabonovy fantasknější povídky ze sbírky Werewolves in Their Youth a mnoho dalších výrazných jmen zatím v českém znění chybí úplně – zkušené autorské osobnosti typu Lorrie Mooreové, Stevena Millhausera či Donalda Antrima ani mladé naděje Miranda Julyová či Ramona Ausubelová by se přitom v překladu jistě neztratily.
Původem britský literární časopis Granta začal v posledních letech intenzivně franšízovat: místním vydavatelům v dnes snad už deseti zemích přitom poskytne slavnou značku, knowhow a grafické zázemí, zvláště nedocenitelný je ale zejména volný výběr textů z ohromného časopiseckého archivu. Nebylo by báječné, kdyby se i v Česku – podobně jako ve Švédsku, Finsku či Bulharsku – našel místní nakladatel, kterého by takový podnik zaujal? Není pochyb o tom, že by si to současná americká povídková tvorba zasloužila. Zdařilá povídka dokáže v těch nejlepších případech až magicky dilatovat čas: její přečtení trvá sotva pár desítek minut, ale dojem přetrvá nesrovnatelně déle.
Sam Lipsyte (nar. 1964) přispívá svými povídkami a eseji do celé řady amerických kulturních magazínů. Jeho texty byly a jsou k nalezení v New Yorkeru, v revue Open City (dnes už zaniklé, ale ve své době velmi vlivné) i v magazínu McSweeney’s, editovaném spisovatelem a lidskoprávním aktivistou Davem Eggersem. Debutoval na počátku tisíciletí povídkovým souborem Venus Drive (2000). Jeho první román The Subject Steve (Subjekt Steve, 2001) vyšel o rok později,v nepříliš šťastně zvolený den: 11. září. Pojednává o reklamkáři, který se dozvídá, že umírá na něco, na co před ním ještě nikdy nikdo nezemřel: na nudu. Čtenářský úspěch i pozitivní kritický ohlas obou knih pak umožnil vydání románu Home Land (Domovina, 2004), který Lipsyte již dříve neúspěšně nabízel hned několika nakladatelům. Ich-formové vyprávění líčí životní peripetie Lewise Minera, ztroskotance, který ubíjí čas poflakováním a psaním impertinentně třeskutých ironických příspěvků do absolventského newsletteru jeho střední školy, kterou na rozdíl od mnoha spolužáků dosud nedokázal vytěsnit z hlavy. O šest let později Lipsyte představil svůj třetí a zatím poslední román The Ask (Tázání, 2010), černohumornou fresku o čerstvě nezaměstnaném Milovi, který v nelehkých časech ekonomické krize udělá takřka cokoli, aby sobě a své rodině zajistil živobytí. Lipsyteův humor není opatrný, nebojí se nekorektnosti, obhroublého vyjadřování či záměrné trapnosti. Příboj rozmařile vršených situačních i dialogových gagů, slovních a fonetických hříček ale téměř pokaždé vyplaví v jádru posmutnělý příběh o snech a selháních sympaticky chybujících lidských bytostí. Kdybychom hledali Lipsyteovy stylové a tematické blížence, zastavili bychom se asi u Davida Fostera Wallace (viz A2 č. 16/2012) či Garyho Shteyngarta (viz A2 č. 2/2014). Lipsyte bez potíží přichází se stále novými neodolatelnými historkami ze života lúzrů. Přetištěná povídka Pán jeskyně je ze zatím poslední autorovy knihy, povídkové sbírky The Fun Parts (Zábavné kusy, 2013).
Karen Russellová (nar. 1981) debutovala souborem krátkých próz nazvaným St. Lucy’s Home for Girls Raised by Wolves (Domov svaté Lucie pro dívky vychované vlky, 2007). Je rovněž autorkou románu Swamplandia! (2011), v němž košatě vypráví podivné příběhy o floridských bažinách a tamních zápasnících s aligátory, o zábavních parcích i zamotaných rodinných vztazích. Když se výbor Pulitzerovy ceny za prózu roku 2012 rozhodl neudělit ocenění ani jednomu ze tří porotou navržených finalistů, vyvolalo to na americké literární scéně malé zemětřesení. V následující argumentační přestřelce trochu zapadlo, že se k výběru nabízely skutečně zajímavé texty: kromě krátké prózy Denise Johnsona Train Dreams (Sny z vlaků, 2011) a posmrtně nominovaného nedokončeného opusu Davida Fostera Wallace The Pale King (Bledý král, 2011) se tehdy mezi finalisty propracovala i první kniha Russellové. Přes úspěch svého zatím jediného románu (jehož české vydání letos plánuje nakladatelství Dokořán) však Russellová zůstává především jednou z nejvýraznějších mladých amerických povídkářek. V jejích zábavných, ale často mrazivých příbězích se střetávají různé žánry a vzniká chaotický, ale poutavý amalgám „vysokého“ a „nízkého“, „literárního“ a „brakového“. Potkáte zde minotaury nebo třeba Ptačího muže a navštívíte speciální letní tábor pro děti postižené spánkovými poruchami. Masážní specialistka zjistí, že dokáže měnit tetování a s ním i pocity válečného veterána stiženého posttraumatickým šokem, a jeden nevýrazný dospívající chlapec narazí na zohaveného strašáka vran, nepříjemně podobného spolužákovi, kterého před časem šikanoval. Fantastické propriety kupodivu nepůsobí samoúčelně, umožňují totiž autorce novými způsoby prozkoumávat hranice našeho lidství. Kromě druhé povídkové sbírky Vampires in the Lemon Grove (Upíři v citronovém sadu, 2013) vydala Russellová nedávno také digitálně distribuovanou novelu Sleep Donation (Dárcovství spánku, 2014), líčící epidemii nespavosti.