Chilskému spisovateli Robertu Bolañovi vyšla v češtině pátá kniha. Ta tentokrát překvapuje svou ukázněností. Třetí říše pojednává o dovolené, která dopadne poněkud jinak, než se původně plánovalo, končící sezoně a bitvách zuřících na území válkou zmítané Evropy. Nic zvláštního, a přesto znepokojivé.
Na záložce českého překladu Třetí říše (El Tercer Reich, 2010) chilského spisovatele Roberta Bolaña se píše, že „psal poezii i prózu v nezřízeném množství“. Z počtu děl napsaných během jeho krátkého života je zřejmé, že psal opravdu rád a lehce, o čemž svědčí i množství próz z pozůstalosti, které jsou průběžně vydávány po jeho smrti v roce 2003. Jedním z těchto románů je i Třetí říše, která byla napsána už v roce 1989 a spadá tak do autorova raného prozaického období.
Čtenářská paranoia
Ze všech Bolañových v češtině vydaných knih je nově přeložený román asi nejsevřenější a působí víceméně tradičním dojmem. Na rozdíl od fascinujících, horečnatě rozbíhavých a místy až autisticky umanutých Divokých detektivů (1998, česky 2008) a 2666 (2004, česky 2012), monologu umírajícího v Chilském nokturnu (2000, česky 2005) nebo fiktivního encyklopedického souboru náckovských spisovatelských magorů v Nacistické literatuře v Americe (1996, česky 2011) je Třetí říše vcelku ordinérním příběhem, který se díky jednoduché zápletce, soudržnému ději i jednotě místa velmi snadno čte. Naopak u předchozích knih – především tedy u Divokých detektivů a 2666 – byla čtivost dána spíše strhujícím napínavým příběhem, což zde moc nefunguje.
Próza je koncipována jako deník mladíka Udo Bergera, úředníka a šampiona ve válečných deskových hrách, který na radu svého přítele začne psát, aby se naučil přemýšlet, cvičil svou paměť a hlavně „aby pečoval o některé stránky své citovosti“. Do zprvu celkem banálního příběhu páru, který dorazí na dvoutýdenní dovolenou do jednoho španělského letoviska, dokáže Bolaño vzápětí vnášet mírný neklid. Už zkraje románu se líná plážová atmosféra nasáklá mořskou solí, pivem a opalovacím olejem začíná plnit napětím. Autor nutí čtenáře k ostražitosti tím, že nabízí více či méně falešné stopy a zároveň zneklidňuje prostřednictvím maličkostí, které místy vyvolávají jemnou čtenářskou paranoiu. Bolañovo zacházení s dějem může nastínit jedna z Udových promluv: „Bezvýznamné detaily se nějak nafouknou a nedá se jich zbavit. Chci říct: nic zvláštního. Přesto mi to připadalo znepokojivé.“ Ovšem nakonec se něco zvláštního přece jen odehraje.
Válka se Škvarkem
V kontrastu k ospalému městečku, které se začíná vylidňovat, protože Udův pobyt v letovisku se z různých důvodů protáhl o dost déle, než původně zamýšlel, stojí válka zuřící v hotelovém pokoji. Udo, poněkud neohrabaný hrdina bez výraznějších vlastností, je výjimečný vlastně jen tím, že je německým přeborníkem ve war games, tedy v hrách simulujících skutečné nebo fiktivní bitvy. Nad hrací plochou Třetí říše, která kopíruje situaci za druhé světové války, se setkává se Škvarkem. Tento hráč je nečekaným dvojencem, fungujícím spíše jako projekční plátno hlavního hrdiny. Tato jeho vlastnost postupně nabývá hrozivých rozměrů. Kromě toho, že má obličej znetvořený popáleninou, na pláži půjčuje šlapadla, pochází odkudsi z Jižní Ameriky a příliš nemluví, o něm nevíme prakticky nic. Párkrát v jemném náznaku probleskne možná hloubka jeho skutečného života, ale o tom se nedozvíme. Pro autora je to ideální typ postavy – podle situace ji naplňuje buď ničím nebo vším, a zároveň je zdrojem neustálého očekávání.
Bitvy se Škvarkem, záhadná majitelka hotelu Frau Else a několik přepsaných snových pasáží nakonec představují jediné autorovy výstřelky, díky nimž si čtenář může vzpomenout na sofistikovanou odstředivost jeho pozdějších děl. Frau Else, k níž Udo chová neopětovanou lásku, ho v jedné ze svých promluv charakterizuje následovně: „Vnímám tě jako tragickou postavu. V podstatě jsi asi dost rozháraný.“ Ale skutečně rozhárané postavy, podobné neklidným a věčně hledajícím hrdinům Bolañových pozdějších knih, kteří se perou se svými vnitřními démony, stojí ve Třetí říši spíše v pozadí – je to Škvarek nebo náhodný známý z vedlejšího hotelu, Němec Karl, který si říká Charlie. Ti však poklidnou atmosféru vyprávění narušují jen okrajově, a i když se nakonec hlavnímu hrdinovi stávající život zhroutí a rozpadne, stane se tak s lehkostí, klidem a apatií zmírající turistické sezony.
Roberto Bolaño: Třetí říše. Přeložila Anežka Charvátová. Argo, Praha 2013, 334 stran.