Akrobati, klauni a vládci gitru

Opršalý stan na konci Horní Dolní, utrápené šelmy, o jejichž práva marně bojují ochránci zvířat, provazochodecké klany, jež svou ekvilibristiku provozují především na poli pochybného propojení politiky a byznysu – cirkus v současnosti zrovna neasociuje obrazy plné bezuzdného veselí a neotřelé zábavy. Doklady o tom, že se do pompézních hal na cirkusová představení nahrnul i desetitisícový dav, že Hraběcí Nosticovo divadlo získalo plynové osvětlení až poté, co jím byl vybaven důležitější Národní cirkus, či plakáty tehdejší jedničky v oboru, cirkusu Barnum & Bailey, zobrazující stáda slonů, velbloudů, zeber, antilop a jaků a nedohledno koňských spřežení se dnes zdají být bizarním výplodem chorobné mysli, a ne součástmi dobové reality.

Dvě studie – stručnější přehled Příběh českého cirkusu Hanuše Jordana a rozsáhlejší analýza K českému novému cirkusu Ondřeje Cihláře – spojené do knihy Orbis cirkus se pokoušejí jednak oprášit právě tuto dávno minulou slávu světoznámých českých cirkusových společností a jednak objasnit, odkud a kam vedou cesty, jimiž se od sedmdesátých let minulého století vydává progresivní odnož cirkusu – takzvaný nový cirkus – coby hrdá a svébytná součást dramatických umění.

Dějiny krocení šelem

Jordanova část, jež má být patrně jakýmsi historickým úvodem k tématu, je bohužel pouhým faktografickým výčtem. Sled rušivě krátkých vět je navíc nešťastně oživován prvky připomínajícími mluvenou řeč (zvolání a obracení se k čtenáři) a textu neprospívá ani opakování některých informací. Prvních sto stran knihy tak zachraňuje především humor: nuda, ta věrná sestra věcnosti bez kontextu a teoretické hloubky, totiž těžko může přijít, když řada „dějinných událostí“ sestává z odstoupení artisty z angažmá, protože ho pokousal medvěd, přiotrávení celého souboru od cestovních kamen, neprodloužení konfese, jelikož krotiteli ­utekl tygr, a tragikomedie osudu, když dědictví podniku přechází na mladšího syna, neboť ten starší v alkoholem podpořeném furiantství na vlastní svatbě vlezl do lví klece a ven se už živý nedostal… Ačkoli se autor zmiňuje o tom, že mu není známo, že by se někdo před ním pokusil „o hlubší analýzu na bázi umělecké kritiky“ či „že by byl proveden rozsáhlejší etnografický průzkum slovesnosti mezi cirkusovými rodinami“, tyto mezery v reflexi cirkusového prostředí se bohužel nijak nesnaží zacelit.

Obroda cirku a clownského umění

Teoretický kontext i faktické souvislosti naštěstí nechybějí oddílu Ondřeje Cihláře, který se studiem nového cirkusu zabývá už zhruba desetiletí a je také autorem první monografie na toto téma u nás (Nový cirkus, 2006). Od první stránky svého textu se snaží postihovat vývojové tendence, kategorizovat jednotlivé subžánry nového cirkusu, sledovat mezidruhové vlivy a využívat koncepty jiných badatelů. Zaměřuje se na časový úsek od počátku 18. století přes protektorát, znárodnění, normalizaci až po současnost a studii zakončuje pečlivým shrnutím fungujících spolků, festivalů a center – možná proto, aby v budoucnu tyto informace nemusel pracně dohledávat jiný badatel.

Když cituje stať O humoru, clownech a da­daistech z roku 1928, v níž se Karel Teige zmiňuje o pozoruhodné obrodě „cirku a clownského umění“, která může být zásadním zdrojem inspirace pro dobové divadlo, je zřejmé, že Cihlář velkou část nadšení pro podnětnost cirkusu s Teigem sdílí. Cihlář pracuje s recenzemi, programovými statěmi, předkládá scénáře či rozhovory s herci a daří se mu tvořit zábavnou, ale stále vysoce informativní koláž, z níž vyplývá, že podstata toho, co na cirkusu přitahovalo tehdy a co mu přináší divácký ohlas i dnes, je neměnná: na rozdíl od divadla, které je vždy hraním na něco a na někoho, má cirkus vlastní hrdiny: krotitele šelem, provazochodce, klauny, akrobaty, které prostě jinde nenajdeme. Představuje tak prostředí, kde se můžeme na chvíli zbavit všeprostupujícího hladu po autenticitě světa – překvapivě tím, že vykročíme někam zcela mimo jeho hranice.

Je škoda, že pečlivě nakladatelsky připravená kniha, která přes snahu o dokumentárnost a vědecký rozměr má mnoho co nabídnout především laickému čtenáři, kulhá na slabší nohu. Ale co si stěžujeme – vždyť na skutečnost, že invalidita byla kdysi podmínkou získání koncese k pochybné cirkusové živnosti, jsme byli právě v horší části publikace hned několikrát upozorněni.