Jiří Weil

Dílo spisovatele a překladatele Jiřího Weila (1900–1959), který navzdory své výjimečné tvorbě stojí spíše na periferii zájmu, vznikalo v přelomové době a zaznamenává střet levicového intelektuála s oficiální stranickou ideologií. Jak ukazují tematické texty, je to i dnes velice poučné čtení. Autorovy životní osudy by vydaly na dobrodružný román. Při pobytu v Moskvě během prvních procesů byl nejdříve vyloučen z KSČ a následně deportován do Kyrgyzstánu a Kazachstánu. Jeho debut Moskva­-hranice, zachycující tísnivou atmosféru stalinistického Sovětského svazu, byl kritikou odmítnut, ale zpětně jej lze číst jako „svědectví o bouřlivém vývoji uvnitř intelektuální levice, která se ve třicátých letech přimkla ke komunistické myšlence a posléze přihlížela destrukci její i své“. Avantgardní sen o spravedlivém světě, který voní, byl pryč. Během druhé světové války měl Weil kvůli svému židovskému původu nastoupit do transportu, což neučinil, fingoval sebevraždu a do roku 1945 působil v ilegalitě. Válečným událostem věnoval své dva nejznámější romány, Život s hvězdou a Na střeše je Mendelssohn. Kromě pnutí mezi levicovou avantgardou a rigidní mocí se v třináctém čísle také ohlížíme za Sjezdem spisovatelů, vzpomínáme na Ludvíka Vaculíka a recenzujeme překlad důležité knihy Thomase Pikettyho Kapitál v 21. století. Takže prohrabte antikvariáty, čtěte Weila a buďte ostražití před ideologiemi, které opět začínají zatemňovat náš horizont.