editorial

Blíží se jihlavský festival dokumentárního filmu. Po třech letech od doby, kdy zde byla představena samostatná sekce politicky zaměřených dokumentů studentů FAMU, se ptáme, zda má tvorba autorů kolem třicítky, o nichž je stále více slyšet, nějaké společné rysy a zda se o této skupině tvůrců dá vůbec mluvit jako o generaci. Ačkoli sami dokumentaristé téměř jednohlasně tvrdí, že jejich tvorba generační rysy nemá, z ankety i rozhovorů vyplývá spíše opak. Jasně to vystihl ve své odpovědi Honza Šípek, který tvrdí, že „krystalizačním jádrem současné ,nastupující dokumentaristické generace‘ je Katedra dokumentární tvorby na FAMU“. Jako hlavního inspirátora pak většina mladých filmařů uvádí pedagoga a režiséra Karla Vachka, s nímž jste mohli číst rozhovor v letošním osmnáctém čísle A2. Pomyslné heslo oné „nastupující generace“ shrnují v úvodním textu Antonín Tesař s Tomášem Stejskalem: „Je potřeba odmítat rozptýlení a soustředit se na podstatné věci.“ S tématem volně souvisejí i literární stránky, na nichž přinášíme rozhovor s polským novinářem Mariuszem Szczygiełem a dvě recenze nových knih zastupujících žánr polské literární reportáže, tedy obdobu oněch osobitých dokumentů, o nichž pojednává toto číslo. Za podzim angažovanější!