Gastrogeografické muzeum

Zářivě červený název spolu s polským jménem na šedivém hřbetu knihy z produkce nakladatelství Dokořán signalizuje záslužnou „řadu“ polských non­fiction publikací, z nichž jedna je úspěšnější než druhá. Ať už za její dosavadní vrchol považujeme populárního, opakovaně vydávaného Mariusze Szczygieła či mnohem váženějšího Wojciecha Tochmana, jisté je, že také Robert Makłowicz se s beletristicko­kulinářskou prózou Café ­Museum (2010) dere do čela pomyslného žebříčku a naznačuje slibnou budoucnost celé edice.

Makłowiczova kniha se věnuje gastronomii, což z ní činí v překladové literatuře unikum (nebo přinejmenším velké překvapení). Devět esejů Café Museum provádí čtenáře po nejcennějších gastronomických zákoutích bývalého Rakouska­Uherska. Historické, politické či sociální téma (přirozeně vlastní ostatním esejům a reportážím zmíněné edice) se u Makłowicze vyskytuje rovněž, ovšem spíše tam, kde osvětluje složité vztahy nebo lidskou a jídelní migraci v nepřehledném tyglíku střední Evropy. Nezůstává ovšem pouze u pokrmů; Makłowicz je vděčným konzumentem (a zuřivým komentátorem) nejrůznějších likérů a vín, senzační odstavec si vyslouží jistý dalmatský olivový olej. Autorově pozornosti ovšem neujdou ani lázně či vnitřní vybavení ubytoven (milované debrecínské peřiny proti zašedlým urzicenským přikrývkám).

Dobrodružství s Bakchem

Z autorova jazyka (kniha je přeložena osvědčeným polonistou Pavlem Weigelem) sálá zaujetí pro věc, stejně jako sečtělost a stylistické mistrovství. Únavnější „cestovní“ pasáže Maklowicz střídá se svižnými popisy rozličných laskomin, cituje středoevropské literární „bible“ – Postřižiny, Pochod Radeckého či Švejka, vhodně pointuje, čtenáře povzbuzuje legračními historkami, například z překonávání jazykové bariéry: „Pan Török János (…) měl velmi svérázný lexikální systém. Používal výhradně tři slova, kterým jsme rozuměli, totiž ,program‘, ,oblek‘ a ,fix‘, a když jim dal patřičnou podobu a intonaci, rozuměli jsme všemu.“ Jinde zase autor informuje o převozu alkoholu přes mikulovský hraniční přechod, který neproběhl zrovna hladce, a prohlásí: „Šťastni jste vy všichni, kteří jste zahájili svá dobrodružství s Bakchem až po přistoupení Čech, Polska, Slovenska a Maďarska k [Schengenu,] této nejnádhernější smlouvě v dějinách Evropy!“

Stěžejní jsou ale popisy nejrůznějších pokrmů z Balkánu, Rakouska, Maďarska i dalších oblastí, včetně Čech a Moravy, ačkoli například s pražskou šunkou se autor seznamuje až v Terstu. (První Makłowiczova kniha se mimochodem nazývá C. k. kuchyně.) Ochutnávky jídel, jako jsou například škampi na buzaru, pljeskavice, štrúdl či somlói juhfark, obestírá opar poezie, která k tomuto zaujatému prožívání bezpochyby patří.

Ryba musí plavat třikrát

Některé eseje mají charakter rychlých cest po předem vytipovaných oblastech – nejprve se autor přemisťuje po maďarských, slovinských, francouzských, rakouských a dalších lokálech – a tvoří tak jakousi „gastrokomparatistiku“: například v eseji Mangalica (označení ceněného plemena prasat) rozebírá během četby Bohumila Hrabala různé evropské podoby zabijaček a zabijačkových jídel. Další texty jsou naopak hlubokou sondou do konkrétní kuchyně, jako třeba závěrečný Král ostrova, který je dost možná vrcholem celé knihy. Makłowicz zakouší na vlastní kůži dalmatské přísloví „ryba musí plavat třikrát: v moři, v oleji a ve víně“ a následně se znemožní „neodpovědným použitím parmigiano grattugiato“, který požaduje na svůj crni rižot.

Café Museum je jednou z řady Makłowiczových publikací – napsal jich přes deset. Sám je laureátem mnoha ocenění, a to jak kulinářských, tak i literárních (cena Stříbrný kalamář). Bylo by nanejvýš vítané, kdyby autorův překladatel Pavel Weigel přeložil i další z kulinárních průvodců (třeba i jeden z průvodců po Polsku, jemuž se Café Museum prakticky nevěnovalo). Jeho překlad můžeme směle považovat za zdařilý, přestože slavisty budou znepokojovat jisté nepravděpodobné cizí výrazy jako „szla“ (správně „szła“) v názvu polské písničky či předložka „w“ v dalmatském přísloví (správně nepochybně „u“). Zato čeština překladu senzační Makłowiczovy knihy je pestrá, svěží a spolehlivá.

Autor je polonista.