V době, kdy jsou média plná hrůzostrašných zpráv o činech stoupenců Islámského státu, ustupuje do pozadí skutečnost, že většina muslimů je umírněná. Dobrým příkladem soužití západní demokracie s různorodou a početnou islámskou komunitou jsou Spojené státy americké.
Dění na Blízkém východě během posledních měsíců vzbuzuje pozornost a obavy ještě více než obvykle. Před krutostí radikálně islamistické organizace Islámský stát blednou i některé metody afghánské alKáidy. Nynější vzestup Islámského státu se může zdát překvapivý – nicméně souvisí se situací v Iráku po americké invazi v roce 2003, kdy bylo možné vidět prudkou destabilizaci země. Po odstranění diktátora Saddáma Husajna tehdy vypukla řada konfliktů a vznikly také extrémně nebezpečné skupiny, které začaly destabilizovat celý region. V tomto prostředí se zrodila organizace nyní známá jako Islámský stát. Ve skutečnosti je ale Islámský stát asi tolik islámský, jako je současná Boží armáda odporu v Ugandě křesťanská, což prohlašují její představitelé.
Židé a muslimové na jedné lodi
Pohled islamofobů na dnešní muslimy do jisté míry připomíná kolektivní odsuzování Židů evropskými antisemity v meziválečné Evropě. Nacismus používal jako jeden z hlavních antisemitských argumentů koncept „židobolševismu“, tedy teorii o snaze Židů ovládnout svět pomocí komunismu. V Sovětském svazu i jinde tehdy skutečně působilo – často ve vysokých funkcích – mnoho lidí židovského původu a řada z nich se podílela na brutálním stalinském teroru. Dokonce i spoustě vzdělaných Evropanů tehdy podobná paušální obvinění stačila k utvoření názoru na podstatu celé židovské populace. Ve skutečnosti role některých Židů ve stalinských represích nemohla nikdy vyjadřovat postoje absolutní většiny Židů, kteří také na ničem podobném neměli podíl.
Podobná logika je dnes v západních zemích aplikována na muslimy. Rozdíl je jen v tom, že k jejich kolektivnímu odsuzování slouží „šíření islámského fundamentalismu“. Velmi podobná je u antisemitů i islamofobů představa o „ovládnutí světa“. Podle ní i muslimové na první pohled integrovaní do západní společnosti mají ve svých hlavách naprogramovanou agendu ovládnutí světa. Židům k tomuto účelu podle antisemitských představ sloužil bolševismus, mezinárodní kapitál, nověji pak izraelskoamerické spojenectví. Nástrojem muslimů toužících po světovládě a vytvoření globálního chalífátu má být teror a zavádění práva šaría. Podobné postoje před pár lety velmi výstižně formuloval Miloš Zeman: „Umírněný muslim je contradictio in adjecto, tedy protimluv, stejně jako contradictio in adjecto je umírněný nacista.“ Srovnání s Židy je po holocaustu přece jen tabu, naopak zločiny nacismu představují vděčné téma.
Není náboženství bez extrémů
Umírněný islám nicméně existuje stejně, jako existuje umírněné křesťanství, judaismus, hinduismus, buddhismus a sikhismus. Umírněné směry představují ve všech náboženstvích výraznou většinu. Stejně tak ale platí, že každé z velkých náboženství má své extremisty. Ani u křesťanství nejde jen o historii – v době docela nedávné bylo toto náboženství zneužito v konfliktech v Jugoslávii, v Severním Irsku či při zločinech zmiňované Boží armády odporu v Ugandě. Pokud jde o extrémní formy judaismu, někteří rabíni vyzývají k eliminaci Palestinců a adorují činy židovských teroristů. Část buddhistických mnichů z Barmy se zase aktivně podílí na tamních protimuslimských pogromech – podobně jako některé autority extrémního hinduismu v Indii.
Je jen pozitivní, pokud náboženský extremismus kritizují sami věřící či jejich autority. Na druhé straně není možné vždy požadovat omluvu od toho, kdo za nic nemůže, případně od někoho, kdo extremisty odmítá vůbec zahrnout mezi souvěrce. Stejně jako většina křesťanů necítí jakoukoli zodpovědnost za současnou ugandskou Boží armádu odporu či za antisemitismus režimu faráře Jozefa Tisa, také mnoho muslimů necítí žádnou spojitost s činy Islámského státu. Ostatně v případě sunnitského Islámského státu platí, že největší část obětí těchto extremistů představují šíitští muslimové, považovaní za heretiky, ale mezi oběťmi jsou i sunnité, kteří odmítli odpřísáhnout loajalitu a jiné náboženské menšiny. Rovněž velká část Kurdů, kteří v současnosti bojují proti Islámskému státu, je muslimská.
Muslimem v USA
Západní veřejnost se děsí muslimských radikálů v některých evropských zemích. Jejich počty jsou však natolik malé, že nelze mluvit o konfliktní linii „Západ versus radikální islám“, ale spíše o střetech starousedlíků s přistěhovalci. Navíc se prvotně zpravidla jedná o sociální otázky, které na sebe teprve následně berou náboženský háv. Pozitivní je v tomto ohledu příklad Spojených států, kde jsou muslimové do zbytku společnosti integrováni mnohem lépe. Souvisí to i s tím, že na rozdíl od Evropanů má takřka každý Američan imigrantské kořeny. Celkově je americká muslimská komunita o něco mladší, než jsou ty západoevropské. Na rozdíl od Evropy do Spojených států nepřicházelo za prací z arabského světa tolik gastarbeiterů, ale spíš vzdělanější skupiny lidí.
Osobně jsem měl díky Fulbrightovu stipendiu možnost americkou muslimskou komunitu sledovat – vést rozhovory s americkými imámy, ale také s židovskými rabíny, a zjišťovat, jak žijí, jak na sebe navzájem reagují a jak reflektují dění na Blízkém východě. Naprostá většina imámů hodnotila svoji zkušenost s USA velmi pozitivně, a to i s ohledem na atmosféru po 11. září 2001. Většina z nich se domnívá, že islamofobie je v USA spíš uměle vyvolávána určitými skupinami a médii, avšak v běžném životě se s ní muslimové setkávají jen výjimečně. Sami se zapojují do mezináboženského dialogu, mají mezi křesťany a Židy přátele a zároveň žijí plnohodnotný život ve své komunitě. Diskuse o muslimských šátcích na pracovišti, o výstavbě mešit, kterých je v Americe přes dva tisíce, či prodeji halal potravin v běžných obchodech dnes ve Spojených státech málokoho rozruší.
Existují i výjimky, které mohou připomínat vyhrocenou diskusi v Česku. V roce 2009 například chtělo muslimské centrum v Murfreesboro ve státě Tennessee rozšířit z kapacitních důvodů mešitu a celá věc vyvolala velké napětí. Obecně je ale situace muslimů v USA solidní a vzájemný respekt mezi americkými náboženskými komunitami může být inspirativní. Omer Badžwa, který působí jako imám muslimských studentů na prestižní Yaleské univerzitě, se domnívá, že život muslima v Americe může být zcela plnohodnotný: „Věřit v Boha, modlit se k němu, praktikovat ramadán, dávat peníze na charitu, usilovat o to být dobrým člověkem a vycházet dobře s ostatními – to je zcela v souladu s americkou svobodou a americkými hodnotami.“
Autor je právník a politolog.