Země fundamentalistických miliardářů

Saúdskou Arábii známe prostřednictvím rozporů. Díky svému ropnému bohatství totiž dokáže kombinovat dohromady dvě na první pohled zcela neslučitelné věci: být jedním z nejdůležitějších spojenců Západu, zvláště USA, a ve stejnou chvíli představovat i jednu z nejméně demokratických zemí světa a pravlast wahhábismu – jednoho z nejfundamentalističtějších hnutí v rámci islámu.

I v samotném muslimském světě je Saúdská Arábie značně ojedinělá, neboť na rozdíl od většiny arabských a muslimských zemí na svém území oficiálně zakazuje jiné víry než islám. Není také náhoda, že je i rodištěm mnoha současných radikálně islamistických teroristů. Jistě, Usáma bin Ládin a někteří jeho kumpáni byli již dávno zbaveni saúdského občanství a vládní establishment rodiny Saúdů halasně hovoří o tvrdém boji proti teroru. Přesto se ve světle své prakticky absolutistické moci a vazeb na wahhábismus jen stěží zbaví odpovědnosti za vytvoření prostředí, kde mohou takoví lidé přinejmenším začít se svým působením.

Knížka mladého arabisty Ondřeje Beránka Saúdská Arábie mezi tradicemi a moderností je vůbec první publikací u nás, která nás peripetiemi vývoje i současnosti ropné monarchie provází. K napsání této monografie získal autor určitě dobrou kvalifikaci: měl možnost studia jak v místě samotném – na Univerzitě krále Saúda v Rijádu, tak v blízkovýchodním centru Harvardovy univerzity. Kniha je dobře strukturována a neopomene se věnovat všem důležitým stránkám okolností vývoje Saúdské Arábie od jejího založení v roce 1932 (i událostem vzniku předcházejícím), přičemž nejvíce pozornosti je věnováno současnému vývoji a zahraniční politice vůči sousedním zemím a důležitým mezinárodněpolitickým hráčům na Blízkém východě.

Přes kvalitu a originalitu knihy – a to přinejmenším v českém prostředí – si nemohu odpustit připomínku, proč musí dílo, které se primárně nezabývá terorismem, nejen klišovitě začínat s odkazem na útoky z 11. září, ale být nakonec uzavřeno i portréty devatenácti leteckých únosců. Obrazová příloha je sice zajímavým doplněním knihy, ale stojí za zvážení, proč do ní dávat i některé fotografie mizerné kvality stažené z internetu. Stejně tak i na úvodní mapce mohly být znázorněny alespoň nejdůležitější regiony v Saúdské Arábii, jako jsou Hidžáz či Nadžd. Celkově je ale Beránkovu knihu možné označit za zdařilou. V budoucnu nemůže zůstat nezmíněna v jakékoliv další české publikaci, která se bude největším pouštním královstvím a souvisejícími fenomény zabývat.

Autor je právník a politolog.