Rakouská média, parlament i policejní velitelství v posledních týdnech diskutovaly o takzvaném vídeňském plesu akademiků. Jedná se o tradici sahající až k revoluci roku 1848, kdy vzniklo množství vlasteneckých studentských spolků. Z buršáckého vlastenectví ovšem zbyl nacionalismus a populismus, který má vždy blízko ke xenofobii.
Na plesy vídeňských „buršáků“ se již desítky let sjíždí pravicová politická elita z celé Evropy. Účastní se jich konzervativní, nacionálně liberální, populističtí, ba dokonce i neonacističtí politici. V posledních letech akci provázejí stále početnější masové protesty. Sílí také veřejná kritika, což může být důvodem klesajícího zájmu o účast na plesu. Jedním z dílčích úspěchů protestujících aktivistů bylo vyškrtnutí vídeňských plesů ze seznamu světového dědictví UNESCO.
Předtančení
Aby se mohl ples v sídle rakouského prezidenta, bývalé císařské rezidenci Hofburgu, na konci letošního ledna vůbec konat, musela jeho pořádání oficiálně zaštítit rakouská nacionální Strana svobodných. Té se v posledních parlamentních volbách znovu podařilo překročit hranici dvaceti procent hlasů. V květnových volbách do Evropského parlamentu bude kandidovat jako jedna z vedoucích stran Evropské aliance svobody – platformy sdružující konzervativní, populistické, nacionální a autoritářské strany celé Evropy, například také francouzskou Front National nebo belgickou Vlaams Belang. Právě „ples akademiků“ měl přispět k upevnění nové koalice.
Ovšem v tradičně levicové Vídni nezahálela ani občanská společnost, především pak místní antifašistické skupiny a kolektivy. Pár dní před plesem vídeňské ulice doslova zaplavily plakáty vyzývající k účasti na některé z protestních akcí. Některé nevládní organizace požadovaly zákaz plesu, což představitelé města a státu odmítli s tím, že nelze zakázat oficiální akci legální parlamentní strany. Namísto zákazu plesu se místní političtí zastupitelé několik dní před jeho konáním rozhodli zakázat protestní shromáždění rakouské Strany zelených a nevládních organizací.
Cílem policejní taktiky bylo – po zkušenostech z předchozích let – odradit lidi od účasti na demonstracích. Vídeňská policie si tak až podezřele notovala s vyjádřením organizátorů akce, kteří otevřeně hovořili o nenávistné kampani levicových extremistů proti „tradičnímu vídeňskému plesu“. Policie oznámila nejen navýšení počtu nasazených policistů z loňských osmi set na dva tisíce, ale rovněž zavedení nových bezpečnostních opatření včetně rozsáhlých silničních kontrol či vytvoření „nebezpečné zóny“, tedy prostoru, kde jsou výrazně omezena občanská práva, zatímco policejní pravomoci jsou posíleny. Při teplotách pod bodem mrazu k tomu ještě na poslední chvíli přibyl absurdní zákaz mít jakýkoli oděv umožňující zahalení tváře, včetně zimních šál či šátků, platný po celém centru Vídně. Kvůli těmto opatřením je policie kritizována, že funguje jako soukromá ochranka jediné politické strany, hrazená z peněz daňových poplatníků. Dokonce i mainstreamová média napadla policii kvůli nedemokratickému omezení práv novinářů v „nebezpečné zóně“, které de facto znemožňuje poskytovat o události informace.
Neúspěch policie
Jak se vzápětí ukázalo, většina policejních plánů se minula účinkem. Tvrdá opatření do ulic totiž přilákala mnohé, kteří by jinak možná zůstali doma. Po páté hodině 24. ledna se začali protestující shromažďovat především na výchozích bodech dvou dosud nezakázaných demonstrací. Tu první pořádala platforma Offensive gegen Rechts (Ofenzíva proti pravici), složená především z levicových studentských spolků a politických organizací. Sešlo se na ní až pět tisíc účastníků. Druhou demonstraci svolala koalice NO WKR (Ne Vídeňskému korporátnímu kroužku), sdružující radikálnější antifašistické skupiny. Zúčastnily se asi tři tisíce lidí, protest podpořilo i několik desítek českých antifašistů a antifašistek. Před šestou hodinou se oba průvody vydaly na cestu směrem k Hofburgu. Na Štěpánském náměstí, kde měl pochod podle ohlášky končit, došlo k prvním střetům demonstrantů s policií, která nebyla schopna situaci zvládnout. Nejradikálnější čelo průvodu, čítající stovky antifašistů a antifašistek, se probilo přes policejní kordon a vydalo se „nebezpečnou zónou“ vstříc Hofburgu. Cestou skupina rozbíjela výlohy klenotnictví, luxusních obchodů a bank, nevyhnula se ani policejní stanici. Způsobené škody dosáhly asi milionu eur a měly vedení města a státu přesvědčit, že se jim do budoucna ekonomicky nevyplatí ples pravicové smetánky podporovat.
Po rozpuštění obou demonstrací se protestující rozptýlili takřka po celém okolí Hofburgu, kde na vlastní pěst, leckdy značně kreativně, blokovali taxíky přivážející hosty plesu. Policie nebyla poměrně dlouho schopna na situaci reagovat a následně se snažila dostat situaci opět pod kontrolu za pomoci hektolitrů pepřového spreje a řady neodůvodnitelných zákroků. Jedním z nich bylo například několikahodinové obklíčení vídeňské Akademie výtvarných umění, v níž právě probíhal den otevřených dveří.
Blokády a jiné přímé akce trvaly ještě dlouho do večera. To už ale bylo jasné, že celý protest skončí velkým úspěchem. Na ples dorazilo jen asi čtyři sta účastníků, tedy méně než polovina pozvaných. Po protestech z předchozího roku se navíc nedostavil žádný z významných zahraničních hostů. Stinnou stránkou akce byly desítky zraněných a zhruba dvacítka zadržených, z nichž je jeden stále ve vazbě.
Bude ples příští rok?
Ihned po akci se v médiích i mezi samotnými účastníky akce rozpoutala vášnivá diskuse na téma násilí. Obě hlavní skupiny demonstrujících v této otázce naštěstí zůstávají jednotné. Velká vlna kritiky se snesla na hlavu policejních představitelů – za nezvládnutí celé akce, použití hrubé síly či zákrok proti Akademii výtvarných umění. A proti policejnímu prezidentovi Gerhardu Pürstlovi se dokonce chystá protest požadující jeho rezignaci. Nejde ani tak o to, že byl v mládí sám členem pravicového buršáckého spolku, mluví se hlavně o jeho snaze získávat data o ošetřovaných demonstrantech přímo od zdravotníků či o jeho výroku, že policie měla použít zbraně. Rozkol vypukl i uvnitř Strany zelených, a sice mezi jejím vedením a mládežnickou organizací, která se podle šéfa strany dostatečně nedistancovala od násilí a navíc stránkám NO WKR poskytla prostor na svém serveru.
Hlavní média obviňují z největších výtržností na straně demonstrantů aktivisty a aktivistky z Německa. Zároveň sílí hlasy požadující zrušení plesu. Vídeňskou obecní radou tak například prošel společný návrh Strany zelených a sociální demokracie odsuzující jeho konání a pro jeho zánik se důrazně vyslovil i vídeňský starosta. Zdá se, že masové protesty v ulicích mohou skutečně přinést kýžené ovoce. Dočkáme se ještě dalšího nepopulárního plesu?
Autoři jsou členy iniciativy Ne rasismu.