V Bosně a Hercegovině probíhají od 5. února protesty proti státu. Začaly poté, co vláda odmítla řešit neúnosnou situaci zaměstnanců zprivatizovaných podniků z Tuzly, kterým byla mnohdy roky odpírána mzda. Pracovníci tak následně spolu se studenty obsadili sídlo vlády. Při potyčkách s policií došlo k mnoha zraněním a dvacet dva lidí bylo zatčeno, což vyvolalo vlnu solidarity v dalších jednadvaceti městech: lidé vyšli hromadně do ulic a postupně zapálili vládní budovy v Tuzle, Sarajevu, Mostaru, Zenici a v Bihači dokonce zajali starostu. Celonárodní povstání je v médiích často přirovnáváno k občanské válce z devadesátých let, ačkoli má zcela jinou podobu, neboť spojilo v jeden šik osoby různého národnostního původu. V souvislosti s násilím a rabováním jsou zmiňováni především fotbaloví chuligáni, ale ani jejich účast na protestech nemůže zastřít skutečnost, že útoky směřovaly zpočátku takřka výhradně na centra politické moci. Vzpoura sjednotila dosud oddělené skupiny odporu. Bok po boku tak protestují zaměstnanci vytunelovaných podniků, váleční veteráni i studenti.
Kyjevské náměstí Majdan zažilo 20. února zatím nekrvavější střety demonstrujících s policií a armádou. Počet mrtvých údajně dosáhl stovky, přičemž 77 lidí podlehlo střelným zraněním. V noci na pátek 21. února se prezident Viktor Janukovyč sešel se zástupci opozice a zahraničními diplomaty a následně na internetu zveřejnil dohodu, která má ukončit krizi na Ukrajině. V dohodě se počítá s vyhlášením předčasných prezidentských voleb, s návratem k ústavě z roku 2004, což znamená oslabení role prezidenta, a se vznikem vlády národní jednoty. Evropská unie vyhlásila, že na Ukrajinu uvalí sankce a zakáže vstup na své území ukrajinským představitelům stojícím za násilnostmi. Podle řady pozorovatelů ale přesto nemusí krize a násilí v ukrajinských ulicích skončit, neboť část protestujících žádá okamžitý Janukovyčův odchod a podepsání dohody považuje za zradu.
V sobotu 15. února se do Karlových Varů sjelo zhruba sto padesát neonacistů na akci s názvem Světlo pro Drážďany, která měla připomenout 69. výročí bombardování tohoto města na konci druhé světové války. Většina pravicových extremistů přijela z Německa. Pochodu se snažilo zabránit asi padesát antifašistů včetně místního zastupitele Jiřího Kotka. Policie ale nevyhodnotila, že by nápisy a symboly na oblečení a transparentech byly v rozporu se zákony, takže neonacisté prošli po plánované trase.
Ve stejný den se přibližně padesát pravicových radikálů sešlo i na demonstraci v Příbrami a během projevů se ostře vymezovali především vůči českým Romům, ale i ostatním menšinám. Nelibost vyjádřili také nad zvolením Anny Šabatové do funkce veřejného ochránce práv.