Z ghetta do obchodů

Kamera v rychlém střihu zabírá káhirský klub, který se nachází ve vyšších patrech mrakodrapu nedaleko pobřeží Nilu. Záběry ukazují zábavu místní zlaté mládeže. Whisky, kokain, postávání u baru, decentní pohupování boky za zvuku tuctové klubové hudby. Takřka totožný obrázek by se nám naskytl, kdybychom nahlédli do některého z pražských klubů v centru města. Celé to působí tak nějak strojeně a bez energie. Střih. Najednou se díváme na klubko polonahých těl, která koordinovaně mávají rukama nahoru a dolů v rytmu energického beatu. Záběr na celek odhaluje, že jsme se ocitli na nějaké pouliční party. Ve skutečnosti jsme se přesunuli jen o pár kilometrů dál do jedné z chudinských čtvrtí egyptské metropole. Pouliční mejdan přilákal stovky lidí. Za zvuků hypnotických synthů, agresivních beatů, které plynou ve velmi rychlém tempu, se nad masou tančících lidí ozývá povzbuzující volání: „Yala! Yala!“ Přidává se zpěvák, jehož hlas je modulovaný efektem Auto­Tune. Shluk těl se rozestupuje pouze v momentě, kdy kolem proběhne kdosi se zapálenou světlicí a jako smyslů zbavený jí mává sem a tam.

Zhruba tak vypadají první záběry patnáctiminutové reportáže od francouzsko­tuniské dokumentaristky Hind Meddebové pro fran­couzsko­německý televizní kanál ARTE. Dokument byl natočen v roce 2011 a zabývá se specifickým hudebním trendem, jenž se v posledních letech objevil v ulicích Káhiry a je známý jako electro chaabi.

Slavnosti pro chudé

Několik desítek sekund výše popsaných záběrů názorně ukazuje kontrast mezi egyptskou mainstreamovou klubovou kulturou a spontánní zábavou nové generace mladých Egypťanů pocházejících z chudinských čtvrtí Káhiry. Během několika let zde vznikla autonomní scéna s vlastní taneční hudbou, produkovanou na starých počítačích a cracknutých hudebních softwarech. Kontrast mezi oběma scénami je patrný na první pohled: proti uniformitě stojí živelnost, proti komerci entuziasmus, proti uzavřenosti otevřenost.

Electro chaabi v překladu znamená něco jako „populární elektro“, což zní trochu podezřele. Je to však termín, kterým byla scéna označkována zvenčí. Sami aktéři používají termín mahraganat, což znamená prostě „slavnosti“. Žánr vznikl zhruba před sedmi lety v káhirské chudinské čtvrti El Salam. To je domov téměř všech pionýrů electro chaabi. Když Meddebová přijela do porevoluční Káhiry a chtěla zdokumentovat nějakou zajímavou lokální hudební scénu, byla zprvu zklamaná. Nakonec s pomocí svého kolegy filmaře objevila svět electro chaabi, který ji okamžitě okouzlil. Když se ale se svými zážitky z jedné pouliční „slavnosti“ svěřila lidem z jistého káhirského klubu, jejímu nadšení se posmívali. Pro tyto lidi je to druhořadá hudba – pouliční zábava pro chudé, ne­umětelský hluk.

Hudba mahraganat se původně hrála na svatbách či slavnostech. „Ještě nedávno hrály na svatbách tradiční živé kapely a tančily na nich břišní tanečnice. To se ale naprosto změnilo. Najednou začali být populární DJs,“ říká zpěvák Alaa Fifty. Na tuto proměnu mělo vliv několik faktorů. Prvním z nich je internet, který v generaci Egypťanů koneckonců nezpůsobil revoluci jen v hudbě. Největší hvězdy mahraganatu začínaly hrát na stažených programech, které se snažily ovládnout sledováním videonávodů na YouTube. Někteří MCs se zase učili rapovat podle videoklipů amerických rapperů. Dalším faktorem je finanční krize a obecně nedostatek peněz. DJ a MC jsou pochopitelně levnější než celá kapela.

Generace na práškách

Mladí lidé v Egyptě milují americký rap a současné klubové a popové hity, které k nim přicházejí ze Západu. Tyto hudební vlivy formují v kombinaci s orientálními rytmy původní slavnostní hudby výsledný zvuk electro chaabi. Vzhledem k tomu, že v Egyptě tvoří polovinu z pětaosmdesáti milionů obyvatel mladí lidé pod dvacet pět let, má tento nově vzniklý žánr velký potenciál přilákat spoustu posluchačů. Je to energická a zábavná hudba, při které se dobře tancuje a dovádí. Ale skutečně revolučním aspektem nového žánru jsou texty. Písně tradiční egyptské pop music byly většinou o lásce a víře v Boha. Texty mahraganatu se zabývají každodenním životem, reálnými vztahy, řeší se v nich drogy, alkohol nebo fotbal. Velmi často jsou ironické nebo pesimistické. MC Sadat, jeden ze zakladatelů mahraganatu, například svou skladbu nazval Naše mládež je v háji. Hovoří v ní o množství mladých lidí, kteří si ničí životy užíváním antidepresiv a různých prášků. „V té skladbě jsem vyjmenoval všechny možné druhy prášků. Mají to být prášky na předpis, ale můžete je volně kdekoli sehnat. Přitom můžou zničit celou jednu generaci,“ vysvětluje Sadat.

V době, kdy gradovaly protesty proti Mubarakovu režimu, se texty electro chaabi začaly věnovat i politice. Sadat se tehdy proslavil i mimo ulice své chudinské čtvrti díky skladbě Lid a vláda: „Lid a vláda, kulomety a kluby/ Egypt povstal i s těmi, kdo nikdy nic neukradli/ Budu mluvit o těch, co povstali, přeživších i mrtvých/ Budu mluvit o kostele, mešitě a Bratrstvu“. Přesto nelze vnímat electro chaabi jako prvoplánově politickou hudbu. MC se prostě může vyjádřit k čemukoli – a právě to, mimo jiné, mladé lidi k této hudbě přitahuje. „Ptají se mě, proč už nezpívám o politice. Ale vždyť politická je celá tahle sociální situa­ce, ve které žijeme. Lidé tady na ulici tvoří politiku. Je snad politika pouze prezident?“ ptá se Sadat. Političnost mahraganatu tkví především v tom, že jde o skutečně nezávislou scénu s vlastní hudbou, jazykem a oblečením a prostor k sebevyjádření.

Hovořit ke všem

„Jsme v ghettu. Nikdo se o nás nestará, nikdo nám nedá slovo, abychom mohli něco říct o svých životech. Jednoduše vůbec neexistujeme,“ tvrdil DJ Weeza ve zmíněné reportáži ještě před třemi roky. Od té doby se všechno změnilo. Díky zájmu zahraničních médií a hudebníků se electro chaabi dostalo za hranice ghetta a pomalu si jej začal přivlastňovat mainstream. Někteří MCs se začínají například objevovat v reklamách. Mahraganat se hraje v pětihvězdičkových hotelích, po­­užívá se jako hudební podkres v egyptských filmech. Několik pionýrů se dostalo ­třeba do Londýna, kde měli možnost zahrát si v celosvětově proslulé sérii hudebních show Boiler Room. Vystoupili společně s takovými osobnostmi současné hudby, jako jsou Kode9, Artwork nebo Faze Miyake. Doby, kdy bylo možné electro chaabi slyšet jenom na slavnostech a svatbách nebo na ulici, jsou tedy pryč. Dnes zní i na dříve nemyslitelných místech, jako jsou značkové obchody nebo kluby, a někdy dokonce i v rádiích.

Legenda žánru MC Sadat zůstává i přes tuto změnu ve vnímání electro chaabi věrný své domovské čtvrti, ve které nadále žije a vystupuje. K současné situaci v Egyptě říká: „Náš lid byl vždycky jednotný. Nyní je rozdělen na dva soupeřící tábory. Buďto má slova budou hovořit ke všem, anebo k nikomu. Jedna strana nechce naslouchat té druhé a zavírá oči, když se děje bezpráví na druhé straně barikády. Nepodporuju ani jednu z těchto stran. Umění by mělo promlouvat ke všem lidem bez rozdílu.“

Autor je DJ a hudební publicista.