Geneze takzvaných spacích koncertů sahá do osmdesátých let minulého století. Tehdy student Stanfordské univerzity Robert Rich pořádal pro skupinu lidí poslechové akce, na nichž se od desíti večer do sedmi ráno pouštěly ambientní a droneové skladby. Návštěvníci si donesli vlastní spacáky, ve kterých mohli kdykoliv během poslechu hudby usnout. Rich tyto akce tehdy využíval k výzkumu zaměřenému na možnost ovlivnit fáze REM během spacího cyklu člověka. S trochou škodolibosti bychom mohli poznamenat, že ambient a drone na těchto spacích večírcích konečně našly uplatnění, ke kterému svými hypnotickými a nekonečně dlouhými plochami vybízejí. V současné době se konceptu spacího koncertu drží například belgické vydavatelství Slaapwel Records. A právě tento label poskytl důležité rady s organizací spacího večera pražskému týmu okolo labelu Genot Centre. Ondřej Lasák a Wim Dehaen přenesli, za přispění Radia Wave, spací koncerty do tuzemska pod názvem Silent Night.
Jak taková akce vlastně probíhá? Šel jsem navštívit spací koncert s pořadovým číslem pět, který se odehrál 5. března v prostoru divadla Ponec. Nutno poznamenat, že prostor byl zvolen skvěle. Příjemný horní bar pomůže k uvolnění před náročným večerem a sál, kde se akce odehrává, nabízí dostatečný prostor pro čtyřicet polehávajících lidí, což je z důvodu zachování dostatečného komfortu a intimní atmosféry maximální počet. Od desíti hodin do půlnoci je sice koncert přístupný širšímu okruhu návštěvníků, ovšem od půlnoci, kdy začíná spací část programu, je prostor vyhrazen pouze zmíněným čtyřiceti šťastlivcům, kteří si dostatečně brzy zarezervovali lístek.
Organizátoři si pohráli i s atmosférou sálu, jehož výzdobu pomohla realizovat módní designérka Hana Frišonsová. Mráčky zavěšené do prostoru a Maneki Neko, neboli čínská kočička kynoucí packou pro štěstí, usazená na hracím pultu působily jako vtipné klišé, které se samo sobě vysmívá. Jako první hrála Laura Luna, v Praze usazená Mexičanka, která má talent na ladné proplétání různých takřka magicky znějících zvukových ploch, a její set skvěle odstartoval celý večer. Hned po ní nastoupila hvězda večera Marc Richter aka Black to Comm. Tvorba německého hudebního kolážisty a zakladatele labelu Dekoder osciluje na hranici mezi hlukem a tichem, což se potvrdilo i při jeho pozvolna gradovaném vystoupení.
O půlnoci následovala dvacetiminutová pauza na občerstvení, nutnou hygienu a klidné ulehnutí na připravenou matraci s polštářem. Od této chvíle bylo možné spát dle libosti. Toho jsem záhy na okamžik využil, když začal hrát portugalský producent Aires. Jeho nezáživný ambientní set, který by mě jindy iritoval, mě okamžitě uspal. Pokud bylo záměrem hudebníka ukolébat posluchače do spánku, vzdávám mu hold. Následoval poslední živý vstup večera v podání českého hudebníka Járy Tarnovského, člena Gurun Gurun. Jeho vystoupení jsem si všiml v momentě, kdy mě probral hlučnější šepot, ozývající se z reproduktorů. Následná zvonkohra mě však opět uvedla do polospánku. Větší pozornost jsem věnoval společné improvizaci Tarnovského a Laury Luny, která dokázala posunout dál Tarnovského nesmělé zvukové náznaky.
Ve tři hodiny ráno začala pouštěcí část, které se zhostila organizátorská dvojice Ondřej Lasák a Wim Dehaen. Jenomže místo toho, abych mohl konečně spokojeně usnout, nastal pravý opak. Neznámá technická závada totiž zapříčinila, že se každou půlhodinu z reproduktorů ozvalo hlučné prasknutí. V pět ráno už jsem myslel na Guantánamo a výslechy StB. Mráček zavěšený v prostoru, na který jsem zíral už několikátou hodinu, mi začal připomínat zabalenou mrtvolu nevinného arabského majitele obchodu v Londýně, který byl obviněn z terorismu a nevydržel několikatýdenní mučení. Od sedmi hodin ráno začal hrát Wim Dehaen s tím, že hlasitost zvuku postupně narůstala, aby probudila ty, kteří dokázali v průběhu večera usnout. Na horním baru čekala vynikající snídaně, která byla v ceně vstupenky.
Pokud se vyhnete podobné technické závadě, která by vám znemožnila spánek, a dokážete se dostatečně uvolnit v místnosti se čtyřiceti spícími lidmi, stojí podobný zážitek určitě za pokus, i když se pravděpodobně lépe vyspíte doma.
Autor je hudební publicista a producent.