eskA2látor 1

Zdálo by se, že není státotvornějšího živočicha než obnoveně asociovaný český literát. V hodině nejvyšší přispěchá s dobročinnou sbírkou na záchranu upadajících investic zasloužilého mecenáše Bakaly, v mediálním zastoupení Erika Taberyho. Prozatím jde jen o kulturní rubriku Respektu; sanace vyždímaného Ostravska přijde na řadu snad napřesrok. Ostrou prosbu redakci předcházel byznysplán státního fondu pro literaturu. Přichcíplou čest místní oligarchie hledí literát podepřít tu svou profesurou, tu státní cenou, a dokonce i odvěkým kreditem Petra Placáka. Kam tenhle vlak jede, čert ví, ačkoliv někteří už tuší. Dobrý český autor ovšem, v čestné snaze učinit koncese nadějně se přeskupující moci, rád se svým baťůžkem „kulturního kapitálu“ v poslední chvíli přistoupí. A předložením bianco šeku přijme svůj díl odpovědnosti za zbytek jízdy. A kdyby ještě nějaké to procentíčko… Sice nikdo nic neslibuje, ale aspoň necouráme pěšky. Český literát je, otloukán dějinami, čím dál tím stejnější, jen ty sloupky podražily. Představuju si delegaci kulturních kapitalistů, jak kladou rozpo­čtové požadavky před hospodáře Andyho (který není žádný politik): „Oukej. A čo mi vlastně nabízíte?“