Rok 2014 přinesl řadu zajímavých novinek ze světové literatury. Zeptali jsme se překladatelek a překladatelů, co je coby čtenáře z překladových titulů zaujalo. Cílem nebylo sestavovat žebříčky ani vyhlašovat vítěze, ale nabídnout čtenářské tipy.
1. Kterou knihu považujte za překlad roku?
2. Čím vás právě tento překlad oslovil?
Petra Diestlerová
(překladatelka z angličtiny a francouzštiny)
1. Michel Faber: Kvítek karmínový a bílý (Argo) v překladu Viktora Janiše.
2. Tento rozsáhlý společenský historický román představoval pro překladatele záludný a náročný úkol, a to nejen množstvím reálií, ale především škálou použitých stylotvorných a jazykových prostředků. Viktor Janiš se s ním vyrovnal obdivuhodně.
Tomáš Dimter
(překladatel z němčiny)
1. + 2. Skvělých překladů jsem vloni přečetl několik. Ty nejlepší převedli vždy spolehliví a přesní překladatelé – Vratislav Slezák (Hans Joachim Schädlich: Veličenstvo, chvátám, Argo), Kateřina Vinšová (Philippe Claudel: Brodeckova zpráva, Paseka, a Sebastiano Vassalli: Noc komety, Pistorius & Olšanská), Petr Fantys (Nathan Englander: O čem mluvíme, když mluvíme o Anne Frankové, Paseka) nebo Zuzana Li (Su Tchung: Manželky a konkubíny, Verzone; společně s Denisem Molčanovem).
Petr Fantys
(překladatel z angličtiny)
1. T. S. Eliot: Čtyři kvartety (Argo) v překladu Martina Hilského.
2. Hilského překladatelská „lehkost“, kterou naplno rozvinul v převodech Shakespeara, nachází u Eliotovy slavné básnické skladby nové rozměry. Pozoruhodný a pestrý jazykový rejstřík, kterým Hilský po Jiřím Valjovi znovu oživuje českému čtenáři Čtyři kvartety, je ukázkou mistrovského a sebevědomého „umění překladu“.
Viktor Janiš
(překladatel z angličtiny)
1. Joseph Conrad: Poznámky o životě a literatuře (Revolver Revue) v překladu Petra Onufera.
2. „I ten nejzchytralejší spisovatel vyzradí sebe a svůj mravní názor aspoň v každé třetí větě,“ praví Joseph Conrad v předmluvě k románu Náhoda. Mutatis mutandis lze říci, že na překladech Conrada se minimálně v každé třetí větě pozná, zda byl překladatel svému autorovi práv. Petr Onufer v překladu Conradových esejů dokazuje, že svému autoru nejen rozumí, ale že je mu co do stylizačního umění i rovnocenným partnerem.
Lenka Kuhar Daňhelová
(překladatelka z polštiny, slovinštiny, italštiny a francouzštiny)
1. Harmonia caelestis (Academia 2013) Pétera Esterházyho a její Opravené vydání. Příloha k Harmonii caelestis (Academia) v překladu Roberta Svobody.
2. Myslím, že Robertu Svobodovi se podařil neuvěřitelný překladatelský kousek, který se příliš často neopakuje. Připadne mi souměřitelný se Skoumalovým překladem Joyceova Odyssea. Svoboda dokázal přeložit obtížný text s takovou přirozeností a bravurou, která čtenáři vůbec nedá pomyslet na skutečnost, že nečte originál, ale překlad. A i když to nemůžu tvrdit určitě, cítím, že knihu překládal s radostí.
Alena Morávková
(překladatelka z ruštiny, ukrajinštiny a francouzštiny)
1. Krysař (Pulchra) Mariny Cvetajevové v překladu Michala Laštovičky.
2. Jde o neobyčejně obtížný text, překladatel na něm pracoval celých osm let a podařilo se mu zachovat všechny hodnoty originálu.
Barbora Punge Puchalská
(překladatelka z angličtiny)
1. Peter May: Muž z ostrova Lewis (Host) v překladu Lindy Kaprové.
2. Díky povedenému překladu děj hladce plyne, nikde nedrhne, nikde nic „netrčí“. Linda Kaprová si poradila i s lyričtějšími a popisnými pasážemi – a četba je skutečným zážitkem!
Justin Quinn
(překladatel z češtiny)
1. Josif Brodskij: Benátské strofy (Opus) v překladu Maity Arnautové.
2. V loňském roce jsem překlady do češtiny příliš nesledoval, takže nemohu jednoznačně vybrat ten nejlepší. Měl jsem ale ohromnou radost z vydání Benátských strof Josifa Brodského. Ty vyšly těsně před koncem roku 2013. Ty básně jsem znal jen v anglickém překladu a díky Maitě Arnautové mám pocit, že jsem o krok blíž originálu.
Anna Stejskalová
(překladatelka z angličtiny)
1. U ptáků plavavých (Rubato) Flanna O’Briena v překladu Martina Pokorného.
2. Je těžké vybrat jednu knihu a nadto jen u málokterých znám tak dobře originál, abych mohla porovnávat. Nicméně za tento rok je pro mne favoritem román U ptáků plavavých. Je překladatelskou výzvou srovnatelnou s Joyceovým Odysseem – je zde bezpočet stylových rovin, staroirské veršované eposy se prolínají s mluvenou češtinou, hospodské odrhovačky s filosofickými disputacemi, vědecké výklady s nářečními prvky, vagabundi promlouvají jako kniha, ale také házejí vtipy toho nejhrubšího zrna. Překlad Martina Pokorného je suverénní a vynalézavý, adekvátně využívá mateřského jazyka, aniž by poškodil vyznění originálu nebo zlehčil jeho propracovanost. Objevují se zde prvky češtiny 14. i 19. století, obecná čeština, dialekty a postavy dokážou stejně přesvědčivě nadávat i lkát. Je skvělé, že po Řečech pro pláč (přeložil Jan Čáp, Lidové noviny 1997) a Třetím strážníkovi (přeložil Ondřej Pilný, Argo 1999) se v češtině objevil i tento O’Brienův text, mnohými kritiky považovaný za jeho nejkomplexnější román a jeden z nejvýznamnějších experimentálních románů 20. století.