editorial

Filosof, básník, stvořitel vlastního mýtu a poněkud schizofrenní osobnost Zbyněk Fišer alias Egon Bondy se stal legendou už na začátku své básnické kariéry. Tato legenda pokračovala v dílech Bohumila Hrabala, nové formy nabyla v prostředí undergroundu sedmdesátých a osmdesátých let a završena byla v letech devadesátých Bondyho kritickým postojem k polistopadovému vývoji a emigrací na Slovensko. V aktuálním čísle se odrážíme od jeho básnického díla, které začalo vycházet v nakladatelství Argo, a ptáme se, co si dnes vzít z jeho inspirativního odkazu. O autorově exilu a jeho pozici na okraji píše Hynek Tippelt. Cynickou avantgardu v kulisách stalinistické Prahy padesátých let rozebírá Michal Jurza. O vydávání Bondyho poezie jsme se bavili s editorem Martinem Machovcem a v anketě se dostane i na Fišerův paradoxní postoj marxisty, vykladače čínské a indické filosofie, kritika oficiální stranické linie, člena undergroundu a spolupracovníka StB. Jakkoli se jedná o rozporuplnou osobnost, na rozdíl od mnoha vypelichaných pohrobků undergroundu žijících z étosu boje, který už dávno skončil, je Bondyho odkaz stále aktuální. Příkladem jsou známé verše ze Zbytků eposu: „hovno Marx a hovno papež hovno revoluce/ hovno vaše víra hovno vaše pracovité ruce/ hovno naděje dokonce všech hoven meta/ hovno vlast a hovno vývoj světa/ hovno budoucnost vás čeká hovno z pokroku/ hovno Kde domov můj/ a hovno ty armádo otroků/ s hovnem z hovna jste se narodili/ v hovnu žijete až jste se uhovnili“. Bondyho kvičivá recitace mnohým ještě zní v uších.