8. května se konalo v Německu vrcholové setkání zdejších politických představitelů nad problematikou uprchlíků. Pokud se i nezávislý pozorovatel podívá na poslední události ze Středomoří, je mu jasné, jaká agenda bude v následujících letech výrazně ovlivňovat evropskou politickou scénu. A protože cílovou zemí mnoha uprchlíků je hospodářský gigant ve středu Evropy, je v Berlíně o čem se bavit. Před podobnými setkáními jsou úřady povinny odevzdat svou prognózu pravděpodobného počtu uprchlíků v daném roce. 5. května, jak informuje berlínský Tagesspiegel ve stejný den, přistály Spolkovému úřadu pro migraci na stole nejnovější odhady. V roce 2014 přijalo Německo 200 tisíc uprchlíků, letos by to mělo být jednou tolik. Do té doby se ještě vycházelo z konzervativního předpokladu (300 tisíc). Někteří zástupci obcí ovšem hovoří dokonce o půl milionu a ještě se ukáže, jestli nebudou mít nakonec pravdu. Berlín poskytuje na uprchlíky spolkovým zemím prostředky, které jsou dále rozdělovány na obce. Tyto prostředky byly navýšeny o půl miliardy eur, nicméně se vycházelo z nižšího odhadu. Pokud do Německa přijde o 100 tisíc uprchlíků více, je otázka, zda také Berlín navýší prostředky. A hlavně je nejasné, kde by se tito lidé ubytovali a kdo by se o ně měl starat. Skutečným problémem, především ve východních spolkových zemích, je neochota razantně stoupající počty imigrantů akceptovat. Mnozí jsou nejprve velkými „přáteli“ uprchlíků a apelují na svědomí politiků, avšak jen do chvíle, kdy se v blízkosti jejich obydlí má otevřít uprchlická ubytovna. Přesně podle hesla „jen ať tady jsou, ale ne u mne“. Bohužel jsou negativní nálady živeny událostmi, jako byla ta, která se minulý týden odehrála v Drážďanech: při potyčce se nožem smrtelně zranili dva maročtí žadatelé o azyl. V ubytovně, která byla otevřena zhruba měsíc před incidentem. Německo bohužel neumožňuje žadatelům o azyl pracovat. To je trest především pro ně samotné, protože velkou část z nich tvoří mladí muži a celodenní „zevlování“ jim mnohdy nesvědčí. Poslankyně z levicové strany Die Linke Ulla Jelpke podle Tagesspiegelu vyžaduje „uvítací kulturu“ pro uprchlíky a paradigmatickou změnu politiky v Berlíně, která by měla automaticky přijmout každého, kdo „hledá ochranu“. Uvidíme, jestli toho bude dosaženo.
Bioložka rusko-židovského původu Sonja Margolina v komentáři v deníku Die Welt ze 4. května napsala: „Den osvobození pozbyl významu, je mrtev.“ Bylo by podle ní lepší se zřeknout všech rituálů a oslav a raději sbírat peníze pro zraněné ukrajinské vojáky. Své tvrzení samozřejmě dává do kontextu s anexí Krymu a s válkou na Ukrajině. Jinými slovy: pokud se Rusko dnes chová jako agresor, je nepřípustné uznávat památku padlých sovětských vojáků před sedmdesáti lety. Putin bude podle ní pořádat trapnou vojenskou přehlídku, na které vedle sebe „budou stát Kim Čongun a Zeman“ a většina hostů přijede z rozvojových zemí. Má určitě pravdu, že se Putinovi ideologové snaží „přeznačit“ běžné historické narativy a že se snaží etablovat myšlenku „ruského světa“. „Tam, kde jsou Rusové, je Rusko. Anektuje se Krym – jako Sudety – a střílí se na Luhansk – jako na Sarajevo,“ píše Margolina. Otázka je, jestli toto směšování aktuálních politických otázek a piety vůči padlým vojákům přináší to pravé ovoce. Do jaké míry zmenšuje současná, bezpochyby agresivní a uzurpátorská, politika Ruska na Ukrajině zásluhy padlých vojáků Rudé armády? Je jasné, že Putin se bude snažit instrumentalizovat oslavy 70. výročí konce války a bude chtít prezentovat Rusko jako vojenskou velmoc, ale je to důvod ke zrušení veškerých akcí, které v pozitivním smyslu připomínají roli sovětských vojáků? Je třeba mít se na pozoru, abychom kvůli přítomnosti nefalšovali minulost. Oslavy přicházejí bezpochyby v nejméně vhodnou dobu a přinejmenším ty moskevské zanechají podivnou pachuť. Nelze je úplně vyjmout z kontextu aktuálních událostí a pro politiky je těžké najít rozumný způsob, jak se k celé akci postavit. Chytrou horákyní je Angela Merkelová, která do Moskvy přicestuje o den později a položí věnec na hrob neznámého vojína. Margolina se snaží vysvětlit dvojakou pozicí Německa, která je podle ní „tvarována singularitou německých zločinů“ ve 20. století: „Německý pocit viny přispívá zcela zásadně ke shovívavosti Německa vůči válce na Ukrajině, a dokonce ke snaze tuto válku ospravedlnit.“ Zde už bioložka Margolina střílí opravdu hodně mimo.
