editorial

Když jsme před půl rokem plánovali toto tematické číslo, netušili jsme, že v době jeho vydání bude hlavním mediálním tématem právě lacině pojatá národní a náboženská identita. Antropolog Tomáš Samek v této souvislosti situaci současného euroamerického světa, v němž zmatené volání po identitách slyšíme stále častěji, shrnuje takto: „Když se drolí jeden druh sociopolitické soudržnosti, roste poptávka po nějakém jiném kolektivním tmelu. Odtud dnešní hlad po sdílené identitě.“ Podobně jako Kateřina Kolářová, která se věnuje identitě uměle tvořených skupin lidí se zdravotním postižením či odlišnou sexualitou, nicméně Samek konstatuje, že přes problematičnost identitářských koncepcí bude koncept identity i nadále povstávat stále znovu z popela. Cenný je text o pojetí identity na levici od Matěje Metelce a Lukáše Rychetského, kteří se nemilosrdně strefují do svých anarchistických a marxistických řad. A nakonec se věnujeme i ultrapravičákům, kteří se svůj rasismus a xenofobii snaží balit do identitářského pozlátka, ale příliš jim to nejde. Mimo téma doporučuji číst se zvýšenou pozorností text Honzy Šípka, který podrobně referuje o kauze italské firmy Hacking Team. Ta prodala Policii České republiky software umožňující sledování všech, kdo jsou připojeni k internetu. Takže konečně máme důvod k tomu, abychom v našich zdánlivě bezstarostných digitálních životech začali být pořádně paranoidní.