Rapový dandy osvícený LSD

Nákupy v Paříži, náušnice velké jako pěsti, nekonečné sexuální orgie, utrácení na Bahamách, procházky neonovým městem na LSD. Zdá se, že šestadvacetiletého rappera a současnou popovou módní ikonu A$AP Rockyho nic jiného nezajímá. Aspoň se tak tváří. „Můj život je jako film, měli by mě natáčet,“ prohlašuje na svém aktuálním albu At.Long.Last.A$AP newyorský hudebník, který dokáže do svého zvuku zapojit atlantský trap nebo třeba klasický rock. Ve skutečnosti se o něm ale ani tentokrát z jeho desky nedozvíme vůbec nic. Spíše to působí, jako by flow i produkce odrážely stav mysli změněný psychedelickými drogami.

Simulace a nostalgie

A$AP Rocky dosáhl na první příčky hitparád už svým studiovým debutem Long.Live.ASAP (2013) a také novinka se rychle dostala do čela. Že za tento úspěch v popmusic nemůže jen otevřená výpověď o užívání drog, je jasné. A$AP Rockymu se podařilo ve své hudbě ukázat hédonistický nihilismus jako komplexní životní postoj – nikoli jen jako téma, které se v nejrůznějších variacích ne­­ustále omílá v mnoha rapových textech.

Filosof Jean Baudrillard ve své knize Simulacres et simulation (Simulakra a simulace, 1981) napsal, že ztělesněním estetické formy nihilismu je dandy. Mediální obraz A$AP Rockyho je naplněním takového tvrzení v současné popkultuře. Novodobý dandy už nenosí frak šitý na míru, ale boty od Salvatora Ferragama a místo cylindru má na hlavě snapback. Vyznání lásky vyměnil za explicitní sexualitu ve svých textech, v rozhovorech zase rád mluví o zkušenostech s drogami.

Letos v květnu se však stala zvláštní věc. Přestože je A$AP Rocky čím dál populárnější, během týdne si ho na Instagramu odhlásilo sto tisíc uživatelů. Důvodem bylo neustálé zveřejňování neurčitých fragmentů fotografií. Mnohé to zřejmě nebavilo. Až po nějaké době začaly obrázky dávat smysl jako celek – ve chvíli, kdy se na účtu A$AP Rockyho objevila snapshotová mozaika, kterou vytvořil Robert Gallard. Ukázalo se, že tato „digitální instalace“, jak to nazval server Hypebeast, je součástí marketingové kampaně propagující nové album.

Překvapením však nebyl konec. Neméně než záhadné fotky některé fanoušky vyděsil ­singl Everyday, na kterém hostoval sedmdesátiletý britský rocker Rod Stewart. Track vycházel ze Stewartova hitu In a Broken Dream z roku 1972. Jelikož téměř ve stejné době vydala rapová superstar Kanye West track, v němž hraje na kytaru Paul McCartney, začalo se mluvit o novém hiphopovém trendu – o snaze těžit z hudební nostalgie a o křížení hudebních stylů. Gary Suarez se v článku pro webový magazín Complex ironicky ptal, co přijde dalšího: „Crosby, Stills, Nash and Young Thug?“ Podobná spojení pak přirovnal ke spolupráci George Harrisona s nejznámějším indickým hráčem na sitar Ravim Shankarem. Zhodnotil to ovšem vcelku pozitivně jako schopnost vystoupit ze svého žánru. Z jiné perspektivy to ale připomíná spíše slepou uličku, kterou se na začátku sedmdesátých let vydal ­progresivní rock – v této souvislosti se mluví dokonce o „proghopu“ (viz A2 č. 8/2015).

Květinový rap

Sám A$AP Rocky cituje v rozhovorech jako velké inspirace třeba The Kinks, The Stooges, nebo dokonce T. Rex, a Rod Stewart není jediným představitelem kytarové nostalgie, který se na albu At.Long.Last.A$AP objevil. V pěti tracích zazní ještě někdejší busker Joe Fox, kterého A$AP Rocky údajně potkal v ulicích Londýna. Chtěl do své nahrávky nasát zvuk psychedelického rocku šedesátých let – tedy éry květinového hnutí spojené s jeho oblíbenou „kyselinou“ – a Foxova kytara mu tuto dobu připomínala.

Dlouho se mluvilo o tom, jak bude Rocky znít bez svého mentora Stevena Rodrigueze (známějšího pod jménem A$AP Yams), zakladatele hiphopového kolektivu A$AP Mob. Harlemský producent totiž letos v lednu zemřel na předávkování. Právě on za A$AP Rockym stál v jeho začátcích. Yams, kterému Rocky vzdává na několika místech At.Long.Last.A$AP poctu, se nicméně jako producent stihl podepsat aspoň pod několik tracků.

Hlavní slovo při produkci měl Danger ­Mouse, který se vcelku příznačně v roce 2004 proslavil nahrávkou The Grey Album kombinující vokály rappera Jay­Z, konkrétně z jeho desky The Black Album (2003), a instrumentální stopu z legendárního bílého dvojalba The Beatles. Možná právě Mouse má největší zásluhu na tom, že obdobná fúze funguje i na Rockyho novince. Na desce se kromě jiných hostů objeví také popové celebrity jako M.I.A., Lil Wayne nebo právě Kanye West. A$AP Rocky se tak staví do role zručného manažera, který si umí vybrat schopné lidi, ale jeho vlastní rapové „skills“ zůstávají spíš v pozadí.

Izolace přepychu

Experimentovat se přesto nebojí – aspoň do určité míry a určitým způsobem. To ho ostatně spojuje s průkopníkem rapového dandismu Kanye Westem, který se jako první rapper začal pravidelně objevovat v oblečení od světových designérů a propojoval hip hop s vysokou módou. Oba také spojují popový main­stream s radikálními zvukovými prvky – stačí si vzpomenout na Westovu poslední desku Yeezus (2013) s výraznými noiseovými prvky. Přesto se zdá, že ideálu do sebe zahleděného dandyho pozdního kapitalismu, který spíše než problémy světa sleduje módní katalogy, se více přiblížil A$AP Rocky. West přece jen občas sestoupí ze svého popkulturního vzdušného zámku a rapuje o rasové diskriminaci nebo při vystoupení věnuje freestyle charlestonské tragédii. Rocky raději zůstává v izolaci přepychu.

Pro tvorbu A$AP Rockyho platí, že eklektický zvuk, připomínající houbu nasávající vše kolem, je důležitější než to, co říká. Vlastně nás to nemusí vůbec zajímat. Přestože jeho novince At.Long.Last.A$AP lehce dochází v druhé polovině dech, daří se jí (po boku debutu rappera Vince Staplese s třaskavými antihity nebo úspěšného alba Kendricka Lamara s jasným politickým nábojem) úspěšně demonstrovat různorodost současného rapového mainstreamu. Pro popkulturu je to dobrá zpráva.

Autor je publicista.