Bývalá Podkarpatská Rus je mimořádně krásný, ale hodně chudý kraj. Pokud zde uvidíte lidi v drahých terénních autech a s půl kilem zlata kolem krku, je vysoce pravděpodobné, že jde o pašeráky. Mohou to být mafiáni, pohraničníci, příslušníci tajné služby. V pašování jedou všichni jmenovaní. Situaci ze Zakarpatí obšírně popsal časopis Fokus z 21. srpna. Důvodem k reportáži byla událost v Mukačevu, kde se členové radikální organizace Pravý sektor dostali do konfliktu s jedním poslancem a výsledkem byla střelba uprostřed města a tři mrtví. O žádnou politiku přitom nešlo. Poslanec je znám spíše pod banditskou přezdívkou Bljuk a tamní skupinu Pravého sektoru vede jistý Roman Stojko, který v roce 2011 havaroval na motorovém deltaplánu, s nímž létal přes hranice a pašoval cigarety. Ty jsou ostatně hlavním zdrojem příjmů zakarpatských pašeráků. „Je to extrémně výdělečný byznys. Každý náklaďák s cigaretami, který dojede z Užhorodu do Itálie, znamená zisk 470 tisíc eur. Za rok podle odhadů Konstantina Krasovského z ministerstva zdravotnictví zemi opustí pět až deset miliard neproclených cigaret.“ Po střelbě v Mukačevu ministerstvo vnitra vyměnilo šéfy celnice i místní policie. Mělo to určité výsledky. Jen v červenci bylo konfiskováno 1,4 milionu krabiček cigaret. Slušný úspěch, když si vezmeme, že za celý loňský rok to bylo jen 679 tisíc krabiček. Pašeráci, kteří pomalu ztrácejí spolupracovníky mezi celníky a pohraničníky, musejí zdokonalovat své metody. Pryč jsou doby deltaplánů – posledním hitem jsou bezpilotní stroje. „Drony se dovážejí na Ukrajinu bezcelně k použití v bojích na východě země. V Zakarpatí plní ale jiný účel. Každý stroj uveze deset až patnáct kartonů cigaret. Na radarech nejsou vidět, v noci je můžeme jenom slyšet,“ říká náčelník pohraničníků v Čopu Sergej Kreň.
Když se projdete po kyjevské třídě Kreščatik, nemůžete si nevšimnout, že se změnil sortiment prodavačů suvenýrů. Ještě před půl rokem jste zde mohli koupit toaletní papír s portrétem ruského prezidenta Putina či rohožky s obličejem uprchlého prezidenta Viktora Janukovyče. Že se na vlastenecké vlně dá vydělat, si uvědomili i majitelé kamenných obchodů, jako je Kramnica patriota, síť prodejen v centru Kyjeva a v obchodních centrech. Jak podobný byznys vypadá, zjišťoval časopis Korrespondent (článek vyšel 31. července). „Kramnica vznikla ještě před Majdanem, když jeden ze zakladatelů chtěl věnovat své přítelkyni náušnice ve tvaru ukrajinského státního znaku, a zjistil, že je nikdo neprodává. Během Majdanu prodeje související symboliky trhaly rekordy. Po útěku Janukovyče všichni kupovali koberečky s jeho tváří a nápisem Očistěte si obuv. To už je pryč. Janukovyče nekupuje vůbec nikdo, i když jsme ho zlevnili. Putina si občas někdo koupí, hlavně vojáci směřující na frontu,“ říká prodavačka obchodu na Poštovním náměstí Karina Kračkovská. Podle mnoha expertů to má několik příčin: rozčarování z krvavého konfliktu na Donbasu, ekonomickou krizi a zklamání z politiků používajících hurávlasteneckou rétoriku. „Vlastenectví ale nezmizelo, jenom teď bude konkrétnější a nebude se tolik projevovat navenek,“ tvrdí Ihor Gema, ředitel brandingové agentury Koloro z Charkova. „Koupit si tričko se státním znakem je mnohem jednodušší, než se naplno věnovat dobrovolnictví, nebo dokonce sloužit v armádě,“ říká aktivista a bývalý voják Roman Surkov, jenž si založil na sociální síti VKontakte skupinu, která si z hurápatriotů dělá legraci.
Vlastenectví, tentokrát lokálního charakteru, není cizí ani Oděse. Jak informuje list Oděsskaja pravda z 23. srpna, zdejší umělci na stěně třípatrového domu namalovali na ploše 320 metrů čtverečních největší streetartovou fresku v dějinách Ukrajiny. Výtvarné dílo bylo zaneseno do národního registru rekordů Ukrajiny. Jmenuje se Stěna významných oděských osobností. Je na ní vyobrazen například Isaak Babel, Alexandr Puškin, současný ruský humorista Michail Žvaněckij nebo hrdina humoristických knih Ostap Bender. Je zde vyobrazen i pes patřící člověku, jenž umělcům poradil, aby vytvořili ukrajinský rekord. „Při práci k nám neustále přicházely kočky a přilétali ptáci. Tak jsme se rozhodli zachytit i tuto součást klasických oděských dvorů. Proto se na fresce objevila kočka lovící holuba,“ vysvětluje koordinátor projektu Alexej Škurat. Celkem na malbě pracovalo čtrnáct výtvarníků, kteří spotřebovali během dvou měsíců práce téměř sedm set litrů barev. Mohu potvrdit, že jde o dílo skutečně monumentální. O uměleckých hodnotách raději pomlčím, ty se přece do knihy rekordů nezapisují.