Co je mezi zdmi

V textu, jenž výstavu Mezi zdmi doprovází, vymezila kurátorka Zuzana Jakalová role, které mohou zdi hrát, a upozornila také na jejich symbolický potenciál. Především se ale hlouběji zamyslela nad podmínkami, v nichž si vůbec začínáme všímat předmětů řazených do kategorie obyčejných věcí: „Mám pocit, že zeď začíná být viditelná teprve v okamžiku svého mizení. Ve chvíli, kdy se podíváme mimo ni, vedle ní, za ni, kolem ní. Vnímáme to, čím je, až když se tážeme, díky komu, čemu a proč se tím stává. Čím jakákoli zeď byla, je, bude anebo může být, se utváří skrze to, co se odehrává mezi zdmi.“

Fyzický zážitek výstavy

K této úvaze se přímo vztahují všechna vystavená díla (respektive díla vytvořená pro tuto výstavu). Jedná se o realizace značného měřítka, které zdaleka pouze neobsazují vymezené místo. V souladu s kurátorskou koncepcí okolní prostředí naopak narušují, přetvářejí a komentují. Všechny prezentované práce vstupují do divákova žitého prostoru a nutí jej k tělesné reakci. Návštěvník je nucen díla obcházet, jejich povrch ho láká k doteku, temnota, v níž je část výstavy ukryta, ho nutí zpomalit krok. Vzniká tak první – a nejintenzivnější – úroveň vnímání výstavy.

Jednoznačným kladem projektu Mezi zdmi je to, že působí celistvě. Výstava je harmonickou souhrou tvorby čtveřice osobitých autorů vycházejících z různých kulturních kontextů. Jednotícím zřetelem je, jak už bylo řečeno, prožitek prostoru – ať už se jedná o monumentální objekt českého umělce Martina Daška, rozsáhlou instalaci amerického tvůrce s korejskými kořeny Deoka Yeounga Gima, sochu jihokorejského autora Honga Seona Janga či nenápadné intervence britského umělce Terryho Smithe.

Každé dílo ovšem nabízí i další roviny čtení. Realizace Martina Daška nazvaná Mark VI., která střeží vstup do galerie, sice záměrně atakuje divákovu osobní zónu, zároveň však přirozeně vyvolává i složitější úvahy o možnostech a hranicích využití prostoru – a to tím spíš, že jinak vyznívá vnitřní a vnější utváření díla. Jangova instalace Společenství se soustředí na důvěrně známé předměty a prostřednictvím změny jejich povrchu či kontextu jim propůjčuje monumentální účinek. Jednotlivé kusy nábytku tak prostým obalením tkaninou a seskupením do pyramidy získávají téměř působivost pomníku.

Mezní tísnivost

Deok Yeong Gim se jako jediný ze zastoupených umělců neomezuje na zásahy do reálného prostoru. Jeho realizace Červené tečky, Krátery války a Červené tečky a krátery války přenášejí diváka do míst znepokojivě podobných scénám z počítačových her a umožňují mu zažít mezní tísnivost neznámého prostředí, s nímž je většina z nás konfrontována právě jen ve virtuálním prostoru. Oproti tomu vyškrabávané obrazce Terryho Smithe se v porovnání s ostatními díly mohou zdát skromné. Prostřednictvím narušení omítky však poukazují na další kontexty, s nimiž se dílo – obvykle uzavřené do bílé krychle galerie – musí vypořádat. Výstava Mezi zdmi tyto významy vystavených děl neskrývá, ve prospěch působení a sdělnosti celku jsou však zdůrazněny jejich společné rysy. Zásluhu na konečném vyznění celku má bezesporu účelné zacházení s dispozicí výstavního prostoru. Instalace totiž umožňuje svobodný pohyb mezi jednotlivými díly. Ačkoli očividně existuje určitá, autory neplánovaná trasa, výstava díky promyšlenému umístění funguje i při náhodném procházení.

Mezi zdmi je projekt, který přirozeně propojuje bezprostřední prožitek vystavených děl s jejich intelektuální reflexí. Výsledkem je silná divácká zkušenost, ať už se návštěvník vydal do MeetFactory přímo za touto konkrétní výstavou, nebo si jen prohlídkou krátil čas při čekání na jinou kulturní akci. Síla instalace spočívá nejen v tom, že tematizuje abstraktní fenomén prostoru a nabízí možnost jeho vědomé reflexe, ale je si také vědoma konkrétních prostorových podmínek, v nichž musí fungovat. Nepracuje jen s jazykem, který je srozumitelný milovníkům současného umění, ale využívá i prostředky sdělné mimo tuto sféru. Může tedy oslovit i ty, kteří se na výstavy současného umění běžně nevypravují.

Autorka je historička umění.