Česká kultura má svá specifika. Kromě houbaření a chataření je to třeba i nezvykle vysoká koncentrace souborů ochotnického divadla. Jaká je současná podoba amatérské scény, jejíž kořeny sahají hluboko do 19. století?
Jak dokládají údaje z databáze českého amatérského divadla (amaterskedivadlo.cz), kterou zatím navštívilo více než milion unikátních návštěvníků, v České republice téměř neexistuje obec či město bez neprofesionálního divadelního souboru. Díky této databázi se podařilo rozšířit znalosti o ochotnickém divadle zejména v 19. století, a opravit tak akademické Dějiny českého divadla kolektivu profesora Františka Černého. Amatérské divadlo však rozhodně není jen historickým dědictvím, nýbrž i živou součástí české kultury. Neprofesionálnímu divadlu se u nás věnují všechny věkové skupiny obyvatel. Toto konstatování možná zní banálně, nicméně třeba v Německu nebo Rakousku najdeme mezi amatérskými divadelníky pouze děti, mladé lidi a seniory. Lidé v produktivním věku u sousedů chybějí.
Po jistém útlumu v první polovině devadesátých let minulého století se amatérské či ochotnické divadlo znovu postavilo na nohy. Za prvé se k této aktivitě vrátili mnozí, kteří po listopadu 1989 začali podnikat nebo třeba vstoupili do politiky – divadlo jako společenství lidí spojených stejným zájmem jim začalo chybět. Navíc tuto oblast začaly vedle ministerstva kultury podporovat také obce. Kromě toho se obnovila činnost Sokola. A konečně dalším důvodem rozšířenosti současných amatérských souborů je zájem dětí a mladých lidí – objevilo se divadlo studentské, především středoškolské.
Tradice přehlídek
Ne vše je ale nové. Z minulé doby se zachoval unikátní postupový systém přehlídek, na nichž se soubory dělené buď podle věku (dětské, studentské, senioři) nebo podle druhu divadla (činohra a hudební divadlo, pohybové divadlo a pantomima, loutkové divadlo a další) snaží uspět – nejprve v krajských a posléze celostátních přehlídkách, jako jsou například Loutkářská Chrudim či Dětská scéna. Nominované nebo doporučené soubory se následně představují na Jiráskově Hronovu. Tato amatérská mezidruhová přehlídka je zároveň nejstarším kontinuálním festivalem amatérského divadla v Evropě – letos proběhne 85. ročník. Postupový systém přináší souborům i jednotlivcům možnost porovnání, odborné reflexe.
Širokou základnu fenoménu současného amatérského divadla tvoří soubory někdy nazývané sousedským divadlem, které vystupují pouze v místě svého působení a okolí a jejichž hlavním posláním je setkávání. Existuje ale i mnoho souborů, které hrají divadlo s uměleckými ambicemi, jezdí na přehlídky, mají zájem o dílny a semináře. Zatímco však v osmdesátých letech byly součástí amatérského divadla leckdy i soubory svou úrovní srovnatelné s profesionálními divadly, v současnosti můžeme mluvit spíše o jednotlivých inscenacích. Výjimky existují – úspěšně se například profesionalizovali Geisslershofkomedianten s osobitou dramaturgií i inscenačním stylem zaměřujícím se na období baroka. K amatérskému divadlu se hlásí také některé takzvané nezávislé scény, jež nejsou součástí žádného stálého divadla, ale pokoušejí se divadlem živit. Najdeme je zejména mezi loutkáři – třeba Divadlo Dno z Hradce Králové s principálem Jiřím Jelínkem od přelomu tisíciletí výrazně ovlivňuje umělecký vývoj oboru.
Co se hraje?
V amatérském divadle se dnes hraje prakticky všechno, ale převažují inscenace her napsaných v posledních čtyřiceti letech, včetně těch, které se aktuálně hrají v profesionálních divadlech. Příkladem může být nastudování Lhářů Anthonyho Neilsona souborem ŠAMU Štítina. Podívejme se však na jednotlivé druhy amatérského divadla. Například studentské divadlo se vyznačuje dramaturgií zaměřenou na zkoumání vlastní autenticity, a to jak prostřednictvím současných her například Simona Stephense či Daniela Keyese, tak uváděním vlastních textů či dramatizací knih současných autorů. V činoherním divadle přinesly poslední sezony řadu inscenací klasické činohry. Soubor Rádobydivadlo Klapý uvedl Amadea Petera Shaffera či Všechno není košer na motivy povídky Šoloma Alejchema Tovje vdává dcery, z níž vznikl rovněž známý muzikál Šumař na střeše. Pražské Hrobeso uspělo s Gogolovým Revizorem a pražský soubor SoLiTEAter hraje Pochyby Johna Patricka Shanleyho. Působivé jsou inscenace muzikálové, například Šakalí léta v podání Tylova divadla z Rakovníku či Il Congelatore inscenovaný Kočovným divadlem Ad Hoc z Prahy v brechtovskosondheimovském duchu. Tato inscenace bude mimochodem reprezentovat české amatérské divadlo letos na světovém festivalu v Belgii.
Venkovské divadlo uvádí převážně nejrůznější druhy komedie, loňská sezona však přinesla také výbornou inscenaci Malované na skle v provedení souboru Krakonoš z Vysokého nad Jizerou. Jde o nejstarší amatérský spolek v Česku, s více než dvousetletou kontinuální tradicí. Přes bohatou historii a současné rozšíření se amatérské divadlo netěší přílišné finanční podpoře. Náklady na činnost jdou z kapes členů jednotlivých souborů, přičemž členský poplatek platí i děti. Veřejná správa podporuje zejména přehlídky, případně vzdělávání. Některé soubory dostaly do užívání budovu divadla v majetku obce či uzavřely s obcí smlouvu o zprostředkování divadelních představení jako veřejné kulturní služby. Záleží na tom, jakou pozici si amatérský divadelní soubor ve své domovské obci vybudoval a jakou kulturní politiku obec uplatňuje. Vyplatí se být občansky aktivní, což divadelníci v malých obcích dobře vědí. A ještě více se vyplatí mít své zastoupení ve vedení obce.
Autorka je ředitelka Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu.