editorial

Pornografie a umění představují dva světy, s nimiž má většina z nás velmi intimní a intenzivní zkušenosti, byť málokdy zároveň. S jejich zdánlivě protikladným vztahem to ale není tak jednoduché, jak se může zdát. Pornografie, která bývá v kulturním kontextu mnohdy definována jako něco, co „už není umění“, se totiž s uměním vůbec nemusí vylučovat, jak dokládá esej kunsthistorika Hanse Maese. Právě na střety, kolize a průniky mezi těmito dvěma disciplínami se zaměřujeme v tomto čísle. Jako aktuální příklad tohoto křížení uvádíme nový film Gaspara Noého nebo stylizaci zpěvačky Miley Cyrus, která spojitých nádob porna a popkultury paraziticky využívá při své kariéře v šoubyznysu. O akademických studiích pornografie mluví v rozhovoru s Terezou Jindrovou, která téma připravila, umělkyně Lenka Klodová. Ta konstatuje, že se skrze zkoumání prasečinek dá dospět i k obecnějším jevům: „Pornografické obrazy jsou obrazy akční a performativní, obrazy s evidentním fyzickým účinkem na tělo diváka. Mohou se tedy pro nás stát jakousi zkratkou, oslím můstkem k uvažování o širší skupině performativních obrazů, o působení obrazů ve veřejném prostoru, o propagandě a podobně.“ Proč ne. Hlavní je, aby se nevytratilo vzrušení. A je nakonec asi jedno, jestli jde o porno, umění nebo akademické slasti.