editorial

Každému z nás se určitě někdy stýskalo po fikčním světě a jeho hrdinech poté, co jsme dočetli strhující knihu a byli jsme nemilosrdně vyhoštěni do reality. Jenže někteří ze čtenářů a především čtenářek se s touto ztrátou nehodlají smířit a slast z oblíbeného příběhu prodlužují vlastním psaním. Toto číslo je věnováno literárním „pytlákům“, kteří si z oblíbených knih nenechavě berou, co se jim hodí, a vytvářejí pokračování, variace a parafráze známých děl. Co třeba dr. Watson čekající dítě s Sherlockem Holmesem? Nebo Bilbo Pytlík zamilovaný do Thorina Pavézy, který je ve skutečnosti žena (jak se dočteme v povídce na straně 23)? Anebo opilý Harry Potter souložící s Hermionou? Můžete mít všechno, co se vám zamane, ale musíte si to sami napsat. Podobné fanouškovské mechanismy ovšem nefungují jen v literatuře, ale i v případě komiksů nebo videoher. Obecnější rámec dává tomuto popkulturnímu fenoménu teoretik médií Henry Jenkins, podle nějž má fanfikce „nesmírný subverzivní potenciál, protože neprochází stejnými stupni dohledu jako jiná média“. Fanouškovskou tvorbu – kterou z větší části tvoří ženy – chápe jako „odpověď na pocity odcizení a osamění, které charakterizují modernitu, a na nerovné pracovní podmínky, s nimiž se ženy každodenně setkávají“. Tvrdí dokonce, že nejlepší díla fanfikce „nás mohou posunout dál než jakákoli jiná současná populární tvorba“. Zbavme se tedy předsudků a vydejme se na pych! Uvidíme, s čím se vrátíme.