Skupina pohybového divadla cieLaroque procestovala festivaly po celém světě. Dvacet let po svém založení přijela i do Česka – zatančit o svobodném rozhodování člověka obklopeného hédonistickou společností a moderními mocenskými strukturami.
Psát o hudbě je jako – tančit o demokracii. Právě zastupitelská demokracie úspěšně přetavená v zastupitelskou oligarchii byla ústředním tématem taneční inscenace rakouské choreografky Helene Weinzierl, nazvané Democrazy or How to Peel an Onion Without Crying (Šílenství demokracie aneb Jak oloupat cibuli a nebrečet), kterou na konci října hostilo holešovické Studio Alta.
Volební závody
Hned na úplném začátku byl předveden výsostný nástroj politického marketingu – dotazníkový průzkum, jakási předehra pozdější volby: Zástupe diváků, vol! Z přebytku všech těch volných forem a pozic, nápadů, přání či nabídek, které se zatím nestihly navzájem požrat během souboje o první místo, vytvoř nový svět, svět podle svého gusta. K ruce máš energického a nadšeného zastupitele a navíc i papír, žádající po tobě tvůj vlastní názor. Vyplň vše dle své vlastní vůle a potřeby, případně si nech poradit od ostatních, a výsledek odlož do bedničky svého vyvoleného. Vždyť i samo představení dokládá, že se volba odehrává víceméně podle místa a skupiny, do níž se člověk narodí. Pak už zbývá jen za hlasitého skandování sledovat svého koně, jak úspěšně hájí pozici a snad i váš názor – papírem umlčený hlas předaný do rukou cizího člověka.
Dostih Helene Weinzierl měl koně čtyři – tanečnice a tanečníky Lucii Kašiarovou, Vivianu Escalé, Yuri Korce a Honzu Malíka. Každý z nich reprezentoval určitou část společnosti, přičemž rozdělení nenechalo nikoho na pochybách, že o možnost najít konsenzus se nakonec nikdo snažit nebude. Právo početnějšího vyhrává. Zastupitel každé skupiny měl předem vybudovanou image, která se prolínala s individuálními pohybovými prvky a charakteristikami, vytvářenými často velmi jemnými, jednoduchými prostředky. Nechyběla ani oblíbená pomůcka pohybového divadla, repetice, ovšem v nijak přehnané míře a formou zcela adekvátní tématu – vždyť opakování je v politickém projevu také oblíbenou figurou.
V průběhu představení se pak rozvíjel jasně srozumitelný, někdy až zbytečně doslovný koloběh jednání a interakcí, vedoucích od zisku mandátu ke zcela regulérnímu politickému boji, mnohdy neférovému a z hlediska vnějšího pozorovatele také roztomile iracionálnímu. Inscenaci završuje několik vysloveně tanečních sekvencí, které kus příjemně odlehčují a mají svůj půvab, možná však až příliš kontrastují s celkovým konceptem.
Prohlédnutí
Tak trochu zklamáním byl způsob, jakým se tvůrci vypořádali s pointou – nit, která se slibně rozvíjela v průběhu představení, byla násilně přestřižena a po poměrně efektní „ukázce síly“ následoval zcela nepřekvapivý, věcný závěr, budící snad jen lehké pokrčení ramen.
Zásadní otázka zní: jakému typu publika je inscenace vlastně určena? Lidé, kteří dokázali prohlédnout naivitu projevovanou oním magickým vhozením lístku do krabice za plentou, budou utvrzeni v tom, že jejich hledisko bylo správné. Ti, kteří i navzdory tomu, co kolem sebe denně pozorují, ještě plní své „občanské povinnosti“, po návštěvě divadla těžko změní názor. Nakonec se tedy Democrazy jeví jako ideální představení pro školou povinné diváky – což není míněno nijak hanlivě, právě naopak. Pro ostatní je snad příkladem netradičního a zábavného pohybového divadla. Škoda, že nebylo do vyšší míry využito interakce s diváky. Na druhou stranu, po volbách se s vámi také už nikdo moc nebaví.
Autor je buněčný biolog.
Helene Weinzierl a cieLaroque: Democrazy or How to Peel an Onion without Crying. Koncept a choreografie Helene Weinzierl, hrají Helena Arenbergerová, Yuri Korec, Honza Malík, Viviana Escalé, Lucia Kašiarová, hudba Oliver Stotz, light design Peter Thalhamer, dramaturgická spolupráce Barbis Ruder, scéna a kostýmy Helene Weinzierl. Premiéra 16. 10. 2012, psáno z představení ve Studiu Alta, Praha, 23. 10. 2015.