Třetí únorovou sobotu proběhl druhý ročník VegFestu. Upozornil mimo jiné na to, že v uplynulých měsících vzniklo několik ambiciózních zvířeckoprávních organizací. Jde o vzdušné zámky několika snílků, nebo letos skutečně české ochranářské hnutí čeká boom?
Klíčovým slovem letošního VegFestu, jenž se odehrál v pražském Rock Café, byla pravděpodobně „mozaika“. Ujišťování, že volba jednoho typu aktivismu je především výrazem osobních preferencí, nikoli odsudkem jiných aktivit, zaznělo během večera hned z několika úst. (Jenom je otázkou, zda je spíš aktivistům ke cti taková tolerance a otevřenost, nebo jde o symptom sdílených obav, že budou z takového odsuzování ostatními podezíráni.)
Asi vůbec nejpozitivnějším kamínkem v této pomyslné mozaice je vznikající Farma Naděje – azyl pro zachráněná hospodářská zvířata, inspirovaný zahraničními projekty, jako je americká Farm Sanctuary nebo španělské Santuario Gaia. Útulků pro zvířata je u nás už povícero. Čím tedy má být Farma Naděje jedinečná?
„Náš projekt je specifický v tom, že to nebude pouze útulek, ale zároveň agroturistické a vzdělávací centrum, kam budou moci lidé jezdit relaxovat se zvířaty, na přednášky, na kursy veganského vaření či vitariánského nevaření,“ odpovídá místopředsedkyně vznikajícího spolku Kateřina Šmídová.
Cesta z města
Farma Naděje vznikla nejprve jako virtuální projekt skupiny obdivovatelů zahraničních azylů. Po zhruba roce příprav se však podařilo dát dohromady nejen projektu nakloněné grafiky, webmastery, redaktory a právníky, ale především tým lidí, kteří chtějí na farmě skutečně žít.
Vůbec nejdůležitější pak je, že už mají vybraný i objekt přímo v srdci České republiky, v obci Dobrovítov, a našel se i dostatek prostředků k jeho zakoupení. V letošním roce by tak skutečně měl začít vznikat první český azyl pro hospodářská zvířata.
Kromě samotné záchrany zvířat z jatek, transportů nebo třeba krachujících chovů a doživotní péče o ně má ale záchranná farma – tak jako její zahraniční předobrazy – plnit i významnou osvětovou funkci. Především obyvatelé měst dnes mají dost málo příležitostí seznámit se s „jedlými“ zvířaty jinde než na pultech supermarketů nebo v karikaturách na obalech potravin.
I pro úplné venkovany může být ojedinělým zážitkem vidět zemědělské tvory v pozici domácích mazlíčků, jejichž životní náplní je jen jíst, mazlit se a rozdávat radost lidem všech věkových kategorií.
„Naším cílem je naučit lidi vnímat takzvaná hospodářská zvířata jako cítící a plnohodnotné bytosti, které si zaslouží stejnou lásku a péči jako naši pejsci a kočičky. Dále chceme do projektu zařadit programy pro děti z dětských domovů, týrané děti nebo seniory,“ vypočítává další plány Šmídová.
Oficiální opora
Už v loňském roce byl zaregistrován jiný nový spolek, který se na VegFestu také představil – Česká veganská společnost (ČVS). Ta se chce stát oficiálním zastáncem veganské menšiny v České republice. Navazuje tak na dosavadní aktivity České veganské asociace nebo České vegetariánské společnosti.
Ani ČVS si neklade malé cíle. Kromě evidence a odborného ověřování seriózních vědeckých poznatků, týkajících se rostlinného stravování i ostatních oblastí veganského životního stylu, má v plánu navazovat spolupráci se státními institucemi, odbornými kapacitami i politiky.
Jako svůj první velký projekt připravuje český překlad rakouskoněmeckých výukových materiálů a školení pro profesionální kuchaře, studenty hotelových škol a ostatní gastronomické pracovníky. Zájem o spolupráci už prý vyjádřila i Asociace kuchařů a cukrářů České republiky.
Dalším tématem má být například projekt vegan buddy, neboli síť kontaktních osob po celé republice, které budou ochotné osobně poradit začínajícím veganům, případně je provést po místních obchodech či restauracích a pomoct jim zorientovat se v jejich nabídce. Pod křídla ČVS také přechází významný informační server Soucitně, který je dílem jedné ze zakládajících členek nové organizace.
„Snažíme se dělat vše pro to, aby bylo pro lidi v České republice snazší stát se a zůstat vegany nebo alespoň snížit svoji spotřebu živočišných produktů,“ uvádí předseda společnosti Ján Kupec. To, že ČVS svou činnost začíná zrovna kursy pro kuchaře, dokazuje, že ke svému poslání přistupuje promyšleně a konstruktivně.
Obraz na rakouském plátně
Pokud se vyplní všechny představy, které přednášející na druhém ročníku pražského VegFestu zmínili, mělo by být na poli ochrany zvířat už v blízké budoucnosti slyšet o zcela nové organizaci ObraZ – Obránci zvířat. Ta se hodlá soustředit pokaždé jen na jednu kampaň s konkrétním cílem. Prvním z nich má být definitivní legislativní zákaz kožešinových farem na území České republiky.
Předobrazem ObraZu je podle vyjádření jeho mluvčích Ondřeje Krále a Hany Starostové především úspěšná rakouská organizace VgT (Verein gegen Tierfabriken – Spolek proti zvířecím fabrikám). Rakouským ochráncům se za léta existence spolku podařilo dosáhnout řady legislativních změn, v případě některých dokonce drží světový primát. Rakousko už například vůbec nepovoluje využívat v cirkusech divoká zvířata nebo držet drůbež v klecích. Kožešinové farmy byly v Rakousku a v Německu uzavřeny už v roce 1998.
ObraZ se po vzoru úspěšných rakouských aktivistů chce pustit do výrazných kampaní, které budou stále přítomné ve veřejném diskursu, a místo aby vyšuměly do ztracena, budou postupně gradovat. Můžeme tedy očekávat jak demonstrace, tak další formy protestů, které se dosud v České republice vyskytují spíše sporadicky.
Podle vize svých zakladatelů se má ObraZ stát celostátní a strukturovanou organizací, jež bude mít pobočky v různých městech. Hnutí za práva zvířat v posledních letech získává na síle a hlásí se k němu čím dál více lidí. Pokud se ObraZu skutečně podaří integrovat je do jedné organizace a namířit všechny tyto síly proti relativně slabému protivníkovi, tedy proti posledním dvanácti kožešinovým farmám na našem území, má značnou šanci svého cíle dosáhnout.
Jedna úspěšná kampaň má přitom potenciál inspirovat další. Nabízí se například boj proti držení divokých zvířat v cirkusech. V portfoliu úspěchů VgT je ale na výběr plejáda dalších témat. Na nedostatek úkolů si obránci zvířat rozhodně stěžovat nemohou.
Sbohem liščím koncentrákům
Ukázky aktuálních záběrů z českých liščích a norčích farem, které zástupci nové organizace návštěvníkům promítli, byly skutečně jen pro silnější povahy. Zahraniční pozorovatelé dokonce situaci v Česku hodnotí tak, že by tohoto zákazu bylo možné dosáhnout v horizontu pouhého jednoho roku. Jak uvedl mluvčí organizace Ondřej Král, v současné době by plný zákaz kožešinových farem podpořilo 68 procent občanů České republiky. Ani ObraZ totiž nestaví jen na zelené louce. Spíš by se dalo říct, že stojí na plecích titánů.
Průzkum, z něhož Král vychází, nechala zpracovat renomovaná Svoboda zvířat, která loni oslavila dvacet let své existence. Právě kožešinové chovy jsou jedním z jejích hlavních témat. Ačkoli se VegFestu letos neúčastnila, svou kampaň Proti srsti vede neochvějně dál. Teprve budoucnost ukáže, zda se mezi ní a novou organizací rozvine čilá spolupráce, nebo spíš konkurenční boj. Zvířatům v klecích každopádně na logu nebo názvu sdružení nesejde.
Stejně tak uvidíme, nakolik se novým organizacím podaří převést své představy do reality. Pokud se ale popsané vize uskuteční alespoň do určité míry, bude to doopravdy znamenat nebývalý rozvoj českého abolicionistického hnutí.
Autor je aktivista.