eskA2látor 3

Víra ministra školství Marcela Chládka, že mizérii českého vzdělávacího systému vyřeší zavedením tabletů, které nahradí sešity a učebnice, překročila mez, za níž už by měla být diagnostikována jako degenerativní mozková choroba. Vize, že všichni žáci základních škol dostanou od státu jeden tablet pro první stupeň a nový pro druhý stupeň, čímž se odbourá jejich povinnost tahat na zádech „patnáctikilovou“ brašnu, kterou prý ministrovo dítě do školy vláčí, je maniakální nejen ekonomicky. Kdo kdy vlastnil tablet, který by dobře fungoval pátým rokem? Nakoupí se tedy ty nejvýkonnější stroje a jim na míru vyrobené aplikace, a stejně se ukáže, že nový přístroj je třeba kupovat každé dva roky. Navíc tablet je ze všech elektronických hračiček přístrojem nejpasivnějším, určeným v zásadě pouze na stahování a prohlížení. Vyťukáváním písmenek na obrazovce, zvláště pak s potvrzováním nabízených slov­předvoleb, se už zcela dematerializoval akt psaní jako tvořivé aktivity, jako ustalování individuálního rukopisu, provázaného i se způsobem myšlení. Tablet vyrábí pasivního konzumenta obsahu a ministerstvo, pod něž spadají stovky odborníků, kteří by takové dopady dokázali snadno vysvětlit, se orwellovsky stará, aby tomu nikdo neunikl.