Román Šest dní hněvu amerického spisovatele Ryana Gattise zachycuje pouliční rioty, během nichž v roce 1992 obyvatelé Los Angeles bojovali s policií. Ačkoliv se zprvu může zdát, že půjde o akční thriller, jedná se o výtečné sociálněkritické zpodobnění amerického městského prostředí.
Losangeleské nepokoje roku 1992 – vyvolané, jak tomu u pouličních bouří často bývá, brutalitou převážně bílých policistů při zatýkání pachatelů převážně jiných barev pleti či etnicit – se nám mohou jevit jako přece jen trochu odlehlé téma, jako pozapomenutá kapitola z neslavné americké sociální a kriminální historie. Vynikající román Ryana Gattise Šest dní hněvu (All Involved, 2015) si ale rozhodně zaslouží soustředěnou čtenářskou pozornost, a to nejen proto, že městské konflikty podobného charakteru propukají stále častěji (v době svého vydání kniha silně rezonovala s tehdejšími událostmi ve Fergussonu).
Gattisův román primárně neusiluje o faktografickou přesnost – jakkoli je staromilsky poctivý a podložený více než dvouletým detailním pramenným průzkumem. Více než samotné střety policie s protestujícími totiž autora zajímá, co se stane s moderním, nejrůznějšími tenzemi nabitým velkoměstem, pozbudouli nad ním kontroly složky „zajišťující“ vratké příměří. Gattis vypráví především o mladých Hispáncích, pro které příslušnost ke gangu představuje rodinné zázemí nebo aspoň způsob přežití v nepřátelském světě, ale také o jejich sousedech, příbuzných i osudových nepřátelích. O lidech zklamaných a ponižovaných. O gangsterech i jejich obětích. Nebo gangsterechobětích.
Důležitější než násilí
Úvodní kapitoly Šesti dní hněvu svým horečnatým tempem možná připomenou moderní televizní thrillerové seriály (ostatně ne náhodou byl Gattisův román loni v březnu, ještě před knižním vydáním, premiérově nabízen jako šestidílná minisérie takzvaných Kindle Singles). Zprvu se zdá, že próza žánrově stojí někde napůl cesty mezi gangsterkou a novým noirem. Do kriminálních aktivit nezapojený Ernesto Vera umírá, protože bylo potřeba zase jednou srovnat účty a rodinný příslušník nepřítele se na pozadí všudypřítomného chaosu najednou zdál být legitimním cílem. Město hoří, ale policisté a garda situaci nezvládají, což znamená, že nastal čas vyřešit dlouho se táhnoucí spory jednou provždy. Ernestovu vraždu se vydává pomstít jeho šestnáctiletá sestra Lupe, patřící samozřejmě ke gangu… Potom už se násilí nedá zastavit, ani kdyby snad někdo chtěl.
Násilí ovšem není pro Gattise to nejdůležitější. Skutečnost, že Šest dní hněvu nic neztratí na čtivosti a působivosti, ani když utichnou zbraně, dotříští se kosti a dopraskají poslední klouby, lze považovat za výmluvný důkaz autorovy spisovatelské a vypravěčské akribie. A zprvu takřka „čistý žánr“ se mezitím stále více posouvá směrem k výjimečně zdařilému sociálněkritickému dramatu.
Vypravěčská štafeta
Každá ze sedmnácti kapitol knihy zachycuje perspektivu jiného ichformového vypravěče a v této narativní štafetě se postupně vystřídají nejen jednotliví příslušníci ústředního gangu, ale například i jejich sousedé z Lynwoodu nebo zdravotníci a hasiči zasahující v okolí. V těžko zapomenutelné brutální kapitole nakonec dojdou sluchu i ti, kdo by měli „pomáhat a chránit“. Gattis, vybavený zkušenostmi z předchozích dvou spíše konzumních žánrových románů a takřka desetiletou pedagogickou praxí v oboru tvůrčího psaní, má svůj mnohohlasý příběh neustále pod kontrolou: přesně ví, že v úvodu je třeba zaujmout a strhnout, má ale i dost sebevědomí a sebekázně k tomu, aby v pravý okamžik polevil a adekvátně rozšířil záběr.
Na amerických a britských knihkupeckých pultech se Gattisových Šest dní hněvu loni potkávalo s dalším výrazným románem tematizujícím pouliční bouře v USA, totiž s knihou City on Fire (Město v ohni, 2015) Gartha Riska Hallberga. Jenže zatímco debutujícímu Hallbergovi jako by k vylíčení newyorského blackoutu z roku 1977 nestačilo ani více než devět set stran kaleidoskopicky skládané kroniky (působící dojmem, že by potřebovala být zároveň mnohem delší i radikálně prokrácená), Gattis zvládl svůj přesně vytyčený závod zaběhnout naprosto suverénně: žádný z těch sedmnácti úseků nepůsobí nadbytečně a každý štafetový běžec podal životní výkon – někdy až nepříjemně doslova. A uznání si zaslouží i překladatelka Lucie Mikolajková, která se excelentně vypořádala s velmi náročným textem, plným idiolektů i slangových výrazů.
Autor je bohemista.
Ryan Gattis: Šest dní hněvu. Přeložila Lucie Mikolajková. Host, Brno 2016, 408 stran.