eskA2látor 3

Prvním vozidlem považovaným za automobil byla tříkolka firmy Karla Benze, která se poprvé rozdrkotala na cestě v německém Mannheimu v roce 1885. Dnes se odhaduje počet vozidel na planetě na více než miliardu. A zatímco na konci druhé světové války můj bosý otec v rodné Dobrušce oslavně běžel spolu s kamarády za automobilem, kdykoli nějaký městem projel, dnes by měl potíž tamtéž přejít ulici. Technologický pokrok a materiální blahobyt je přijímán v naší kultuře jako normální věc – a týká se to i aut. Lidé dokonce říkají: „Miluji řízení“. Přitom, jak podotkl Erazim Kohák, „výfuk auta je bambitka, která míří na plíce každého z nás“. Je to jako mazlit se se zbraní. Kam až nás dostala reklama automobilových korporací a vlastní pohodlí, že podporujeme bez špetky pochyb státní politiku rozvoje automobilismu, který poškozuje naše zdraví i přírodu produkcí milionů tun smrtících chemikálií ročně? Proč ignorujeme, že i plastové útroby auta jsou toxické, protože obsahují rakovinotvorné zpomalovače hoření? A proč nazýváme tyto pojízdné toxické rakve svými miláčky?