V prvním srpnovém čísle přinesl týdeník L’Obs reportáž z Nice. Atmosféru ve městě tři týdny po teroristickém útoku na Anglické promenádě popsal jako „tíživou“. Napětí panuje jak v politických kruzích, tak mezi obyvateli různého náboženského vyznání. Vražedná jízda nákladního auta, která si doposud vyžádala osmdesát pět lidských životů a nespočet zraněných, zanechala v ulicích Nice hluboké rány. Množí se případy (zatím naštěstí pouze verbálních) útoků na místní muslimy, restaurace zůstávají poloprázdné a pláž právě tak. Nejmenovaný místní radní upozorňuje, že dopady útoku na obyvatele Nice jsou daleko závažnější, než jaké zažívali Pařížané po 13. listopadu. Atentát v Nice na rozdíl od Paříže zasáhl symbolické srdce města a v lidech se navíc už nehromadí pouze zděšení, ale také vztek. Hledají se obětní beránci. A soudě podle průběhu piety na místě tragédie několik málo dnů po útocích, nevole se obrací vůči vládnoucím politikům a muslimské komunitě. Nedlouho po teroru v Nice zavraždili islamisté v Normandii katolického kněze Jacquese Hamela, což ještě přililo oleje do ohně. V departementu AlpesMaritimes, jehož je Nice centrem, má pravice, včetně té krajní, tradičně silnou základnu. Levicového starostu město nemělo už sedmdesát let. I tak se musí ale nárůst členů Národní fronty v tomto departementu označit za neobyčejný. Od 14. července se do řad zdejších frontistů nově přihlásilo 318 lidí, čímž místní organizace Národní fronty posílila o plných deset procent. Byla by nicméně chyba tvrdit, že v Nice žijí výhradně starousedlíci. Právě naopak: jeden ze tří obyvatel města je sice důchodce, ale Nice patří na první místo v zemi i co do počtu navrátilců z Alžírska a podílu imigrantů (především z Maghrebu) mezi obyvateli. Skupiny obyvatel různého původu žijí v Nice naneštěstí převážně odděleně, a také proto má dnes město nejvíce bezpečnostních kamer ve Francii na hlavu a nejvíce radikalizovaných mladíků, kteří odcházejí do Sýrie. Nice nikdy nebude jako sousední Marseille – svůj kosmopolitismus na odiv nedává. Ten přitom reálně existuje, což dokládá fakt, že mezi oběťmi atentátu je třicet osob muslimského vyznání. Historik Yvan Gastaut uzavírá článek pro L’Obs konstatováním, že Nice je „výbušným koktejlem“. Společenská rovnováha zde byla vždy velmi křehká a atentát nyní odkryl mezi místními hluboké trhliny.
Červencové teroristické útoky zvedly ve Francii vlnu kritiky vládní politiky. Kromě kritiky zprava, která Hollandovi a Vallsovi vyčítá nedostatečnou mobilizaci bezpečnostních složek a represivních prostředků, se ozvali i levicoví intelektuálové. Na stránkách deníku Libération vyšel 4. srpna otevřený dopis spisovatele Edouarda Louise a filosofa Geoffroye de Lagasnerie s názvem „Manueli Vallsi, proti terorismu jste neudělal nic“. Autoři v textu polemizují s Hollandovými, respektive Vallsovými tvrzeními, která následovala po posledních útocích. Oba politici hovořili o nevyhnutelnosti dalších atentátů jako o faktu, se kterým se nedá nic dělat: přestože do ochrany bezpečnosti občanů byly zapojeny v Nice a SaintEtienneduRouvray „všechny prostředky“, útokům to nezabránilo. Louise a de Lagasnerie tento postoj nazývají nevhodným fatalismem, který otázku boje proti terorismu zužuje na pouhou represivní stránku věci. „To, co společně s Françoisem Hollandem stále opakujete po každém útoku, je nepravdivé a lživé. (…) Proti terorismu jste neudělali nic. Nic jste nepodnikli proti příčinám politického a sociálního násilí, proti strukturám, které ho plodí, proti podmínkám života, jež u jedince vyvolávají touhu ničit,“ píší autoři doslova. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Manuel Valls na text zareagoval hned další den na stránkách stejného listu. Autorům otevřeného dopisu vzkazuje, že fatalistický diskurs do veřejného prostoru nepřináší on, ale naopak oni. „Tím, že [Louise a de Lagasnerie] teroristy vykreslují jako individua, jejichž společnými body jsou bída, vyloučení, společenská beznaděj – což ostatně pokaždé neplatí –, vnášejí [do veřejného prostoru] formu determinismu, která ze všech mladých z okrajových čtvrtí dělá teroristy.“
Francouzský venkov se čím dál více vylidňuje. Všímá si toho článek deníku Le Monde ze 6. srpna. Od roku 2007 se podíl neobydlených domů v patnácti tisících venkovských obcích zvýšil z 6,4 na 8,8 procenta, což má neblahé následky i pro obchod, který také rok od roku vykazuje horší čísla. Kde hledat příčiny tohoto jevu? Továrny zavírají a provoz ukončují mnohdy i některé veřejné služby, a to na základě politiky, kterou prosadil ještě prezident Sarkozy. Každý rok k tomu skončí i další jedno procento obchodů. Dnes činí podíl nevyužitých obchodních prostor na venkově už téměř deset procent. Někteří starostové vidí řešení této nepříznivé situace ve výstavbě nových bytů, a dožadují se proto v parlamentu ulehčení stavebních předpisů. Zvelebovat centra už nestačí, tvrdí. Podle jejich názoru se nové obyvatele podaří přilákat na venkov pouze investicemi do nového bydlení. Jenže tento přístup také nemusí být samospasitelný. Le Monde závěrem upozorňuje, že existují příklady měst, kterým výstavba nových bytů nepřinesla požadovaný efekt. Lidé se pouze přestěhovali ze středu města do nových bytů na okraj, centrum se vylidnilo a zchudlo, ale k žádnému osidlování obce novými obyvateli nedošlo.