S anonymním ekologickým aktivistou jsme hovořili o tom, jak se stal součástí policejní akce Fénix. Ač nebyl z ničeho obviněn, dostal pokutu za urážku policie. Mimo jiné prohlásil, že šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta je „bývalý traktorista, který si nechal zmenšit uši, protože se mu posmívali neonacisté“.
Proč vlastně vystupujete pod pseudonymem, když je zřejmé, že policie vaši identitu zná?
Vystupuji anonymně, protože si nechci komplikovat osobní život.
Teprve nedávno bylo zahájeno soudní řízení ve věci takzvané akce Fénix. Mohl byste s odstupem času krátce zhodnotit nejen to, co tato policejní akce znamenala pro vás, ale posoudit i její celkovou relevanci?
Pro mne znamenala zabavení osobních věcí potřebných pro studium a mou práci, dále pak byla jedním dnem nevolnictví – musel jsem ho strávit spoután a o „chlebu a vodě“, protože jinou stravu mi policie poskytnout odmítla. Vznikla mi celá řada finančních nákladů a také jsem musel vysvětlovat, že jsem nikoho nezavraždil, což se prý někteří nedobrovolní svědci mé spektakulární domovní prohlídky zprvu domnívali. Podobně jako u mě proběhla razie u celkem jedenácti osob, z nichž šest bylo obviněno. Další desítky lidí tehdy policie odvedla z práce nebo ze školy na výslechy. Policie se pokoušela vykázat nějakou aktivitu proti anarchistům a radikálně ekologickým aktivistům. Je zřejmé, že krom hromadné šikany a zatažení pěti lidí do případu, ve kterém jsou obviněni z přípravy teroristického útoku, byl celý zátah pro policii fiaskem a příliš se jí nepovedl.
V soudním příkazu k prohlídce vašeho obydlí se lze dočíst, že jste členem „nepojmenovaného uskupení militantních aktivistů“, a navíc i jedním z vedení kolektivního orgánu takzvané Sítě revolučních buněk. Máte nějakou teorii, proč si policie vybrala zrovna vás?
Jsem přesvědčen, že tím důvodem byl můj podíl na webu GreenAction, který se věnuje environmentální přímé akci. Na tomto webu byla s komentářem zveřejněna prohlášení radikálních ochránců zvířat k přímým akcím na kožešinových farmách a také jedno prohlášení Sítě revolučních buněk. Zapadá to do skutečnosti, že všech jedenáct lidí, jejichž totožnost jsem zpětně zjistil, nějak souviselo s webovými stránkami, kde byla podobná prohlášení publikována. Policie zřejmě chtěla získat data, která by jí v případu nějak pomohla. Tvrzení o mé osobě v příkazu k domovní prohlídce jsou pak jen účelové lži policie, aby to nějak před soudem odůvodnila.
Vy sám jste nakonec z ničeho obviněn nebyl. Nedávno jste nicméně dostal pokutu osm tisíc korun za některé urážlivé výroky. Chápete tuto penalizaci jako reakci na to, že jste se rozhodl policejní postup veřejně kritizovat a domáhat se způsobené škody a navrácení vašich osobních věcí?
Rozhodně ano. Policie nicméně tvrdí, že celý můj případ je v přípravném řízení a obvinění může ještě přijít. Z jejich strany je to opět účelový postup, aby mi dali najevo, že se jich mám bát. Pořádková pokuta od vrchního komisaře Lukáše Kořínka je jen dalším způsobem zastrašování. Zřejmě jim vadí, že se k případu, ve kterém jsem byl poškozen, veřejně vyjadřuji na blogu Zaplaven paragrafy, který se věnuje policejním praktikám, a zveřejňuji některé policejní dokumenty. Když mě nemají z čeho obvinit, tak mne alespoň pokutují.
Vaše kritika konání Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu se ale jistě mohla vyhnout sarkasmům. Proč jste je vlastně používal?
Nejspíš jsem po svých zkušenostech přišel o všechny iluze. Je to takové poslední útočiště. Poslední krok, který ještě mohu ve své situaci udělat.
Jaké právní spory ohledně akce Fénix v současné době vedete a s kým?
V souvislosti s akcí Fénix mám podané tři žaloby. První je za újmu, která mi vznikla nesprávným úředním postupem během domovní prohlídky. Požaduji po Ministerstvu spravedlnosti, které je za špatné jednání policie odpovědné, odškodné sto tisíc korun, což mi vzhledem k problémům, které mi policie způsobila, připadá ještě jako poměrně malá částka. Další dvě žaloby jsou na Ministerstvo vnitra za to, že potvrdilo špatná rozhodnutí policie, která mi odmítá poskytovat informace o finančních částkách, jež byly vyplaceny za znalecké posudky v kauze Fénix. Skutečnost, že nechtějí informace dle zákona sdělit, vytváří vážná podezření, že soudní znalce účelově přeplácejí. Pokud se přístup úřadů nezlepší, budou následovat další žaloby.
Nedávno jste zvítězil ve sporu o oprávněnost policejního zásahu proti odpůrcům rasismu, kteří v Olomouci protestovali proti průvodu neonacistů. Soud vám v tomto případě dal za pravdu. Předpokládáte, že uspějete i v ostatních případech?
Spor proti Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje byl překvapivě rychlý. Pochybení policie tam bylo naprosto zřejmé. Navíc u toho byla řada svědků, kteří pořizovali videonahrávky, takže Krajský soud rozhodl během pouhých pěti měsíců. Nicméně už tři měsíce čekáme na doručení rozsudku, po kterém teprve nabude právní moci. Výhra těch ostatních sporů je podle mě jen otázkou času, financí a energie, které do toho budu ochotný investovat. Spravedlnost je u nás totiž neuvěřitelně pomalá a komplikovaná.
Policii se dosud žádnou Síť revolučních buněk odhalit nepodařilo. Ke žhářským útokům na policejní auta nicméně čas od času stále dochází. Jaký je váš názor na takto koncipované militantní přímé akce?
V rozhovoru pro A2larm v květnu 2015, tedy necelý měsíc po akci Fénix, jsem uvedl, že policejní razie povede jen ke „spirále hořících policejních aut“. Moje předpověď se myslím vyplnila. Od té doby shořelo policistům minimálně sedm aut. Dobře to vystihuje slogan „bez spravedlnosti není mír“. Pokud ho někdo chybně chápal jako výhrůžku, tak ho mohu ujistit, že se jednalo především o proroctví. A právě spravedlnosti bychom se v souvislosti s Fénixem vůbec nedohledali. Z toho také vyplývá můj postoj k těmto militantním akcím: ani je neschvaluji, ani neodsuzuji.
Jaký charakter mají environmentální přímé akce, kterými se zabýval web GreenAction?
Zveřejňujeme informace o jakýchkoli přímých akcích, které nějak mohou souviset s ochranou přírody a životního prostředí. Jako „přímá akce“ je pak chápána každá nezprostředkovaná činnost. Může to být úklid lesa od odpadků, blokáda uhelného dolu, vysázení partyzánské zahrádky nebo sabotáž na kožešinové farmě. Je vlastně jedno, zda při takové akci byl nebo nebyl porušen zákon a zda s ní členové redakce souzní či nikoli, podstatné je především sdělení, že někdo vyvíjí úsilí, aby něco změnil. Jedná se o čistě informativní web. Není to skupina nebo organizace lidí, kteří by bojovali za tu či onu kauzu, o níž se na webu píše.
Fénix směřoval především na některé osoby z české anarchistické scény. Považujete se vy sám za anarchistu?
Přestože mne za anarchistu mnoho lidí považuje, osobně bych se tak neoznačil. Rozhodně jsem ale zastánce svobodné společnosti. Ovšem dnes lidská společnost čelí daleko palčivějšímu problému – fyzikálním limitům naší planety. Historicky je to v takovém měřítku bezprecedentní. Čím dál početnější a náročnější lidská populace je daleko více omezována měnícími se přírodními podmínkami a limitujícími přírodními zdroji. Považuji se v tomto ohledu za radikálního ekologa.