Divadlo Feste představilo na konci léta na brněnském nábřeží řeky Svitavy site specific projekt Hungerstein. Jde v něm o to, co se stane, dojdou-li v budoucnosti zásoby pitné vody.
Žánr clifi (klimatická fikce) je v našem regionu nadále spíše raritním úkazem, a proto snad může o to více těšit, že v nedávné době našel své první silné zpracování v českém experimentálním divadle. Site specific inscenace Hungerstein brněnského Divadla Feste zpracovává téma fiktivní budoucnosti, ve které začnou naší společnosti rapidně docházet zásoby vody. V režii Jiřího Honzírka sledujeme vyprávění sestavené z deníkových záznamů hlavního hrdiny, jenž se marně snaží přesvědčit brněnskou veřejnost i politickou reprezentaci, aby se na situaci včas adaptovala a odvrátila tak nejhorší scénář, kdy se město promění v hobbesovskou společnost, v níž všichni bojují proti všem.
Hladový kámen
To, že svět na tom se zásobami vody není už dnes nejlépe, dokumentuje například loňský výzkum NASA, podle kterého je až polovina planetárních zdrojů podzemní vody za prahem možnosti své přirozené obnovy. Letošní sucha v Kalifornii nebo na Blízkém východě tento trend potvrzují. Konec konců, osud válkou rozervané Sýrie, ve kterém hrají nemalou úlohu extrémní sucha a slabé sklizně, se stal inspirací i pro scénář Honzírkovy hry – tentokrát však nepřicházejí lidé z jihu, ale ze severu, kde je situace s vodou nejhorší. Zatímco jižní státy dokážou díky odsolování mořské vody udržovat zásoby alespoň na úrovni zaručující striktní přerozdělování na příděl, Česko a s ním celá V4 (která se v budoucnosti Hungersteinu odpojila od EU) kolabují v propukávajícím občanském konfliktu o zbylé kapky z vyschlých řek, jezer a nádrží.
Hungerstein v němčině znamená hladový kámen, monument environmentální krize. Třeba na Labi jich nalezneme hned několik. V době sucha, kdy hladiny řek klesaly, se z vody vynořovaly balvany zvěstující slabou úrodu, hlad a nemoci. Na jednom z nich stojí: „Uvidíšli mne, zaplač.“ Řeka Svitava, která tekla za zády publika při premiéře, je v budoucnosti zcela vyschlá. Místní komunita se po smrti hlavního hrdiny potkává na kolektivním plénu, kde má rozhodnout o tom, jak s neúnosnou krizí naložit. Diváci se tak ocitají v kůži příštích generací a jsou vystaveni nutnosti vypořádat se mentálně se situací, která je dnes vytěsňována a objevuje se jenom ve výpravných katastrofických filmech v surreálných obrazech globální apokalypsy.
Globální drama
Taktika Divadla Feste je ovšem odlišná – přezkoumává anatomii subtilní apokalypsy z pohledu malé, vcelku bezvýznamné komunity, bez velkých hrdinů a mytologických vyprávění. Globální drama je geograficky striktně lokalizováno a opakuje známé figury soudobé kartografie ekonomické, environmentální a sociální nerovnosti, přenesené na rovinu psychologického světa hlavního hrdiny, jenž kvůli společnosti posedlé podprahovým pudem vlastní anihilace nemůže už ani usnout. Tam, kde docházejí slova, se repetitivně, rituálně tančí a zpívá. Každý se nakonec může rozhodnout, zda se poddá bezmezné vůli k obscénnímu pustošení zbytků společnosti, nebo se pokusí zvrátit chod planetární i lokální historie možná beznadějným, alespoň však poctivým úsilím vybudovat kohezní, spravedlivý a demokratický kolektiv, ve kterém může být krize důstojně přetrpěna.
Autor je filosof.
Hungerstein. Režie a scénář Jiří Honzírek, dramaturgie Otto Kauppinen, produkce Kristýna Břečková, účinkují Jitka Zemanová, Lucie Sendlerová, Michaela Ondrašínová, bicí Vladimír Čičmanec, klávesy Jiří Pospíšil. Premiéra 20. 8. 2016, nábřeží Svitavy, Brno.