V českém prostředí v posledních letech přibývá autorských knih, které se snaží zprostředkovávat oblast výtvarného umění dětem, mladým čtenářům, ale také jejich rodičům. Tyto publikace mohou být inspirací a pomůckou i pro galerijní vzdělávání a školní výuku.
Přiblížit dětem svět humanitních či přírodních věd způsobem, který by je zaujal, a přitom nezjednodušil obsah výkladu na pouhý výčet faktů nebo příliš nepotlačil komplexnost problematiky, je bezesporu obtížné. Platí to i pro oblast výtvarného umění. Pojmy jako „originál“, „význam“ a „hodnota“ se mohou stát oříškem, představímeli si, že hovoříme například o Duchampově Fontáně (1917), která se stala jedním z nejvlivnějších děl umění 20. století. Jak dětem vysvětlit intelektuální obsah takového díla? Jaká zvolit slova? Jak propojit přemýšlení o díle s tím, co je dětem známé, co je již zajímá a čemu rozumějí?
Přes tuto náročnost se na českém knižním trhu v posledních letech objevilo hned několik pokusů o zprostředkování umění právě dětem a mládeži. Jde o překlady zahraničních titulů, jako je Kniha o výtvarném umění pro děti (2005, česky 2006) od Rosie Dickensové, ale také o práce českých lektorů, kurátorů, umělců a dalších průvodců světem umění.
Komiks a ilustrace
Zdařilá je kniha Ondřeje Horáka a Jiřího Franty Proč obrazy nepotřebují názvy (2014), která si rychle získala pozornost čtenářů a ve své kategorii zvítězila v soutěžích Magnesia Litera a Zlatá stuha. Publikace zaujme především starší děti, které ocení zejména její komiksovou část. Příběh Mikuláše a jeho sestry Emy, včetně jejich živě formulovaných rozmluv s babičkou a dědou při návštěvě galerie, lze ale chápat i jako inspirativní návod pro dospělé, jak s dětmi o umění hovořit.
Horákův a Frantův počin u nás, zdá se, odstartoval celou novou etapu psaní o umění pro děti. Zkraje tohoto roku byla Galerií v Lidicích pokřtěna kniha Kateřiny Rezkové Tobiáš a divnej svět umění (2015), představující na příběhu setkání Tobiáše s panem Divným (personifikujícím umění) díla ze sbírek Lidické galerie. Kniha je založena na dobře napsaných dialozích hlavních představitelů, obsahově a jazykově přizpůsobených náctiletému publiku. Navíc nabízí i zadání pro tvůrčí práci.
Na jaře byl v Brně prezentován další titul hodný pozornosti: publikace To bych zvládl taky. Umění moderny v komiksech (2016), pro niž byly inspirací oblíbené Obrázky z českých dějin a pověstí (1980). Za vznikem knihy stojí čtveřice mladých autorů, učitelů, kurátorů a výtvarníků, Petr Kovář, Marta Kovářová, Ondřej Navrátil a Magda Navrátilová Garguláková, a vydala ji Masarykova univerzita v Brně. I další kniha je brněnské provenience. Kvalitně zpracovaná publikace Moravské galerie nazvaná Jak se dělá galerie (2016) provází čtenáře prostřednictvím textu Ondřeje Chrobáka, Rostislava Koryčánka a Martina Vaňka a ilustrací Davida Böhma historií galerií, podstatou jejich fungování i přípravou výstavy. Autoři zhodnotili své bohaté kurátorské zkušenosti a znalosti galerijního provozu a vytvořili knihu, která má potenciál oslovit nejen starší děti, ale i studenty a dospělé.
Poslední letošní novinkou je kniha Průvodce neklidným územím s podtitulem Příběhy českého výtvarného umění 1900–2015, kterou napsal Ondřej Horák a nakreslili Jiří Franta a David Böhm. Kniha je dle slov autorů průvodcem po trase začínající u obrazu Chudý kraj (1899–1900) Maxe Švabinského a končícího u projektu Od nevidím do nevidím (2011–2015) Kateřiny Šedé. Cestu českého výtvarného umění 20. století autoři vytyčují skrze důležité milníky jeho vývoje, klíčové události, díla a osobnosti. Odhalují přitom zajímavé souvislosti, a to jak textem, tak vtipnými komiksy a ilustracemi. Všechny zmíněné knihy jsou čtením pro teenagery, které ale zaujme i dospělé, a jsou založeny na pečlivě připraveném obsahu a atraktivním výtvarném a grafickém zpracování.
Pro malé čtenáře
Nabídka knih zprostředkovávajících umění dětským čtenářům je užší a z větší části překladová. Zájem dětí si opakovaně získává publikace D.O.M.E.K. (2014), představující výběr zajímavých staveb celého světa, a kniha D.E.S.I.G.N. (2015), ukazující sedmdesát návrhů předních světových designérů. Za oběma stojí ilustrátorská dvojice Aleksandra a Daniel Mizielińští. Škoda jen, že další tituly z této úspěšné edice polského nakladatelství Dwie siostry prozatím nebyly do češtiny přeloženy.
Z české produkce je třeba připomenout již dříve vydané autorské publikace ze zajímavé edice TAKITAK, jež představuje dětem laureáty Ceny Jindřicha Chalupeckého z devadesátých let (například Petra Nikla nebo Kateřinu Vincourovou) a která je určena k prohlížení, hraní a čtení dětem od čtyř let. Z novějších knih o umění mohou dětské čtenáře do deseti let zaujmout tituly 1930. Umění pro děti (2012) od Andrey Tachezy a Petry L. Staňkové či Galerie aneb Arturovo dobrodružství (2015) od Marcely Konárkové. Jejich obsah však představuje jen značně zúžený úhel pohledu na umění (v prvním případě jde o domalovávání a další úkoly, v druhém o smyšlená setkání s postavami z obrazů).
Tituly nabízející dětskému čtenáři inspirativní setkání s uměním nebo konkrétním umělcem lze najít rovněž mezi publikacemi vydávanými galeriemi a muzei výtvarného umění ke krátkodobým výstavám. Příkladem může být Deník Jakuba S. (2012), který zprostředkovává dílo malíře Jakuba Schikanedera třem různým věkovým kategoriím. Jeho autorkami jsou lektorky Národní galerie v Praze Pavla Váňová Černochová, Martina Lachmanová a Monika Sybolová.
Inspirativní průvodce
Je vlastně pozoruhodné, kolik různých knih představujících umění netradičním způsobem máme v současnosti k dispozici. Zdá se, že zájem autorů o podchycení dětského diváka, potažmo nový způsob komunikace s divákem náctiletým či dospělým navazuje na aktuální snahy galerií, jejichž lektorská oddělení chtějí atraktivně zprostředkovávat umění všem návštěvníkům a učinit z galerie místo otevřené zážitkům, vzdělávání, duchovnímu obohacení i vlastní tvorbě a jejímu sdílení. Muzea umění a galerie dnes připravují širokou nabídku programů, oslovující publikum od jedenapůlročních dětí (Herny Národní galerie v Praze) až po seniory (projekt Galerie Středočeského kraje Umění spojení). A je zřejmé, že takové zaměření nese své ovoce v podobě zlepšujícího se přijímání současného umění veřejností.
Zájem o nové formy výkladu a popularizace výtvarného umění ale mají i školy. Rámcový vzdělávací program, který na českých základních školách funguje zhruba deset let, přenesl důraz z konečného výsledku tvůrčí činnosti dětí na proces tvorby a jeho reflexi. A v podobném duchu můžeme vnímat i prezentované publikace – jako cestu ke komunikaci s uměleckým dílem, průvodce přemýšlením o světě umění a jeho institucích a především jako inspiraci v tom, jak se dívat na umění, kterému ne vždy na první pohled rozumíme. Jde o čtení, které – slovy jedné z představovaných knih – ukazuje umění a galerii jako „místo, které tě může změnit“, jako „místo, které má ohromnou moc“.
Autorka je galerijní pedagožka a historička umění.